ČSSD se obává Klause a buduje obranný val
Záblesk a ticho. První dny po výprasku v eurovolbách si předseda sociálních demokratů a premiér Vladimír Špidla mohl myslet, že je z nejhoršího venku. Vláda normálně jednala, Parlament zasedal, voliče zaujalo fotbalové Euro. Koalice dokonce dokázala kabinetu vyboxovat mandát k jednání o evropské ústavě, který předtím ostře zpochybnila ODS. Jenže tahle exploze pod dosud nejsilnější vládní stranou má sílu i účinky jaderné pumy. Tlaková vlna teprve přichází a je úplně jedno, jestli si před ní Špidla lehá bojovně hlavou směrem k epicentru, nebo opatrnicky od něj, jak ho to učili při branné výchově na základní škole. Jeho éra pomalu končí, po rozsáhlých zákulisních debatách přebírá otěže strany Stanislav Gross. Jedině změna tváře může dát voličům rychle zapomenout na neodpustitelnou ostudu ČSSD s pátou příčkou a ziskem pouhých dvou mandátů, doufá řada sociálních demokratů v regionech.
Topolánek-Špidla 9:2.
Není to poprvé, co sociálním demokratům nevyšly volby. Bodují v bitvách o sněmovnu, zato v kláních o Senát, o radnice nebo o kraje dostávají na zadek pravidelně. Zemanovi to procházelo, Klaus po překvapivě prohraných volbách ODS do sněmovny v roce 2002 vedl svou loajální stranu ještě do dalších dvou voleb, než se svobodně rozhodl na stranickém kongresu neucházet se znovu o nejvyšší partajní funkci. Zato Špidla - stejně jako Mirek Topolánek v ODS - má proti sobě tvrdou vnitrostranickou opozici. Ta byla již dlouho dopředu připravena spočítat mu očekávaný debakl i s úroky. Zatímco Topolánek ziskem devíti mandátů vrchovatě zacpal oponentům ústa, Špidla si vykopal hrob. Situaci měl v rukou snad ještě počátkem uplynulého týdne, kdy se čekalo, jestli spontánně odstoupí z nejvyšší stranické pozice, nebo požádá sněmovnu o vyslovení důvěry vládě, eventuálně zda o důvěru ve svou osobu požádá alespoň stranické vedení. Jakmile se ukázalo, že jediným následkem má podle Špidly být jednání ústředního výkonného výboru, a to až 11. července, vypukla vzpoura.
Namočte Grosse.
„Naše odpověď na to, co se stalo, ještě nemůže být hotová,“ řekl týdeníku EURO Stanislav Gross s tím, že veškeré úvahy o rekonstrukci vlády zůstávají otevřené i po bleskové nominaci zemanovce Zdeňka Koudelky na uvolněný post ministra spravedlnosti. Během týdne dostávalo chystané personální zemětřesení jasnější kontury: ČSSD došlo, že nesmí ztratit premiérské křeslo, zároveň však zesílilo volání po co nejrychlejším odstranění Špidly z čela strany. Začal boj o to, zda se sebou Špidla stáhne do hlubin i Grosse či Škromacha, nebo jestli se grossovci domluví se zemanovci. „Reakce musí být rychlá a odpovědnost za debakl musejí kromě Špidly vyvodit i další lidé, třeba místopředsedové,“ uvedl pro týdeník EURO šéf severočeských sociálních demokratů Jaroslav Foldyna. Pak se však začal rýsovat kompromis, že právě Gross by se v přechodném období do řádného sjezdu na jaře příštího roku mohl stát partajním předsedou, zatímco Špidla by zůstal premiérem. Záměr je to oboustranně výhodný a Gross s ním otevřeně souhlasí. Pro dosud zdrženlivou šedou eminenci strany, jejíž hvězda v poslední době znatelně pohasla, je to poslední šance udržet se v centru pozornosti. Grossovi odpůrci zase chtějí využít jeho popularity k vytažení strany z bryndy (což během podzimních voleb do Senátu a do krajů nebude tak obtížné), a zároveň jej před rozhodujícím předvolebním sjezdem „poskvrnit“ odpovědností. Je zřejmé, že početní zemanovci nyní nemohou sami nabídnout nějakou respektovanou osobnost, proto není vyloučeno, že příští rok by se mohl Grossovi v bitvě o ČSSD postavit přímo Miloš Zeman. Možná si však Zeman s Grossem rozdělí Špidlovy funkce už teď.
Strach z Klause.
Špidla kapitulaci ihned zavrhl, ale navržením Koudelky do vlády své odpůrce nezpacifikoval. „Koudelka měl být ministrem spravedlnosti už dávno a mohl být klid. Je to talentovaný člověk, odborník, je velmi oblíbený v poslaneckém klubu. S tím nemáme problémy. Existují ale samozřejmě výhrady i k dalším resortům,“ říká poslanec Karel Šplíchal (ČSSD). Že je nominace Koudelky jen úlitbou nespokojeným členům strany, soudí i zemanovec Robert Kopecký (ČSSD). Špidlovi ovšem hraje do karet, že se sociální demokraté začali bát jeho odchodu z kabinetu. Ten by podle ústavy automaticky znamenal přenesení úvah o změně ve vládě do rukou prezidenta Václava Klause, který by novým premiérem nemusel nutně jmenovat Grosse. Ke stejnému scénáři by došlo i v případě, že by sněmovna vyslovila vládě nedůvěru, nebo pokud by se rozpadla koalice. Podmínkou ustavení každé nové vlády by totiž byla právě absence Špidly.
Kompromis o ČKA.
ČSSD proto začala kolem současného kabinetu a vládní koalice stavět stabilizační, ochranný val. To jasně minulé úterý prokázala dohoda o úpravě kontroverzního návrhu zákona o státním dluhopisovém programu pro ztráty České konsolidační agentury. Normu životně důležitou pro financování Špidlovy reformy se už dlouho před eurovolbami chystali torpédovat poslanci Tomáš Vrbík a Marian Bielesz z klubu US-DEU. Nelíbilo se jim, že ze zadlužení státu má posloužit i k zajištění sociální kompenzace, a požadovali snížení celkové dluhopisové částky ze 74, respektive 83 miliard korun na zhruba 63 miliard. Přestože sněmovna bude zákon v prvním čtení projednávat až tento týden, už minulé úterý byl hladce nalezen koaliční kompromis. „To už je vyjednáno,“ sdělil týdeníku EURO předseda klubu Unie svobody Karel Kühnl. „Ministr financí Bohuslav Sobotka přislíbil, že ve druhém čtení prosadí snížení sumy o 10,8 miliardy korun, aby dluhopisový rámec pokrýval právě jenom tu ztrátu,“ upřesnil. Sobotka dohodu potvrdil: „Máme v tom určitou pružnost, takže ten limit můžeme snížit.“
Trojice zatím váhá.
Vážnější, protože předem neodhadnutelnou hrozbu, představuje pro vládu jak ohlášený plán občanských demokratů na vyslovení nedůvěry, tak i mimořádný sjezd Unie svobody o víkendu 26. a 27. června v Hradci Králové.
ODS by měla spolu s komunisty ke svržení kabinetu jen 98 hlasů, přičemž potřebuje 101. Právě tři hlasy však poletují volně v éteru, jde o exunionisty Vrbíka a Bielesze a o nezařazeného Petra Kotta. Ti svou cenu dobře znají a nechtějí se jednoznačně vyjádřit, na kterou stranu by se v případném hlasování o Špidlově vládě přiklonili. „Myslím, že po takovém debaklu je poměrně logické, že by vláda měla zjistit, zda má důvěru ve sněmovně,“ požaduje na jednu stranu Vrbík, avšak na otázku, jak by hlasoval, říká, že zatím neví. „Budu o tom uvažovat. Domnívám se, že vyjádřit důvěru kabinetu v této chvíli není jednoduchá záležitost,“ váhá. Také Bielesz umí hrát ministrům na nervy: Vládě prý věří stále méně a méně, přesto jeho názor teprve krystalizuje. Přiznal, že jedná s různými stranami, ale vstup do ODS nebo do jiných formací prý „v nejbližší době nepřipadá v úvahu“. Kott podporu opozici podmiňuje tím, že by chtěl předem vědět, jakou variantu dalšího vládnutí má ODS naplánovánu, a že by muselo jít o „alternativu smysluplnou“. Čerstvá nabídka US-DEU, aby Kott vstoupil do jejího klubu, nic neřeší. Vrbík s Bieleszem tam jsou, a přesto Vrbík zdůrazňuje, že jeho podporu budou mít jen takové návrhy zákonů, které bude sám považovat za slučitelné s volebním programem, za který byl zvolen.
Němec nebo Kühnl.
Hradecké účtování unionistů, na němž složí předsednickou funkci Petr Mareš, mají v rukou ministr pro místní rozvoj Pavel Němec a předseda poslaneckého klubu Karel Kühnl. Zatímco první má jako kandidát na předsedu ztělesňovat provládní nálady, druhý by vedl stranu do opozice. Na obě varianty se připravují i sociální demokraté, jejichž místopředseda Gross už prohlásil, že levostředová koalice není posvátná kráva. Unionisty by v případě odchodu do opozice zřejmě následovali i lidovci, ledaže by se zrekonstruovaný kabinet předem zřekl podpory komunistů. Bez té by se však fakticky – alespoň v některých případech – neobešel.
Mimo Parlament čeká Unii svobody postupný rozklad. Možná by podnikala se svým majetkem jako někdejší národní socialisté, možná by se sloučila s některou z houfu pravicových straniček. Pár jednotlivců by asi následovalo Hanu Marvanovou v odchodu, jiní třeba najdou uplatnění v projektu středové strany, který chystá Josef Zieleniec (více rozhovor na straně 54).
Půlšpidla a KSČM.
Senátor a čerstvý europoslanec zvolený za Sdružení nezávislých kandidátů a Evropské demokraty potvrdil, že chce, aby se vznikající politický subjekt zúčastnil již příštích parlamentních voleb. „Chci vést diskusi, přicházet s nápady a aktivně komunikovat s jednotlivci,“ uvedl. Odmítl však prozradit, s kým o projektu jedná. „Samotný proces vzniku je vedlejší, důležité je, proč projekt rozvíjíme,“ domnívá se Zieleniec.
Podporu sociálnědemokratické vládě v tuto chvíli nabízejí posílení komunisté. Řada poslanců i členů ČSSD (Škromach, Koudelka, Laštůvka) by se tomu nebránila, v cestě však stojí Špidla. Když bude ČSSD dál trvat na udržení dosavadního premiéra v čele kabinetu, nutně to znamená péči o zachování současné koalice. Pokud by se totiž rozpadla, nemá Špidla šanci odolat vyslovení nedůvěry sněmovnou. Tím se však dostává do hry prezident Klaus, který má při výběru nového šéfa vlády značné možnosti, Špidlou počínaje, Grossem, Zemanem nebo Kalouskem konče. Zeman by s komunisty spolupracovat dokázal. Nespokojení poslanci ČSSD se koncem minulého týdne zkoušeli domluvit s ODS, jak vyhodit Špidlu i z premiérského křesla a přitom tento post neztratit. Čili potopit kvůli Špidlovi celou vládu a vyměnit i premiéra. Pro občanské demokraty jsou však v tuto chvíli nejvýhodnějším řešením předčasné volby do sněmovny, což jistě ví i Václav Klaus. Sociální demokraté těžko přimějí prezidenta k gentlemanskému příslibu, že vyčištěný post věnuje Grossovi, eventuálně Zemanovi. Vzdal by se tak totiž jedinečné příležitosti zkoušet varianty vedoucí k předčasným volbám. K nim nevede cesta jen přes obtížné přijetí ústavního zákona, ale také vyčerpáním neúspěšných pokusů o sestavení vlády.
ČSSD by neměla zapomenout, že právě v produkci těžko průchodných návrhů má Václav Klaus díky boji o ústavní soudce čerstvý trénink.
Unii nezrušíme
Novým předsedou Unie svobody by se mohl na mimořádném Republikovém shromáždění US-DEU stát ministr pro místní rozvoj Pavel Němec. Nahradil by vicepremiéra Petra Mareše, který post opouští kvůli totálnímu debaklu strany ve volbách do Evropského parlamentu.
EURO: Budete kandidovat na předsedu US-DEU? NĚMEC: Je to jedna z možných variant.
EURO: Ještě nejste rozhodnut? Proč? NĚMEC: Protože naše politická strana má uvnitř pořád ještě hodně členů a samozřejmě chci slyšet jejich názory. Zajímá mě, které řešení bude podle nich pro Unii svobody nejlepší.
EURO: Mluvíte o kandidátech? NĚMEC: Nejde jen o personální situaci, ale i o budoucí směřování unie. Na tuto debatu máme vlastně jen několik dní.
EURO: Půjde podle vás na sjezdu o samu další existenci strany? NĚMEC: Myslím, že o existenci strany jako takové nepůjde, US-DEU bude určitě existovat dál. Žádný plán na to, že bychom na republikovém shromáždění vyhlásili ukončení činnosti, zcela jistě není na pořadu dne.
EURO: Proč se vlastně chcete ucházet o funkci stranického předsedy? NĚMEC: Já jsem neřekl, že se chci ucházet. Já jsem řekl, že to je jedna z možných variant. Připouštím to, hledáme na celé politické scéně co nejlepší řešení.
EURO: Exprezident Václav Havel si před eurovolbami pozval na společnou schůzku unionisty, Evropské demokraty a Zelené. Chystáte se s těmito stranami v budoucnu spolupracovat? NĚMEC: K tomuto setkání se nemohu vyjádřit, protože jsem se ho nezúčastnil.
EURO: Co by vás osobně lákalo na předsednictví US-DEU? NĚMEC: Každá těžká situace je výzvou a toto je situace řešitelná. Konkrétní návrhy, které budu mít, jistě představím – pokud by se tak mělo stát – delegátům na našem sjezdu.
EURO: Čím byste se chtěl lišit od Petra Mareše? NĚMEC: To si nechám do kandidátského projevu, pokud by taková situace nastala.
EURO: Proč podle vás US-DEU propadla v evropských volbách? NĚMEC: Hrálo roli nejen to, že jsme nedokázali srozumitelně prezentovat náš liberální program, představit ho jako atraktivní a přitáhnout voliče, ale také například to, že k volbám přišla jen čtvrtina voličů. Mohu jen spekulovat, zda ti, co nepřišli, byli celkově znechuceni z politické situace nebo neměli koho volit nebo to byl jejich protest proti vládě či stranám.
