sloupekPodivná čísla vyplynula tento týden z pravidelné ankety Profitu. Pouhých 36 procent čtenářů si myslí, že je správné, aby prezident po odchodu z funkce pobíral doživotní rentu. Většina, přesněji řečeno 64 procent, je přesvědčeno, že jsou to vyhozené peníze, které by se hodily jinde. Rovnostářství?
sloupek
Podivná čísla vyplynula tento týden z pravidelné ankety Profitu. Pouhých 36 procent čtenářů si myslí, že je správné, aby prezident po odchodu z funkce pobíral doživotní rentu. Většina, přesněji řečeno 64 procent, je přesvědčeno, že jsou to vyhozené peníze, které by se hodily jinde. Rovnostářství? Závist? Nechuť k jakékoli tendenci aristokratizovat hlavu státu? Nepátrejme, kde se vzal v české mentalitě nedostatek velkorysosti. Prostě je tu, ať už ve vztahu k sousedovi nebo ke každému, kdo má úspěch, kdo něco dokázal a hlavně - kdo má o něco více peněz než my. My, kteří bez skrupulí žijeme z peněz ostatních daňových poplatníků, o sto šest čerpáme podpory a nemocenské, aniž bychom se starali, kolik sami na daních státu odevzdáme, jsme náhle přísní v úsudku, když se jedná o rentu pro člověka, který pro renomé státu udělal víc než zlatí hoši z Nagana. Hlava státu je od dob první republiky chápána jako společenská autorita a vizitka národa. Tedy jako funkce, jejíž váha spočívá v důstojnosti, nikoli v míře pravomocí. Prezident chtě nechtě reprezentuje zemi i po odchodu z Hradu. Není to poslanec ani člen dozorčí rady, proti jejichž požitkům a zlatým padákům po právu bojujeme. Prezidentovi přiměřená renta náleží. Padají drsná slova v šenku čtvrté kategorie. Že prý si za pět let ve funkci může našetřit dost, aby měl z čeho žít. Že by si ale totéž mysleli čtenáři Profitu? To raději připusťme, že se nám porouchalo hlasovací zařízení.
