Majitelé českých bank - UniCredit a Société Générale - se zatím nespojí
Jméno italského bankéře Alessandra Profuma by si měli Češi zapamatovat. Šéf banky UniCredit se proslavil svým tažením na bankovním trhu, které má z jeho finanční instituce vytvořit druhou největší evropskou banku. Nedávno oznámil spojení s další italskou bankou Capitalia, kterou UniCredit fakticky převezme. Hodnota transakce činí 22 miliardy eur. Díky svým dřívějším akvizicím se UniCredit stal jedním ze čtyř hlavních hráčů také v Česku. Pohltil HVB Bank i Živnostenskou banku, a v tuzemsku se tedy zařadil po bok dalších vlastníků českých bank - francouzské Société Générale (ovládá Komerční banku), rakouské Erste (vlastní Českou spořitelnu) a belgické KBC (je majitelem ČSOB). Ti, kdo v Česku pracují pro skupinu UniCredit, nyní mohou tvrdit, že brzy budou ve službách největší kontinentální banky podle tržní kapitalizace. V Evropě je větší už pouze konkurent z britských ostrovů - HSBC.
Je toto vše důvod k radosti? Záleží především na tom, jak Alessandro Profumo a jeho lidé dokážou nové úlovky absorbovat. Musejí prokázat, že spojováním bankovních sil docílí synergických efektů, tedy uspoří náklady a získají více zákazníků. Profumo má pověst muže, který se příliš neohlíží na obavy některých akcionářů, a jde za svým cílem vytvořit bankovní kolos. Někteří ekonomové (včetně viceguvernéra České národní banky Miroslava Singera) upozorňují, že u bankovních fúzí bývá velké riziko neúspěchu. O nyní přebírané Capitalii se ví, že ji v minulosti trápily špatné půjčky. Její šéf Cesare Geronzi byl vyšetřován kvůli kauze zkrachovalé firmy Parmalat.
Být na straně vítězů.
Profumo vsadil na to, že se v posledních letech podařilo bilanci banky Capitalia výrazně vylepšit. A výkonný šéf UniCreditu především chce být na straně vítězů současné vlny konsolidace. O tom, že se v Evropě skutečně vede bitva, v níž se rozhoduje, kdo koho převezme, dokládá i ostrý boj o nizozemskou banku ABN Amro. Faktem je, že při fúzích a akvizicích jsou nejaktivnější italské banky. Ty vytvářejí velké nové subjekty, a snižují tak pravděpodobnost, že se samy stanou terčem převzetí ze strany jiného evropského konkurenta.
Pro analytiky českého trhu, kteří nyní budou zkoumat italské poselství, je ovšem klíčová další zpráva, že se zatím podle všeho odkládá fúze mezi UniCreditem a vlastníkem Komerční banky, francouzskou Société Générale. O takovém propojení se již nějakou dobu spekuluje. Pro Česko by to znamenalo, že by se spojily dvě velké tuzemské banky a celou transakcí by se musel zabývat antimonopolní úřad. To nutně neznamená, že by ji musel odmítnout. Z dosavadního tažení UniCreditu mohli mít strážci konkurence na českém trhu radost, protože zde vyrostl silný konkurent ostatních tří klíčových bank. Spojení se Société Générale by ovšem mohlo mít opačný efekt.
Francouzské obavy.
Právě zpráva o dohodě mezi UniCreditem a Capitalií však naznačila, že Profumo se momentálně rozhodl - či spíše musel rozhodnout - pro jiné sousto. Dal ostatně najevo, že Capitalia nebyla jeho preferovaným cílem, nicméně se stala realistickou příležitostí, kterou údajně nešlo nevyužít.
Ve světovém tisku se objevily spekulace, že dřívější rozhovory UniCreditu se Société Générale nedopadly dobře. List Financial Times citoval dohady, že se bankéři nedohodli na rozdělení šéfovských postů v novém bankovním kolosu, který by vznikl. A údajně ani na tom, kde by měl mít své sídlo. Podle deníku Wall Street Journal se neformální jednání italských a francouzských bankéřů zastavilo kvůli obavám francouzského politického establishmentu, že by se jedna z tamních největších finančních institucí dostala pod italskou kontrolu. To by bylo zvlášť pikantní v době, kdy se stal novým francouzským prezidentem Nicolas Sarkozy - tedy muž, o němž se předpokládá, že bude bránit odprodeji velkých francouzských firem do rukou zahraničních vlastníků. Analytik Philippe Ricarte to ve francouzském listu Le Monde vyjádřil velmi jasně: „Byl bych velmi udiven, kdyby tomu Nicolas Sarkozy v povolebním rozrušení nechal volný průběh.“
Rozporné zprávy z Paříže.
Zprávy, které v posledních týdnech putovaly ze Société Générale, byly rozporuplné. Výkonný šéf Daniel Bouton nejdříve při setkání s odboráři řekl, že v Evropě je osm různých bank, jež by přicházely v úvahu jako partneři Société Générale. UniCredit je pouze jednou z nich. Později však Bouton prohlásil, že momentálně se nevyjednává s nikým. Tento francouzský bankéř na jedné straně dokazoval, že dosavadní úspěchy jeho banky jsou dány tím, že si v minulém období zachovala nezávislost. Na druhé straně však také upozornil na to, že v Asii vznikají velké bankovní domy a že bitva o ABN Amro dokládá možné přeskupování sil v Evropě. A je jasné, že bankéři v Société Générale - podobně jako v UniCreditu - si lámou hlavu nad tím, jak z této bitvy vyjít vítězně.
Není žádná náhoda, že právě bankovní scény v Itálii a ve Francii dnes zaznamenávají poměrně velké vzrušení. Dubnová studie společnosti PricewaterhouseCoopers (PWC) o fúzích a akvizicích ve finančních službách zařadila UniCredit a obecně francouzské banky do skupiny těch, které mají nejlepší výchozí pozice pro přeshraniční fúze. Tyto banky si často vybudovaly silné postavení ve druhé „domovské zemi“ v Evropě - italský UniCredit je po převzetí HVB Bank silný v Německu, zatímco kupříkladu francouzská BNP Paribas (mimochodem tradiční rival Société Générale) má dobré pozice v Itálii. Navíc jsou tyto banky silně přítomné také ve střední či jihovýchodní Evropě, což samozřejmě platí jak pro UniCredit, tak pro Société Générale.
Deutsche Bank nepřijde?
Studie PWC poukazuje i na další skupinu bank, které mohou být aktivní v příštích bankovních bitvách. Jsou to takzvaní „transatlantičtí hráči“. Ti vlastně většinou nemají mnoho společného se střední Evropou, protože se zajímají o expanzi na amerických trzích. Mohou ale pochopitelně být tahouny velkých evropských přeměn, na něž budou reagovat i další hráči. A druhá či třetí vlna v té či oné formě dorazí třeba také do střední Evropy či přímo do Česka. Mezi transatlantické hráče paradoxně - ale zcela logicky - patří nejen nizozemské ABN Amro, ale i ty banky, jež o ni bojují. Tedy Royal Bank of Scotland či španělská Santander.
V souvislosti s nedávnými spekulacemi ohledně toho, kdo nakonec převezme vlastníky českých bank, je zajímavá i další skupina ze studie PwC. Tu tvoří investiční banky jako Crédit Suisse, Deutsche Bank či UBS. Autoři analýzy se domnívají, že pro tyto banky by bylo vzhledem k povaze jejich byznysu velmi těžké najít partnery, s nimiž by se mohly spojit v případné fúzi. Pouze Deutsche Bank by potenciálně mohla usilovat o nějaké partnerství, protože se věnuje (byť relativně málo) i retailovému bankovnictví a rovněž má atraktivní pozici na německém trhu.
A jak s tímto předpokladem souvisejí poslední zprávy z bankovních kruhů? Objevily se spekulace, že Deutsche Bank by mohla převzít belgickou KBC, majitele české ČSOB. Před několika dny však výkonný šéf Deutsche Bank Josef Ackermann ve Frankfurtu oznámil, že banka nemá žádné plány zúčastnit se nynější vlny konsolidace v bankovním sektoru. A to navzdory tomu, že se ozvala řada bank, které svůj zájem o fúzi s ní najevo daly. Důležitou roli hraje podle všeho politika. Ve spolkové republice je pořád silné mínění, že německé banky mají zůstávat především německými. Jak však do tohoto uvažování zapadá případ HVB Bank, na kterou si počíhal Alessandro Profumo?
