Připravte se na to, že první dojem z Venezuely nebude pravděpodobně patřit mezi nejpříjemnější. Mezinárodní letiště v Caracasu, jež tvoří neomítnutá betonová budova se sporým osvětlením, připomíná vojenský bunkr. Přítomnost strážců zákona v neprůstřelných vestách vás ujistí, že jste přijeli do skutečně temperamentní země. Zároveň ale i do jedné z nejkrásnějších na světě.
Kdo netouží po shonu hlavního města, určitě by neměl vynechat návštěvu malebného městečka Ciudad Bolívar, které má necelých tři sta tisíc obyvatel a nachází se na východě Venezuely. Důvodů, proč zavítat do tohoto místa, je několik: například sehrálo důležitou roli při osvobozování Venezuely a bylo prohlášeno prozatímním hlavním městem. V domě, kde se nachází Muzeum Ciudad Bolívar – Casa del Correro, se tiskly vůbec první venezuelské noviny. Dnes je Ciudad Bolívar důležitým centrem obchodu se zlatem.
Město, které neslo původně název Angostura, bylo dlouho ospalým říčním přístavem. (Podle něj byl pojmenován velmi hořký extrakt z různých bylin, který se přidávává do aperitivů a míchaných nápojů.) Vše se ale změnilo příchodem národního hrdiny Símona Bolívara, který zde založil vojenskou základnu. Odtud se řídily závěrečné bitvy války za nezávislost proti Španělům. V roce 1846 bylo město přejmenováno na Ciudad Bolívar.
Jedním z největších lákadel pro návštěvníky je řeka Orinoko, která protéká městem. Nejkrásnější výhled se naskýtá z pobřežního bulváru Paseo Orinoco. Širokou ulici lemují arkádové domy, v jejichž přízemí se nachází množství kaváren a malých restaurací. Většina lidí ale dává přednost posezení na druhé straně bulváru, tedy na břehu Orinoka. Pohled na řeku totiž umocňují hrátky sladkovodních delfínů prohánějících se v řece.
V Orinoku ale nežijí jen delfíni. O tom se můžete přesvědčit na rybím trhu Mercado La Carioca. Tam je možné ryby nejen koupit, ale i ochutnat. Usměvaví a někdy i dost hluční Venezuelané lákají hosty do svých restaurací, kterých je na rybím trhu hned několik desítek. K chutné krmi je velice osvěžující popíjet džus z mixovaného ovoce, který domorodci podávají ve skleněných lahvičkách připomínajících zavařovačky.
Nedaleko od Paseo Orinoco najdete jedno z nejkrásnějších venezuelských náměstí. Jako ve všech městech i vesnicích nese hlavní náměstí jméno po Símonu Bolívarovi. Stejně jako v ostatních místech je zde dominantou jeho socha. Podle zákona je ustanovena velikost Bolívarova zpodobení, která je přímo úměrná rozloze sídla. Jedná–li se o vesnici, Bolívara připomíná pouze busta, větší město má v centru sochu stojícího hrdiny a města nad milion obyvatel se pyšní Símonem Bolívarem na koni.
Dalšími dominantami náměstí je katedrála a řady malých starobylých domků. V některých z nich byly zbudovány hotely. Pokud patříte k takovým šťastlivcům, kteří tam naleznou ubytování, můžete odpočívat v houpacích sítích a oknem pozorovat venkovní cvrkot. Příjemnou atmosféru města dotváří zeleň. Snad každý dům obklopují rozkvetlé dvorky a zahrádky. Jen pár kroků od náměstí stojí zachované původní příbytky rybářů. Jsou ukryty ve stínu stoletých stromů. Když přemůžete v horku trochu nepříjemný zápach rybiny, naskytne se vám nádherný pohled na Orinoko.
Při procházce Ciudad Bolívar kromě architektury upoutá i množství malých galerií a malířských škol. Umělci malují u otevřených oken a nevadí jim ani přítomnost zvědavých turistů.
Centrum určitě překvapí svou čistotou a barevností. Většina starých domů byla zrekonstruována v roce 1992 při pětistém výročí objevení Ameriky. Významnou finanční pomoc na opravy poskytli Španělé.
