V jakém rozsahu musím poskytnout volno našemu zaměstnanci k návštěvě lékaře?
A jsem vůbec povinna dát mu volno, pokud má zaměstnanec trvalé bydliště (a tedy i lékaře) v jiném městě než pracoviště?
Böhmová
Podrobnosti stanoví nařízení vlády č. 590/2006 Sb. Hovoří však jen o povinnosti poskytnout volno na „nezbytně nutnou dobu“ – její konkrétní rozsah je v každém případě jiný. Zaměstnanec by tedy měl být schopen věrohodně prokázat, že k návštěvě lékaře skutečně potřeboval určitou dobu a nikde se zbytečně nezdržoval.
Zaměstnanec má právo vybrat si jakékoliv zdravotnické zařízení. Na placené volno (s náhradou mzdy) má však právo jen tehdy, jestliže půjde o lékaře nejbližšího pracovišti nebo bydlišti. Mezi pracovištěm a bydlištěm si může vybrat, nelze jej tedy nutit preferovat lékaře bližšího pracovišti – koneckonců lidé většinou mění práci častěji než bydliště.
Nejbližším zdravotnickým zařízením (ať už pracovišti nebo bydlišti) se rozumí nejbližší z těch, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně zvolené zaměstnancem a zároveň je schopno potřebnou zdravotní péči poskytnout.
Málo známou podmínkou k poskytnutí placeného volna je, že vyšetření nebo ošetření nebylo možno provést mimo pracovní dobu.
Zaměstnanec si však může zvolit jiné než nejbližší zdravotnické zařízení. I v takovém případě mu musíte poskytnout volno na nezbytně nutnou dobu. Náhrada mzdy však zaměstnanci přísluší nejvýše za dobu, kterou by strávil návštěvou nejbližšího lékaře podle předchozího odstavce. Zbytek volna je tedy neplacený.
Zdeněk Bauer právník
