PAVEL HLINKA, PREZIDENT ASOCIACE HOTELŮ A RESTAURACÍ ČR - „Česko není připraveno na zákaz kouření v restauracích. Především hospody na vesnicích by mohly hromadně krachovat,“ říká Pavel Hlinka.
Mělo by být kouření v restauracích regulováno zákonem?
Ano, ale jen do určité míry. Pokud chce někdo nabízet posezení u piva a cigarety, měl by mít tu možnost. V jiných odvětvích také podnikatelům nikdo neurčuje, jaký produkt mají přesně prodávat. Prodejce automobilů nemusí zákazníkům nutit například jeden model Volva, ale majitelé restaurací by měli všichni nabízet nekuřácké prostředí?
Kterou variantu z návrhů, o nichž bude sněmovna hlasovat, byste preferoval?
My jsme jednoznačně pro odlišení podniků do sta či dvě stě metrů čtverečních od větších. Tato metoda funguje například ve Španělsku a neohrožuje drobné živnostníky. V ideálním případě bych to viděl tak, že by si restaurace do určité velikosti mohly vybrat, zda se v nich bude kouřit. Větší by měly oddělené prostory, nebo by byly nekuřácké.
Proč by ale zrovna velké hospody měly nákladně budovat oddělené prostory? Nejednalo by se o diskriminaci?
Jistě, takové nařízení by bylo v jistém smyslu diskriminační. Velké restaurace ale nejsou závislé na kouřící klientele tak, jako vesnické hospůdky, kam chodí po večerech pár štamgastů na pivo. Velké podniky neohrozí, když budou nekuřácké. Pokud budou chtít, tak své prostory oddělí. Zastávám názor, že lepší je nekouřit a neobtěžovat tím okolí. Jen není správné likvidovat podnikatele kvůli něčemu, na co tady ještě nejsou podmínky.
Česko tedy podle vás ještě není připravena na úplný zákaz kouření v restauracích?
Ne. Především hospody na vesnicích by mohly hromadně krachovat. Přitom se jedná o poslední společenské vyžití, které na českém venkově lidé mají. Vždyť si to vemte, u dobrovolných hasičů je dneska málokdo, po baráčnících se slehla zem. Lidé jsou zvyklí zajít si do hospody a u piva a cigarety si zahrát mariáš. Jestli o tuto možnost přijdou, společenský život na vesnici skončí u televize s lahváčem v ruce. A proč? Jenom proto, že se chce nějaký pan Šťastný zviditelnit.
Přísné omezení kouření v restauracích k nám ale s největší pravděpodobností dříve nebo později dorazí. Budou na to hospody někdy připraveny?
To je právě ono. Má-li něco fungovat, musí se k tomu vytvořit podmínky. Úsilí, které poslanec Šťastný a spol. vynakládají na omezení kouření v restauracích, by měli nasměrovat k prevenci kouření. K těm patnáctiletým, kteří hromadně začínají holdovat cigaretám. Dokud lidé chtějí v hospodách pokuřovat, měli by mít tu možnost. Někteří zákonodárci by z kuřáků rádi udělali psance, kteří budou moci kouřit snad už jen někde uprostřed silnice. To ale přece není správná cesta. Zákazy povedou jen k tomu, že je lidé začnou obcházet.
Předpokládáte tedy, že by hospodští na zákaz kouření stejně nějak vyzráli?
Není proč si něco namlouvat. Ti, kteří jsou na kouřících zákaznících závislí, by určitě něco vymysleli. A ani by se nemuseli namáhat, návod najdou za hranicemi. Hospody se oficiálně změní na soukromé kluby. Za poplatek se člověk stane na večer členem, k tomu dostane dvě piva zdarma, čímž se mu poplatek vrátí, a může kouřit dle libosti.
Již v minulosti jste uvedl, že kouření v restauracích musí být spontánní reakcí na požadavky trhu a nekuřáckých restaurací bude přibývat samo od sebe. Děje se tak?
Nekuřáckých restaurací skutečně přibývá. Pravdou je, že většinou v Praze. Podnikatelé je zkrátka otevírají tam, kde si to mohou dovolit. Registroval jsem případ, že si někdo otevřel nekuřáckou restauraci na venkově, ale lidi mu tam nechodili. Kde je poptávka, hospodští reagují. U velkých pražských podniků navíc většinou nechybí kvalitní klimatizace. Často samy od sebe nabízejí oddělené prostory. Nikdo přece nikoho nenutí, aby chodil do zakouřeného podniku. Já taky nevlezu někam, kde je už za dveřmi cítit kouř nebo třeba olej. To bych mohl rovnou k ceně jídla připočíst účtenku za čistírnu. Každý má možnost volby a měli by ji mít i provozovatelé restaurací.
