Kapitola LII
Konec eura * Dobytek a jeho kůže * Tipaři z banky * Systémový průšvih
Konec eura
Zatímco v České republice či v Maďarsku se vede debata o tom, kdy vstoupit do eurozóny, zda v roce 2012, 2013, 2014 a tak dále, Američané už předpovídají zánik eura. Tuto měnu pohřbíval naposledy minulý týden americký miliardář Jim Rogers. Tvrdí, že euro zanikne, protože některé z dvanácti zemí, které tuto měnu již používají, neví, zda dokážou plnit podmínky eurozóny. Euro je spíše politická měna než ekonomická, právě proto může za patnáct až dvacet let zaniknout. Rogers dodává, že v historii žádná měnová unie nevydržela dlouho, protože různá vnitřní napětí nakonec rozbila všechny svazky.
Dobytek a jeho kůže
Pak že se v Praze nic neděje! Že vládne nevláda a že prezidentovi to je neprezidentsky - v souladu s neústavou - jedno, na to si již bohužel zvykáme. Aktuální politický vtip zní: Co je největší nevládní organizace na světě? Přece Česká republika!
Ale zpátky na zem, tam se totiž dějí různé nepěknosti. Proto se Židé pustili do ministra vnitra, aby jim vysvětlil, o co při těch „protiteroristických manévrech“ šlo - a šlo vůbec o něco, nebo si s tou myšlenkou jen nějaký chorý mozek hrál? Pak se ale pustili i sami do sebe: kdo směl za koho mluvit a kdo kdy na koho koukl úkosem. Ministr Langer teď jen chytře vyčkává, zda se ti mameluci mezi sebou natolik neznectí a nepovylučují, že vlastně nebude komu odpovídat (protože ti „nejchytřejší“ jsou zticha, podobně jako byli před válkou).
A proto nepovšimnuto zůstává meritum věci! Má-li totiž alespoň zdánlivou logiku nápad, který chce ministr spravedlnosti uzákonit v případě odposlechů (že by odposlouchávaný měl právo se po čase tuto skutečnost a doprovodné okolnosti dozvědět), má v této situaci naprosto neochvějnou logiku požadavek, aby se skupina obyvatel (nyní židovská komunita) měla možnost seznámit s charakterem ohrožení, jemuž byla (údajně) vystavena. Jde o to, aby mohli vyhodnotit adekvátnost bezpečnostních a režimových opatření.
Tento požadavek však neskrývá skepsi co do existence teroristické hrozby. Respektive určité stopy teroristického myšlení by tu byly, ale někde úplně jinde. Poznají se podle toho, když jedna strana tlačí (například řečmi o hrozbách) na nezúčastněnou druhou stranu jako na páku, aby dosáhla svých záměrů vůči straně třetí (včetně odvedení její pozornosti od svých hanebností). A tady to sedí jak Bormann na hrníčku. A jestli se energie rozvášněných židovských předáků nevybije ve vzájemných půtkách, mohlo by jít už konečně Bormannovi i o krupon!
Tipaři z banky
Deník Právo otiskl zajímavý článek, týkající se fenoménu, který je zřejmě na vzestupu, a tudíž společensky velmi závažný. Článek nese název Neschopní splácet hypotéku: agenti už vyrážejí po tipech. Jak uvádí Jindřich Ginter, v případech klientů, kteří se dostali do tísně a nesplácejí hypotéky, (některé) realitní kanceláře „již několik měsíců INTENZÍVNĚ a SKRYTĚ spolupracují s hypotéčními bankami“. V článku se dále opakovaně objevují tvrzení, nad nimiž (trestněprávně) jednomu zatrne. „ECHO z banky, kde přesně vědí, jak na tom klienti jsou, protože oddělení sledující průběh splátek mají přístup i k neveřejným databázím dlužníků, jsou pro realitní agenty šance.“ Anebo: „Banka, nebo její zaměstnanec, jenž má přehled, VYŠLE NEOFICIÁLNÍ TIP, realitní makléř neváhá a vyráží za člověkem, který nemá na splátky …“ „Dostane-li do ruky ECHO od banky seriózní realitní makléř, tak to pro klienta opravdu nemusí ještě znamenat fatální katastrofu.“ Dlužno dodat, že většinu klientů finančně dorazí i katastrofa prostá! Situace je ještě umocněna podivnou zákonnou úpravou exekučních dražeb, které NEMUSEJÍ být CENTRÁLNĚ zveřejněny. Asi netřeba detailně popisovat, jaký obrovský prostor pro oškubávání nebohých klientů hypotečních ústavů je zde vytvořen. Ale hlavně jde o varující - a jak se reportér zaříkává, ověřené - informace o masivním porušování bankovního tajemství, neoprávněném nakládání s osobními daty, zneužívání informací v obchodním styku a o mnoha dalších podezřeních z trestné činnosti. Prý ale nejde o individuální excesy, jde zřejmě o organizovanou činnost. Neměly by se tedy naše předvolebně těžce zprofanované trestněprávní orgány konečně zabývat něčím opravdu společensky potřebným?
Systémový průšvih
Kam nechodí slunce, chodí lékař. Kam nemohou přijít i nepříjemné myšlenky, tam přijde psychiatr. K jeho péči dozrávají někteří poslanci, zabývající se bezpečnostní problematikou. Již před volbami kontrolní orgán pro zpravodajské služby nepřevzal mnoho jemu adresovaných písemností. Teď nechce nechat promluvit bývalého ředitele zpravodajské služby Karla Randáka. Na základě jakých informací se tedy chtějí rozhodovat ti, kteří zabednili své hlavy, aby do nich nedolehlo nic než šumění fontán a informace o stavu jejich kont? Mohly by nepříjemné informace nenávratně pochroumat jejich křehkou psychiku? Nebo jsou naopak tak robustně ideově zaklínění, že nepotřebují nic slyšet, neboť všechno vědí nejlépe? Když chtěli, vpustili si informátora, nehledě na volby ani služební postup. Takže hluší nejsou! Hluší ne. Dočkáme se od parlamentních zpravodajů jmenovitého odhalení těchto psychicky vychýlených figur, aby předčasnými volbami začal přesun jejich sněmování na patřičnější místo v bohnickém pavilonu?
