Takzvaná "bankovní novela" zákona o konkurzu a vyrovnání doputovala do třetího čtení v Poslanecké sněmovně. Finančním domům a spolupracujícím poslancům se podařilo ve sdělovacích prostředcích vytvořit atmosféru, že přijetí návrhu bude znamenat dramatickou změnu k lepšímu v oblasti úpadkového práva.
Pro banky jistě, o tom není sporu. Pro mnohé ostatní ale návrh obsahuje takové úpravy, které jim zhoršují postavení v konkurzním řízení a pohledávky v jejich držení znehodnocují. Horší budoucnost v konkurzech budou mít především standardní věřitelé z obchodního styku, tedy i malí a střední podnikatelé. Klíčovou změnou je - jednoduše řečeno - návrh znění paragrafu 28, aby oddělený čili zajištěný věřitel inkasoval celých sto procent ze zpeněžení věci, která byla zastavena. Dosud je to sedmdesát procent dosažené ceny. Zbylých třicet sloužilo na uhrazení nákladů konkurzu včetně odměny správce konkurzní podstaty, na vyplacení dalších věřitelů a tak dále. Přitom právě v těchto výplatách představují peníze vyzískané ze zpeněžení zastavených věcí klíčový díl, to znamená, že bez těchto peněz budou výplaty běžným věřitelům nepoměrně nižší nežli nyní. N ehleďme nyní na fakt, že novela má i řadu bezesporu přijatelných míst, stejně jako množství dalších velmi problematických pasáží. Pokusme se představit si důsledky nové podoby onoho paragrafu osmadvacet. Především je nutné říci si jednu věc - tato novela podepsaná řadou poslanců všech frakcí mimo komunistů vznikla na základě práce týmů několika bank (proto se ji ostatně říká „bankovní“) a upravuje bezesporu konkurzní právo tak, aby vyhovovalo právě finančním domům. Vyplacení celé částky ze zpeněžení zástavy právě bankám je nejvýraznější příklad. Předkladatelé udávají pro svůj návrh na první pohled dobrý důvod - podle nich má změna ze 70 na 100 procent vést k tomu, že se banky nebudou snažit tak úporně o zajištění svých úvěrů nemovitostmi a majetkem vyšší hodnoty, než odpovídá poskytovanému úvěru. Tím se má zlepšit přístup podniků k penězům. Tato novela vlastně nesměřuje do budoucnosti. Chce vyřešit spíše „deset let“ staré věci ve stále přežívajících podnicích, které stále tak nějak dýchají, protože se bankéři nemohou rozhodnout, zda je do konkurzu poslat, nebo nikoli. Poslanecká změna zákona otevírá bankám nové možnosti. Když se někomu přilepší, jiný musí být bit. Takže poslanci hodili za hlavu ostatní věřitele, hlavně ty z obchodního styku. Jejich šance dostat se k nějakému peněžnímu výsledku konkurzu se nyní bude rovnat nule. Poslanecký návrh odejímá z bankovních domů prakticky všechna rizika, zjednodušuje jim znovu situaci. Onu sumu rizik naopak přenáší na nefinanční podnikatele - ať již velké, střední či malé. Ale nejvíce na ty střední a malé, protože pro ně jsou náklady na zjišťování finančního zdraví odběratele fakticky nejvyšší. A oni jsou pod největším tlakem ze strany odběratele, mají nejhorší vyjednávací pozici bez možnosti vynutit si exkluzivní podmínky jako banka. V tomto směru je novela nespravedlivá a přinese více škody než užitku.
