Vstupujeme s příštipkářskými politiky a malomyslným průmyslníky
Měli jsme namále, abychom své členství v Evropské unii nezahájili disciplinárním řízením. Hrozilo, že 1. května nebudeme mít platný zákon, jenž do české legislativy zahrne vyhlášení evropského systému chráněných území Natura 2000. Poslanci, kteří jediným chybějícím hlasem poslali připravenou novelu zákona o ochraně přírody a krajiny ke dnu, odmítli vzít na vědomí, že bez vyhlášení Natury 2000 si ani nesáhneme na peníze z evropských fondů.
Ukázalo se, že poslanec Miloš Kužvart, který svým kolegům bájil o připravené spící novele, kterou bude po odmítnutí „Ambrozkovy“ verze možné jen oprášit, blufoval ještě víc než svým cvičným komisařstvím. Lovil v nepoužitelných stařinách a neměl co nabídnout. Ministerstvo muselo začít s přípravou znovu od nuly. Notně přitesaný návrh novely, obsahující jen ty nejnezbytnější úpravy, byl pak ve zkráceném projednávání vystaven závodu s časem a s poslaneckou lidovou tvořivostí. Šokující byl návrh, aby se ochrana druhů nevztahovala na běžné hospodaření. Zastřelit orla je nadále trestné, avšak pokácet strom s orlím hnízdem i s mláďaty by bylo neškodné hospodaření. Orchidej ve vázičce je porušením zákona, unikátní lokalita rozježděná traktorem nevadí. Padaly nápady, aby myslivci mohli střílet vzácné šelmy, usoudí-li, že jsou „lokálně přemnoženy“, aby se mohl volně těžit štěrkopísek v korytech řek, kácet břehové porosty. Většinu výstřelků sněmovna odmítla, ale schválený návrh Vlastimila Aubrechta (ČSSD) už vstoupil svou slaboduchostí do dějin: o všech výjimkách, které dosud vyřizovali ministerští úředníci, bude hlasovat vláda.
Pozdě a s ostudou.
Poslancům zřejmě klovaly do očí labské jezy, o něž se vede mediálně sledovaný spor. Jenže žádostí o výjimky bývá ročně tisíc či dva a vztahují se i na pořádání organizovaného pochodu po horských stezkách či povolení ke vstupu do chráněné lokality kvůli bádání. To se vláda poslancům pěkně poděkuje.
Štěstím bez sebe budou i žadatelé. Původní návrh totiž směřoval k úplné decentralizaci, povolení měly vydávat nejbližší správy CHKO, odvolání by vyřizoval ústřední orgán navrhovaného jednotného systému správ. Nad tím vším by mělo ještě pravomoc dovolání k ministrovi. A teď? Odvolání neexistuje, a když vám vláda odmítne povolit fotografování květu všivce sudetského a vy budete přesvědčen o oprávněnosti svého počínání, zbude jen soud. Soudit se s vládou o všivce, komu by se do toho chtělo?
Nejostudnější na celé věci je, že politická rozhodování málo informovaných poslanců narušila odbornou připravenost zpracovatelů Natury 2000, kteří předběhli kolegy ve všech přistupujících zemích a mají úplnější výsledky než týmy „starých“ členských zemí. Jako jediné z celé pětadvacítky má Česko zpracováno kompletní mapování na základě doložitelných údajů z terénu. Přesto budeme potřebné seznamy kvůli pozdě přijatému zákonu odevzdávat se zpožděním a možná s ostudou.
I chráněné území se může vyplatit.
Na kompenzace majitelům chráněných pozemků za újmu na hospodaření dbá zákon. V tomto bodě se lobbující poslanci rozmáchli mnohem víc, než navrhovala vláda, takže pro některé majitele může být držba chráněného území docela výnosná. Náhrada se bude vyplácet i Lesům České republiky, které spravují státní majetek – přestože ochrana přírody je jednou z veřejných služeb, kvůli nimž byl tento státní podnik zřízen.
Poslanecká lidová tvořivost ovšem nepříznivě poznamenala takřka všechny zákonné normy, které v předvstupním čase procházely sněmovnou. Velkou ťafku dostal například stavební zákon, když poslanci na poslední chvíli do jeho znění vpravili formulku, že o ekologickém povolení projektu se bude rozhodovat až po dokončení stavby. Co se bude dít, když už realizovaný projekt nevyhoví? Jak lze uplatnit požadavek na nejmodernější, a tím i nejčistší technologii, když bude už zakoupeno a nainstalováno nějaké předpotopní zařízení? Je to všechno o to absurdnější, že i Evropská komise logicky předpokládá schvalování před výstavbou a nepřipouští zkušební provoz bez patřičného razítka. Takže až se to spustí, mohou se projevit další nečekané vady vůči životnímu prostředí. Bezzubý zákon tak není schopen redukovat ani špatný záměr, ani zpackané provedení. Tlak na úředníky, aby je nenapadlo zastavit hotovou stavbu, bude nesnesitelný.
Kdo ví, co nás čeká.
Zákon o geneticky modifikovaných organismech dostal při průchodu Parlamentem do vínku vadu, že omezuje přístup občanů k informacím. To v Evropě neprojde a norma se bude muset záhy opravovat. A tak skoro na každém zákoně je nějaký poslanecký příštipek, zvýhodňující tu toho, tu onoho.
Současný parlamentní proces zpochybňování a změkčování ekologických zákonů vystihl Svaz průmyslu a dopravy a zpracoval celé memorandum proti přílišné tvrdosti ekologických předpisů. Jak ukazuje příklad komentáře k připravovanému zákonu o nové chemické politice, v lecčems přehání. Celoevropský trend kontrolovaného nakládání s chemikáliemi si má u nás v příštích jedenácti letech vyžádá uživatelské náklady od dvou do pěti miliard korun. Autoři memoranda soudí, že to může způsobit poruchy českého chemického průmyslu. Kdyby to měla být pravda, co bychom to měli za průmysl, který není schopen přežít vlastní ozdravění?
Do ekologicky čím dál odpovědnější Evropy vstupujeme s příštipkářskými poslanci a malomyslným průmyslem. Čekají nás však mnohem těžší zkoušky, jak v této oblasti obstát. A nejen podle pokažených zákonů. Už třetí den u nás závazně platí také několik desítek nařízení Evropské komise, které nikdy nebyly přeloženy a o nichž jen málokdo tuší, co ukládají.
