Miloš Zeman dal v Číně hlavu dohromady se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem, jak už bývá poslední dobou zvykem, a hned ho napadlo, že bychom měli likvidovat novináře. Proč ne. Ještě předtím bychom ale měli zlikvidovat českého prezidenta.
Nemyslím samozřejmě likvidační atak ruského stylu, kdy vás někdo rozstřílí doma u výtahu – to je moc východní. Myslím tím ústavní likvidaci funkce prezidenta. Ušetřili bychom si tím spoustu ošklivé bolesti, jejíž zatím nejobludnější metastází je hradní fraška Zemana s premiérem Bohuslavem Sobotkou, v níž hlavní roli sehrála nejen stařecká ješitnost, ale i hůl. V podstatě se totiž dá říct, že co prezident, to jen další a ošklivější ústavní krize.
Zeman vlastně jen extenzifikuje – abych použil jeho moudrý slovník – to, co před ním začali už Václav Havel s Václavem Klausem. Ano, i sametový prezident uměl ústavu méně sametově napínat, když šlo o moc, vždycky ale nakonec zůstal v mezích sametu. Publikum testoval jen metaforicky jako v divadle. Až s Klausem na Hrad přišla zkušenost s praktickou kontaktní politikou, kdy premiérovi klidně vyhlásíte válku a prostě čekáte, jestli ústava rupne, nebo ne. Se Zemanem na Hrad vtrhl totální stařecký limbus, za nímž už je jen peklo.
Likvidace novinářů? Špatný vtip, hodnotí politici Zemanova slova
Můžeme si za to sami. Funkcí prezidenta jsme si stvořili nadpozemské monstrum s carskými privilegii, ovšem odpovědností nevolníka. A celé jsme to pro jistotu ústavně polepili ještě hůř, když jsme prezidenta nechali volit přímo, což vždy nebezpečně opíjí. Ústavně jsme si tak sami vyrobili kazatele, co nonstop brázdí zemi za cizí peníze a káže přitom bludy, jimiž se sám dobře baví. Nikdo se pak nemůže divit, že teď Zeman začal bavit zrovna ústavou. Stařecké chutě bývají nevyzpytatelné a znásilňování ústavy ještě patří mezi ty relativně méně nebezpečné.
Zeman vlastně jen vychází z naší národní politické tradice. Už od vzniku Československa v roce 1918 jsme sice parlamentní demokracií, kde ústavně vládne vláda, v praxi ale často hrají prim prezidenti. Možná to vychází i z jejich často až bájné aury: zatímco Masaryka považujeme za zakladatele našeho prvního státu, za Havlem se táhne mýtus zakladatele postkomunistické demokracie. Zeman to jen celé pochopil a řekl si, že on pro změnu založí hezčí Česko na čínsko-ruských principech. Kolem demokracie už prostě bylo plno.
Zeman hájí milost pro Kajínka: Každé pravidlo má své výjimky
Ve skutečnosti přitom prezidenta potřebujeme ještě méně než podavače ručníku na WC s automatickým sušičem rukou. Ostatně úplně si vystačíme s premiéry, jak nám naplno ukázali nejen Gross, Nečas nebo naposled Sobotka. Jsme relativně chudá a nízkopříjmová země, kde spousta rodin i důchodců živoří na hypermarketových slevách. Zrušením prezidenta určitě nezbohatneme jako Němci. Zhruba půl miliardy korun ročně, jíž nás stojí Zeman, ale určitě můžeme utratit líp než za politickou destrukci. Nakonec dost legrace si užijeme i s ostatními politiky.
Čtěte další komentáře autora:
ČLÁNKY DO MAILU