Poslední bitva vizionáře

Šéf Scott McNealy ví, že udělal hodně chyb. Na nápravu už ale nezbývá mnoho času.

Pohovořte s výřečným generálním ředitelem Sun Microsystems Scottem McNealym a třeba vás počastuje jedním ze svých oblíbených bonmotů: „To, že je nějaký názor všeobecně rozšířen, ještě neznamená, že je jediný správný.“ Díky svým zkušenostem ví, o čem mluví. Vezměte si rok 1995: všichni konkurenti firmy Sun – Hewlett-Packard, IBM i Digital Equipment – měli plné ruce práce s vývojem nových serverů pro další verzi systému Microsoft Windows. Experti z Wall Street McNealyho prosili, aby projevil alespoň špetku zdravého rozumu a udělal totéž. On ale odmítl a raději investoval do vlastního operačního systému Solaris. Další vývoj ukázal, že šlo o skvělý tah. V rychlosti, spolehlivosti ani bezpečnosti se konkurence nemohla serverům Sun rovnat. S nastupujícím technologickým boomem se servery od Sunu staly nezbytností pro tisíce nových internetových firem a finančních společností. Tržby strmě stoupaly, zisky lámaly rekordy.
Když o šest let později boom konce devadesátých let skončil krachem, z Wall Street McNealymu znovu radili: utěsněte průlezy, blíží se bouře, omezte výzkum, propusťte zaměstnance a začněte vážně uvažovat o výrobě levných produktů. McNealy si znovu postavil hlavu. Tentokrát se však osudově spletl. Tržby Sunu se za poslední tři roky propadly o 48 procent, firma ztratila třetinu svého podílu na trhu, a zatímco konkurence je znovu na vzestupu, Sun se propadá čím dál hlouběji. Akcie, jež v roce 2000 dosáhly hodnoty 64 dolarů za kus, se obchodují po čtyřech dolarech. Žádná jiná významná firma nebyla technologickým propadem tak oslabena. „Teď to s nimi vypadá dost špatně,“ konstatuje Geoffrey A. Moore, autor několika publikací v oboru technologií včetně knihy Crossing the Chasm (Zdolávání propasti).
Jde o klasickou manažerskou tragédii, za níž je odpovědný zejména devětačtyřicetiletý McNealy. Jeho nejsilnější stránky – nekompromisní odhodlání, nazývání věcí pravými jmény bez bázně k autoritám a neochvějný idealismus – se nakonec projevily jako zásadní charakterové vady. V rozhovorech s 38 současnými i bývalými manažery Sunu (včetně devíti, kteří jsou na odchodu) časopis BusinessWeek zjistil, že zatímco situace společnosti se rapidně zhoršovala, McNealy se vzpíral nejen radám lidí zvenčí, ale i názorům vlastních kolegů. Když začal koncem roku 2000 vleklý propad technologických odvětví, takřka všichni manažeři včetně šéfa výzkumu Billa Joye a prezidenta Edwarda J. Zandera prosili McNealyho, aby trochu ustoupil od své vize a přizpůsobil se horším časům.
Ten ale neustále odmítal. Dobře informované zdroje tvrdí, že jako někdejší student ekonomie na Harvardu byl přesvědčen, že hospodářství se z recese rychle zotaví. Navíc věřil, že internet se stal pro všechny firmy natolik nepostradatelným, že nemohou dlouho odkládat nákup hardwaru. „Internet není ani zdaleka doceněn, využit a zaveden,“ prohlásil McNealy začátkem roku 2001. „Myslím, že před námi leží největší obchod s technologickým vybavením v celé historii. Příležitosti k růstu jsou ohromující.“ Měl pocit, že je mnohem důležitější připravit se na další konjunkturu než nakrátko utlumit výdaje.

„Neodcházím.“

Zatímco se informační technologie potápěly čím dál hlouběji, ozvaly se McNealyho opoziční instinkty. Už dříve se přece nenechal zviklat ani jednotným názorem managementu Sunu a měl pravdu. V osmdesátých letech se postavil proti manažerům, kteří šíleli kvůli přechodu z mikroprocesorů Motorola na čipy vyvinuté Sunem – tah, který se firmě velice vyplatil. Teď chtěl jeho tým omezit výdaje a McNealy cítil, že v sázce je ještě mnohem víc. Byl odhodlán nepodlehnout názorům, které považoval za krátkozraké – zejména když přicházely z Wall Street - jen aby Sun zůstal hybnou silou inovace. V době boomu sice zvažoval odchod ze scény, ale koncem roku 2001 se naplno vrátil k práci pro Sun s přesvědčením, že právě jeho vysoký kredit, zkušenosti a naprostá neochvějnost jsou tím, co firma v nejhorších chvílích potřebuje. Bývalý výkonný viceprezident Larry Hambly vzpomíná, že tehdy oznámil zaměstnancům: „Jsem tady a neodcházím. Jsme v opravdu těžké situaci a my se z ní dostaneme.“
Bylo by hezké považovat to za správné. Koneckonců šlo přece o generálního ředitele, který se postavil proti všem, aby mohl chránit své zaměstnance, financovat výzkum a vývoj a dlouhodobě plánovat. Bohužel mu nebylo souzeno. Krutě podcenil závažnost propadu a ignoroval volání zákazníků po levnějších serverech. Postupem času se ztráty navršily a McNealyho velkomyslné odhodlání se ostatním začalo jevit jen jako omezená paličatost. Členové jeho týmu ztráceli víru a jeden po druhém odcházeli. Za poslední tři roky McNealyho opustila asi desítka nejbližších spolupracovníků včetně Zandera, Joye a šéfa serverové divize Johna Shoemakera. Jako mnozí ostatní i Masood Jabbar – dlouholetý šéf odbytu Sunu, jenž předloni odešel do důchodu – obdivuje McNealyho odvahu. Jeho výdrž však byla nakonec kontraproduktivní. „Zdálo se, že už nestojí za to dál bojovat,“ posteskne si Jabbar, „byla to neudržitelná situace.“
Teď se někteří investoři domnívají, že je nejvyšší čas, aby McNealy následoval své bývalé manažery, nebo se alespoň vzdal funkce generálního ředitele a dál zůstal pouze předsedou. Analytik Andrew Neff z Bear, Stearns & Co. k tomu poznamenává: „Je vcelku normální, že když loď neuhýbá ze směru na ledovec, vyměníte kapitána.“
Tenhle kapitán však nejspíš v dohledné budoucnosti u kormidla zůstane. Dva členové představenstva Sunu, kteří souhlasili s rozhovorem pro tento článek – M. Kenneth Oshman a Naomi O. Seligmanová – tvrdí, že představenstvo stojí jednoznačně za McNealym. „Není v plánu, že by Scott odstoupil. Myslím, že máme vynikajícího vůdce,“ uvádí Oshman, generální ředitel firmy Echelon, která se zabývá síťovou komunikací.
McNealy je přesvědčen, že má na to, aby situaci Sunu otočil. „Možná přišel čas se mě zbavit,“ uznává. „ale tahle společnost hodně investovala do mého vzdělání a rozvoje. Mám dvacet let zkušeností, je mi 49, jsem ve formě a zdráv. Mám spoustu energie a vyznám se. Mám kontakty po celém světě.“ Sžíravá kritika posledních let ho nechává pozoruhodně chladným. Ačkoli uznává jisté chyby, je stejně jízlivý a domýšlivý jako dřív. Nemá sklony o sobě pochybovat, nesnížil by se ani k sebereflexi. „Nejsem tu kvůli pocitům,“ prohlašuje McNealy, „od toho je tu Barry Manilow.“ McNealy raději usiluje o to, aby se Sun odrazil od dna pomocí takzvané „razantní inovace“ – stejného přístupu, který jej zachránil už tolikrát předtím. Zatímco jeho konkurenti vyrábějí většinou jen ty nejjednodušší počítače a předhánějí se, kdo nabídne nižší ceny, Sun hodlá změnit pravidla hry. Pro trh špičkových serverů vyvíjí „propustné výpočetní“ čipy, které dokážou zvládnout desítky úloh zároveň. Na druhou stranu levné servery od Sunu, postavené na laciných čipech od firmy Advanced Micro Devices, zajistí na rozdíl od konkurence nejen zpracování dat, ale i základní síťovou komunikaci. Navíc Sun chystá cenovou politiku, k jaké se žádná serverová firma dosud neodvážila: hodlá rozdávat levné servery zákazníkům, kteří se zavážou k několikaletému odběru jejího softwaru. „Disponujeme nekonformní strategií,“ uznává McNealy. „Myslím, že právě teď je na trhu obrovská příležitost.“
Tvrdí, že obavy o budoucnost Sunu jsou zbytečně přehnané. Poukazuje na to, že v posledních třech čtvrtletích stoupal prodej serverů společnosti po dvaceti procentech. Navzdory obrovským odepsaným ztrátám má Sun ještě 7,5 miliardy dolarů v hotovosti a investicích, včetně téměř dvou miliard z famózního urovnání soudního sporu s Microsoftem, k němuž došlo v dubnu. Navíc se zapřísahá, že to se snížením horentních nákladů myslí vážně – ve třech etapách už dočasně propustil 28 procent zaměstnanců.
McNealyho plán sice může vypadat dobře na papíře, jeho realizace však nebude lehká. Nová strategie chce, aby Sun zamířil dvěma směry – vyrábět spotřební servery a zároveň vyvíjet špičkové technologie. Jde tedy o dva diametrálně odlišné záměry: jako snažit se být zároveň Wal-Mart a Gucci. McNealy ovšem trvá na tom, že Sun je daleko více specializován než většina jeho konkurentů. Například Dell prodává tiskárny a digitální přehrávače a IBM má polovinu výnosů ze služeb. „Nezabýváme se digitálními fotoaparáty ani tiskárnami,“ nechává se slyšet McNealy. „Jsme v zásadě úzce zaměřeni, mnohem víc než všechny firmy, jež vidím kolem sebe,“ dodává.

Bez východiska?

Konkurenti Sunu se však specializují jiným, účinnějším způsobem. Dell se soustřeďuje na efektivitu a nízké náklady, a za výzkum a vývoj utrácí pouhá dvě procenta tržeb. To bude pro Sun, který do výzkumu investuje sedmnáct procent, znamenat problémy se základním hardwarem. Zároveň Sun usiluje o překonání inovací větších a bohatších firem, jako je IBM. Dosavadní výsledky Sunu na poli diverzifikace navíc nestojí za řeč. Skutečností zůstává, že v posledním desetiletí skončila každá větší iniciativa mimo oblast špičkových serverů fiaskem. „Scott je chytrý chlap, ale pro Sun nevidím žádné východisko,“ krčí rameny Kevin B. Rollins, generální ředitel Dellu. „Že by zmizeli? To ne. Ale většina zákazníků, s nimiž mluvíme, hledá důvody, proč používat méně jejich výrobků.“

Řešení jménem Java.

Zdá se, že McNealyho opatření přišla příliš pozdě, než aby dokázala vrátit padlý idol na výsluní. Před zveřejněním výnosů za poslední fiskální čtvrtletí 20. července analytici očekávali lehké zlepšení, vyšší tržby za levný hardware a nižší ztráty, zvláštní výdaje nepočítaje. Přesto předpokládali, že tržby klesnou asi pět procent pod úroveň čtvrtletních tržeb ve stejném období loni. Pokud jde o fiskální rok končící 30. červnem, analytici očekávají pokles tržeb o čtyři procenta na jedenáct miliard dolarů a čisté ztráty ve výši 1,2 miliardy bez započtení výnosu z urovnání sporu s Microsoftem. Většina expertů předpokládá, že větší a silnější konkurenti, jako jsou IBM, Dell a Hewlett-Packard, budou dál přebírat prestižní zákazníky a odsunou Sun a s ním i McNealyho do pozadí. „Scott je tak trochu jako Mojžíš,“ prohlašuje Paul Saffo, ředitel mozkového trustu Institute for the Future (Institut pro budoucnost) z kalifornského Menlo Parku. „Vedl svět do země mléka a strdí, ale sám zůstal pozadu.“
McNealyho neochota podpořit všeobecně rozšířený názor se datuje od dob jeho mládí v Detroitu. Otec byl místopředsedou automobilky American Motors a Scott představoval vzorného syna – studoval s vyznamenáním, byl vynikající klarinetista a kapitán tenisového týmu. Jednou v létě pracoval v továrně na automobilové součástky. Když dělníci z odborové organizace UAW (United Auto Workers) vstoupili do stávky, McNealy se dvakrát nerozmýšlel a šel do práce přes hráz rozčilených stávkujících – navzdory jejich hrozbám bombových útoků a urážkám. „Přišlo mi to neuvěřitelně stupidní,“ vzpomíná McNealy, „Nechápal jsem, jak mohou dobře placení dělníci z UAW pomoci své kauze tím, že firmu připraví o peníze.“
Když získal akademický titul na Stanfordu, nijak nespěchal na Wall Street ani do práce pro velké technologické firmy. Místo toho po „studiu piva a golfu“, jak to sám popisuje, pomohl v roce 1982 založit Sun. Zatímco Joy a ostatní připravovali špičkové technologie, McNealy se ujal každodenních povinností ve výrobě. Poté, co byl roku 1984 jmenován generálním ředitelem, rychle projevil ochotu drze riskovat, aby odvrátil katastrofu. Nejtroufalejším krokem bylo posílení investic do softwaru Sun Solaris v roce 1995. Když potom začal internetový boom, pomohl McNealy společnosti nezřízeně zbohatnout na jazyku Java. Protože Java umožňuje psát programy, které běží na libovolném hardwaru, vývojáři jej využili v rámci internetového trendu a připravili trh pro výrobky značky Sun.
Výsledkem byly neuvěřitelné tržby. Do roku 2000 dosahoval Sun závratného růstu padesát procent za kvartál – byl lepší než Microsoft, Intel i Dell. Tučné zisky jen v roce 2000 naplnily pokladnu téměř dvěma miliardami dolarů. V té pomíjivé době, kdy se vše podřídilo kvalitě a cena nehrála roli, byl Sun na vrcholu.
Úspěch však zasel i sémě pozdějších problémů. Sun investoval miliardy dolarů do nekonečné řady projektů – od čipů UltraSPARC přes skříňové servery až po čipové kreditní karty. Jen od srpna 2000 do července 2001 přijal sedm tisíc nových pracovníků a otevřel nové ředitelství v renovovaném bývalém ústavu pro duševně choré z 19. století s výměrou 56 tisíc metrů čtverečních.
Spolupracovníci však McNealyho upozorňovali na „Achillovy paty“ jejich společnosti. Tři z nich vzpomínají na plánovací poradu v roce 1997, kde několik inženýrů uvedlo prezentaci o rostoucím výkonu levných čipů Intelu. Gene Banman, který do té doby vedl obchody Sunu v Japonsku, přišel s tím, že Sun může nakupovat procesory Intel o třicet procent levněji, než dokáže vyrábět stejně výkonné čipy SPARC. Chet Silvestri, který řídil návrh čipů, odsekl, že to jeho lidé nikdy nedovolí. Po dvacetiminutové debatě McNealy schůzi ukončil. „Nevidím v tom problém,“ prohlásil podle jednoho kolegy. Potom vydal příkaz: žádný počítač Sun nebude osazen Intelem. Dnes jsou procesory Intel dvakrát rychlejší než čipy SPARC a McNealy přiznává, že nejvíce lituje toho, že „před šesti sedmi lety neportoval Solaris na čipy od Intelu“.
Místo toho trval dál na tom, aby Sun spoléhal na vlastní inovace. Klasickým příkladem byla koupě firmy Cobalt Networks v září 2000. Tou dobou už mnozí zákazníci žádali po Sunu levnější servery postavené na čipech Intel a stále populárnějším open-source softwaru Linux. Zander přesvědčil představenstvo, aby odsouhlasilo dvoumiliardovou akvizici Cobaltu, který přišel na způsob, jak získat z prodeje specializovaných serverů „Lintel“ za pouhých 1500 dolarů tučnou marži 51 procent. Zander se domníval, že pomocí svých osmi tisíc prodejních zástupců Sun dokáže dramaticky zvýšit tržby Cobaltu a zároveň se naučit konkurovat komoditním produktům.
K tomu však nikdy nedošlo. Šéfové závodů vyrábějících staré servery Sun nechtěli, aby Sun investoval právě do technologie, která ohrožovala jejich živobytí, a Cobalt jim byl od začátku trnem v oku. Stephen W. DeWitt, mladičký generální ředitel Cobaltu, dostal posměšnou přezdívku „dvoumiliardový blonďák“. Když došlo na finance, byl rozpočet Cobaltu opakovaně seškrtán, což zcela ochromilo vývoj produktů. „Nezvládli jsme to,“ lituje bývalý šéf odbytu Jabbar, „firemní kultura to prostě nedovolila.“ McNealy označuje celou akvizici za omyl. „Někteří lidé se domnívali, že jde o dobrý nápad, a já jim věřil,“ stěžuje si nyní.
Snižování nákladů navíc představovalo téměř rouhání. Vzhledem k tomu, že od března 2000 se situace na akciovém trhu zhoršovala a internetové firmy s nedostatkem hotovosti začaly zeštíhlovat, koncem roku začali někteří členové McNealova týmu navrhovat škrty. Dokonce i Joy, skalní zastánce podpory vývoje a výzkumu, tvrdí, že McNealyho nabádal k zásadnímu kroku. „Myslím, že jsme měli nasadit větší dietu a dříve,“ uvádí Joy, „Nikdy se mi však nepodařilo nasměrovat diskuse tak, aby z nich něco vzešlo.“ Okolo Nového roku se začal obávat i Zander. Na jedné poradě se svým podřízenými uvedl, že se od generálního ředitele společnosti Cisco Systems Johna Chamberse dozvěděl o prudce klesajících příjmech firmy Cisco. „Neměli bychom se mít před něčím podobným také na pozoru?“ zeptal se svého týmu. „Až tehdy začaly vážné diskuse,“ upřesňuje bývalý viceprezident Hambly.
Ještě vážněji se začal Sun problémem zabývat 8. března 2001, kdy Cisco vzbudilo v Silicon Valley poprask propuštěním osmnácti procent zaměstnanců. Zanderův tým rychle vypracoval rámcový plán. Management se shodl na tom, že Sun by měl propustit až dvacet procent zaměstnanců, tedy více než deset tisíc. Mnozí chtěli zrušit nevýnosnou divizi diskových systémů a upustit od McNealova záměru vyvinout životaschopnou alternativu k produktu Microsoft Office. „V těžkých dobách je nutné zbavit se aktivit, které nevynášejí,“ poznamenává bývalý ředitel serverové divize Shoemaker.

Zničující exodus.

McNealy na nic z toho nepřistoupil. Znovu a znovu Zander končil porady managementu slovy: „Tak kolegové, co hodláte podniknout?“ popisuje jeden z účastníků. Když pak členové týmu vyjadřovali jeden po druhém své názory, bylo zřejmé, že všichni věřili v zavedení nějakého plánu úsporných opatření – s výjimkou McNealyho.
McNealy byl přesvědčen, že internet do ekonomiky vnesl zásadní změnu. Domníval se, že nejlepší a nejhorší momenty hospodářského cyklu budou mnohem extrémnější a krátkodobější než v minulosti a přinesou prudké výkyvy nahoru i dolů. „Nejsou to dlouhé táhlé vlny,“ tvrdil roku 2001 analytikům při jednom konferenčním hovoru, „narážíme spíše na ostré špičky.“ Na jedné poradě se svým týmem slíbil, že nebude-li mít pravdu, nechá si vyčinit od Wall Street i představenstva společnosti. McNealy dnes odmítá rozebírat tehdejší porady managementu, ale konstatuje: „Všude koluje spousta revizionistické historie.“
Nerozhodná hra managementu a generálního ředitele nevedla jen ke ztrátě drahocenného času, ale přispěla rovněž ke zničujícímu exodu. Ten podle informovaných zdrojů vypukl v září předchozího roku, kdy se McNealy sešel se Zanderem, aby jako každoročně probrali své osobní plány. McNealy přenechával Zanderovi šéfování, a protože byl Zander dvojkou ve firmě, věřil, že brzy zaujme první pozici. Nicméně McNealy mu sdělil, že v pozici generálního ředitele ještě hodlá několik let setrvat, čímž Zandera podnítil k přesunu jinam – nakonec přijal pozici generálního ředitele společnosti Motorola. Do poloviny předloňského roku ze Sunu odešla polovina špičkového managementu.
Když se majetek firmy Sun nepřestával tenčit, zákazníci a kolegové (mezi nimi i otevřený šéf softwarové divize Jonathan Schwartz) McNealyho nabádali ke změně kursu. Klíčový krok: McNealy musel ukončit dlouholetý a vysilující soudní spor s Microsoftem. Nakonec loni v červnu McNealyho, jak sám přiznává, přesvědčili zákazníci. Povznesl se nad vlastní hrdost a zavolal generálnímu řediteli Microsoftu Stevenu Ballmerovi.

Bill Gates na toaletě.

Ukončení nejdelšího sporu technologických společností v historii se neobešlo bez komických situací. Předseda Microsoftu William Gates III. navštívil sídlo Sunu v pátek 4. července, kdy byly kanceláře firmy zavřeny. Slavný manažer se proto o americkém státním svátku v sídle Sunu pohyboval bez povšimnutí až do chvíle, kdy stejně jako hlavní stratég Sun Microsystems Mark Tolliver zamířil na toaletu a narazil na zaměstnance, který se stavil v kanceláři se psem na vodítku. „Pohlédl Gatesovi přímo do očí a měl ve tváři ten nejudivenější výraz,“ vzpomíná Tolliver. Schůzka nicméně zůstala utajena i několik dalších měsíců, kdy jednání pokračovala. Až 2. dubna brzy ráno McNealy a Ballmer oznámili uzavření senzační dohody. Za odvolání dvou žalob zásadního, téměř precedenčního významu bude společnosti Sun vyplacena částka 1,95 miliardy dolarů. Navíc díky dohodě o desetileté výměně technologií získají servery značky Sun certifikaci k provozu systému Windows.
Uvolnění napětí vyvolalo převrat na poli vztahů s veřejností, tedy alespoň dočasný. Hodnota akcií Sunu stoupla ve dvou následujících dnech o devatenáct procent. Uvnitř firmy však byly – podle zasvěcených zdrojů – reakce na zprávu dne rozporuplné. Nejen že první čtvrtletí skončilo pro Sun čistou ztrátou ve výši 750 milionů dolarů, ale McNealy navíc nově pověřil každodenním vedením firmy Schwartze. Mnoho analytiků namítá, že tento osmatřicetiletý chlapík s copánkem sice disponuje pronikavým intelektem, ale chybí mu zkušenosti a jeho arogantní jednání odrazuje zaměstnance i zákazníky. Když McNealy oznámil zprávu o Schwartzově povýšení ostatním členům týmu v předvečer jejího zveřejnění, v telefonu se, jak tvrdí bývalí manažeři, rozhostilo ticho až ohlušující.
V současnosti je McNealy takovým bojovníkem a optimistou jako nikdy předtím. Během několika rozhovorů načrtnul smělé plány, jak znovu získat jednu z vedoucích pozic na serverovém trhu. Servery založené na propustných výpočetních čipech značky Sun mají dorazit na trh v roce 2006. Mezitím se v červnu rozjel pokus Sunu nabízet servery nižší cenové kategorie zdarma. Záměrem je využít cenově nenáročné servery k tomu, aby společnosti otevřely dveře k prodeji lukrativního softwaru. Sun firmám nabízí balíček e-byznys softwaru pod názvem Java Enterprise System za sto dolarů na zaměstnance za rok – jde o jednodušší a levnější alternativu než produkty takových dodavatelů, jako je BEA Systems či IBM.
Přesto se McNealy zapotí, než si opět získá důvěru zákazníků. Celá léta firemní zákazníci u Sunu nakupovali částečně proto, že jako by znal směr, jímž se vývoj technologií ubírá. Nyní si mnozí myslí, že Sun na několik klíčových let schovával hlavu do písku. „Vždy měli velké plány na papíře. Když došlo na realizaci, skutek utek,“ konstatuje Gary Feierstein, viceprezident pro informační technologie společnosti Premier ze San Diega, která zajišťuje provoz 1 500 nemocnic, „Vždy to vypadalo, že jsou pozadu.“
V tom spočívá skutečná tragédie úpadku Sunu. Po dobu existence společnosti přinesla riskující McNealyho povaha inovativní alternativy k nabídkám takových gigantů, jako je Microsoft nebo IBM. Pokud se mu nepodaří dlouhodobý obrat správným směrem, může nakonec uštědřit nemalou ránu Silicon Valley, a dokonce i technologické zdatnosti celé Ameriky.

Mračna nad Sunem Jestli Scott McNealy hodlá obíhat kolem Sunu, bude se muset hodně otáčet. Tady jsou jeho problémy a řešení.

Invaze levných počítačů Zákazníci se zbavují nákladných Sunem vyvinutých počítačů ve prospěch levnějších modelů založených na procesorech Intel a linuxovém softwaru, který je téměř zdarma.
PLÁN Po mnoha nevydařených startech Sun tvrdí, že bere hrozbu „Lintel“ vážně. Na nových modelech, vybavených čipy od Intelu, může běžet systém Solaris od Sunu, Linux, či dokonce Windows.
PROGNÓZA Prodej nových produktů pomohl ke dvacetiprocentnímu nárůstu počtu kusů v každém z uplynulých tří čtvrtletí, ale ty ujídají z prodeje lukrativnějších modelů. S těžkým vývojovým a výzkumným břemenem je pro Sun obtížné konkurovat efektivnosti Dellu nebo šíři IBM.

Inovační poušť Sun získával nákupčí velkých podniků díky vizionářským produktům, jako je software Java. V poslední době ale nepokročil s vývojem technologií natolik, aby zákazníkům zabránil v přechodu k levným alternativám.
PLÁN V oblasti dražších modelů Sun sází na stroje s „propustnou výpočetní“ technologií, které zvládnou zároveň tucty úkolů. Zároveň vyvíjí inovované levnější modely, které obsahují síťové funkce.
PROGNÓZA Budoucnost patří propustné výpočetní technologii, ale Sun není sám. Intel pracuje na podobné strategii a IBM možná porazí oba konkurenty, když v příštím roce přijde na trh jako první. Plán na spotřební modely je slibný. Otázkou zůstává, zda budou zákazníci ochotni platit o něco víc.

Chybí prodej softwaru Sun se zkusil přesunout mimo svůj operační software Solaris a prodávat i jiné druhy programů pro infrastrukturu internetu. Software však stále přináší méně než deset procent tržeb.
PLÁN Sun spojil mnoho svých softwarových komponent do jednoho integrovaného balíku a nabízí k němu licenční plán za sto dolarů na uživatele ročně, který je levnější a jednodušší než nabídky konkurence.
PROGNÓZA Sun zůstává v softwaru pro podnikovou infrastrukturu s odstupem čtvrtý a společnosti nejsou ochotny měnit současné programy za výlučné řešení Sunu. Navíc softwaroví partneři, jako jsou BEA a Veritas, tvrdě bojují s konkurencí.

Rozbujelá struktura nákladů McNealy snížil v uplynulých třech letech počet zaměstnanců o 28 procent, ale to je mnohem nižší číslo než propad tržeb o 48 procent. Sun rovněž vydává plných sedmnáct procent svých zisků na výzkum a vývoj.
PLÁN Dne 2. dubna McNealy oznámil propuštění 3300 zaměstnanců. Sun navíc posiluje partnerství ve vývoji se společnostmi Intel, AMD a Fujitsu v oblasti čipů a s firmou Hitachi v oblasti úložných systémů.
PROGNÓZA Zřejmě bude nutné přistoupit k dalším škrtům. Metoda utahování opasků může snížit roční náklady o pět set milionů dolarů, ale divize Bank of America Securities odhaduje, že Sun by musel zvýšit prodej o třináct procent, aby vyrovnal náklady a příjmy. Většina analytiků přitom očekává, že prodej neporoste.

Narušená kultura Téměř po dvě desetiletí byl Sun obdivován pro své agresivní prodejce a novátorské inženýry. Ale teď někteří zasvěcenci tvrdí, že se v ní rozšířil postoj neriskovat a klást důraz na přežití.
PLÁN Sun poskytuje prodejcům pobídky, aby prodávali víc než pouhé tradičně výnosné servery Sunu. McNealy získal zpět spoluzakladatele Andrease Bechtolsheima, aby inspiroval inovace v oblasti návrhu.
PROGNÓZA Dokud Sun nezačne opět růst a neskončí propouštění, morálka bude klesat. Sun už v minulosti poskytoval pobídky na podporu prodeje, aby podnítil tržby na nových trzích, ale s minimálním úspěchem.

Pokračující zmatek managementu Sun, kdysi známý svým vyzrálým týmem, prochází druhou změnou managementu ve dvou letech. Mezi ty, kteří odešli v poslední době, patří uznávaná šéfka služeb Patricia Sueltzová. PLÁN McNealy nechal nového prezidenta Jonathana Schwartze vybudovat vlastní manažerský tým a odstrčil některé dlouholeté manažery. Ostatní, jako je Sueltzová, odešli za novými příležitostmi.
PROGNÓZA Sun je víc než kdy jindy závislý na McNealym, zatímco Schwartze jeho arogantní styl a nezkušenost dostaly do rozepří s některými zaměstnanci a partnery. Sun čelí své nejhorší krizi s neostříleným managementem a prořídlým stavem.

Příběh o ztracených příležitostech McNealy nezareagoval na ekonomický propad a změny ve způsobu, jak zákazníci utrácejí dolary za technologie
27. ledna 1999 Hewlett-Packard oznamuje, že na své servery zavede software Linux od předního linuxového distributora Red Hat. Během tří týdnů oznamují podobné plány také IBM a Dell. McNealy, jenž obdržel první zprávy o hrozbě Linuxu už dva roky předtím, je odmítá následovat.
20.července 2000 Sun ohlašuje skvělé výsledky pro fiskální rok 2000 se zisky 1,7 miliardy dolarů (meziročně vyššími o 49 procent) a tržbami 16 miliard.
1. září 2000 Akcie vystoupaly na 64 dolarů.
19. září 2000 Sun vydává dvě miliardy za firmu Cobalt Networks, která na svých serverech používá Linux. Protože prodej vlastních drahých serverů letí vzhůru, Sun neprosazuje levné modely a potlačuje snahy používat levnější čipy od Intelu.
8. března 2001 Cisco Systems snižuje počet svých zaměstnanců o osmnáct procent. Příjmy Sunu klesají, McNealyho manažerský tým ho prosí, aby se zachoval podobně. Marně.
5. října 2000 McNealy souhlasil s propuštěním 3900 pracovníků – jako poslední generální ředitel významné technologické firmy. V téže době se prezident Ed Zander rozhodl odejít: McNealy mu totiž oznámil, že zůstane v pozici generálního ředitele dalších pět let.
7. února 2002 McNealy si na setkání analytiků obléká kostým tučňáka, aby předvedl svou náklonnost k Linuxu. I když je vypracován nový plán k prosazení levnějších linuxových serverů, McNealy nijak nenutí inženýry ani prodejní zástupce Sunu, aby jej podpořili.
1. května 2002 Sun oznamuje Zanderův odchod. Společnost doufá, že investory uspokojí, když se v ní McNealy chopí aktivnější role. Místo toho však akcie Sunu klesají o sedmnáct procent.
4. října 2002 Tržby se propadají, akcie dosahují historického minima na 2,42 dolaru.
16. října 2002 McNealy snižuje stav pracovníků o dalších 4400 lidí, tedy o jedenáct procent.
19. května 2003 Sun obnovuje prodej serverů s čipy Intel a čtyři roky po konkurenci začíná distribuovat Red Hat Linux.
Červen 2003 McNealy kontaktuje generálního ředitele Microsoftu Stevena Ballmera a zahajuje tajná jednání o urovnání sporu.
Červenec 2003 Bill Gates navštěvuje ředitelství Sunu, aby jednal s McNealym a jeho týmem.
10. září 2003 Spoluzakladatel Bill Joy skládá funkci. Tvrdí, že potřebuje oddech, než se pustí do nového projektu.
16. října 2003 I když konkurence vykazuje známky zotavení, Sun utrpí čistou ztrátu ve výši 286 milionů dolarů – důkaz, že potíže společnosti přesahují rámec ekonomického prostředí.
10. února 2004 McNealy oznamuje, že spoluzakladatel Andreas Bechtolsheim se vrací do společnosti, aby vedl vývoj nové řady serverů na bázi čipů od AMD (Advanced Micro Devices).
25. února 2004 Šéfka služeb Patricia Sueltzová odchází a stává se prezidentkou začínající firmy Sales-force.com.
2. dubna 2004 McNealy oznamuje smír s Microsoftem a jmenování Jonathana Schwartze prezidentem společnosti. Akcie Sunu vyletí během následujících dvou dnů o 19 procent na více než pět dolarů. V průběhu dalších několika týdnů ale investoři zaznamenají dvanácté čtvrtletí klesajících tržeb a čistou ztrátu 750 milionů dolarů a akcie padají zpět pod čtyři dolary.
16. dubna 2004 Schwartz vytváří oddělené divize pro spotřební a výkonné servery. Odcházejí další dva manažeři, šéf strategie Mark Tolliver a šéf vysokokapacitních systémů Neil Knox.

BusinessWeek online Otázky pro Scotta McNealyho a jeho odpovědi viz businessweek.com/magazine/extra.htm

Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Vladimír Nový, Hana Synková, Marcela Nejedlá, www.LangPal.com