Poslední bitva vzplála

29. 4. 2005

Rovnou daň už zavedlo devět tranzitivních zemí

Daniel Mitchell z amerického The Heritage Foundation pronesl závěrem mezinárodní konference ODS Forum Populini 2005 o rovné dani tak ohnivý projev, až to chvíli vypadalo, že účastníci povstanou a zazpívají si „poslední bitva vzplála, dejme se na pochod“. Občanská demokratická strana podle slov svého předsedy Mirka Topolánka nepochybuje o tom, že po příštích volbách sestaví vládu. Pak půjde o to, aby měla odvahu k uskutečňování reforem, které má v programu. Pro povzbuzení k rázným krokům v daňové oblasti v čele se zavedením rovné daně si občanští demokraté pozvali liberální a konzervativní spojence z devíti států.

Pionýři z východu.

Ti z vyspělých zemí dodali fóru na lesku, nicméně zkušenosti z uplatňování rovné daně postrádají. Jak uvedl poslanec Bundestagu za CDU Manfred Kolbe, v Německu jsou projekty na zavedení jednotné daňové sazby, například 25 procent pro jakýkoli příjem, ale jde zatím pouze o akademické práce. „Pro nás je pokrok už tříúrovňové zdanění zaměstnanců nebo snížení zdanění firem z 25 na 19 procent,“ říká člen rozpočtového výboru spolkového sněmu.
Podle Andreie Grecua z britského Institutu Adama Smithe existují studie o zavedení rovné daně (například na úrovni 22 procent) ve Velké Británii, diskutuje se o tom i ve Španělsku. Prakticky však tento revoluční princip ověřují v Evropě pouze takzvané tranzitivní ekonomiky. K pobaltským průkopníkům Estonsku, Litvě a Lotyšsku přibylo dosud dalších šest států včetně Slovenska.

Polská konkurence.

Mirek Topolánek je přesvědčen, že tím jubilejním, desátým státem, který zavede rovnou daň, by mohla být v roce 2007 Česká republika. Nebýt prý podvodného tvrzení Vladimíra Špidly, že zdrojů máme dost, které podle šéfa ODS zajistilo sociální demokracii před třemi lety volební vítězství, mohlo to být už od roku 2003. Podobné ambice má ale i polská pravice. Na Foru Populini 2005 konstatoval ekonomický poradce poslaneckého klubu Občanské platformy Rafael Antczak, že jeho strana má v hlavních rysech shodný projekt jako „třikrát patnáct“ českých občanských demokratů (shodná příjmová daň právnických i fyzických osob a DPH ve výši 15 procent). Přičemž volby jsou v Polsku už letos a Rafael Antczak věří, že po nich bude Občanská platforma vládnout.

Úhel pohledu.

Za přednost rovné daně označují její zastánci jednoduchost výpočtu a výběru daní, a tím pádem i jednodušší daňový systém, úsporu nákladů správců daně i poplatníků, snížení počtu státních úředníků i daňových poradců. Jednotné zdanění příjmů také znamená větší svobodu pro jednotlivce i korporace, omezení možnosti státu zasahovat lidem do soukromí.
Otázka spravedlnosti závisí na úhlu pohledu. Tvrdí-li například tvůrce slovenské daňové reformy, vicepremiér a ministr financí Ivan Mikloš, že rovná daň pomohla vysokopříjmovým i nízkopříjmovým vrstvám, je to pravda. Ale vysokopříjmovým pomohla víc. Rozhodující je přitom výše sazby. Litva má rovnou daň od roku 1994, ale třiatřicetiprocentní sazba pro fyzické osoby je i v evropském srovnání velmi vysoká.
Často zmiňovaným argumentem odpůrců rovné daně jsou údajné rozpočtové problémy po jejím zavedení. Příjmy se údajně skokově sníží a daňové výnosy porostou díky probuzené konjunktuře, porostou-li vůbec, jen postupně. Ministr financí Bohuslav Sobotka odhaduje roční výpadek příjmů při uskutečnění plánu ODS na šedesát až sedmdesát miliard korun, což podle něj nelze vyvážit výdajovými úsporami. Reformátoři ale tvrdí, že mají opačné zkušenosti. Rumunský náměstek ministra financí Dragos Neacsu na konferenci ODS uvedl, že už po čtyřech měsících uplatňování rovné daně inkasují víc než předtím. To je možná překotný závěr, ale i reformátoři z Estonska, Slovenska a Lotyšska informovali, že fiskální krize kvůli oslabení daňového penězotoku nenastala.

Impozantní Rusko.

Naopak, zjednodušení daňového systému a snížení sazeb má prý přímo opačné důsledky. Za klasický případ zvýšení daňové discipliny po zavedení rovné daně bývá považováno Rusko. Tam se podle místních zdrojů rok po zavedení paušální třináctiprocentní daně zvýšil reálný výnos daně z příjmu fyzických osob o čtvrtinu. To lze částečně vysvětlit dvanáctiprocentním růstem reálných mezd ve stejném období i výchozím dezolátním stavem ruské daňové správy. V každém případě však současné fiskální poměry v Rusku svědčí o tom, že zavedení rovné daně zemi neuškodilo. Stejně jako Estonsku nebo Slovensku, jejichž zkušenosti jsou Česku bližší.

Vnější okolnosti.

Druhým zásadním argumentem ve prospěch rovné daně jsou pro její zastánce makroekonomické výsledky zemí, které tento koncept uplatnily. Všude, pochopitelně nikoliv jenom díky rovné dani, roste ekonomika svižným tempem. Předseda poslaneckého klubu ODS a stínový ministr financí Vlastimil Tlustý spočítal, že kdyby občanští demokraté zvítězili v minulých parlamentních volbách a rovná daň byla u nás zavedena od roku 2003, nerostla by předloni česká ekonomika o 3,7, ale o čtyři a půl procenta, a loni nikoliv o čtyři procenta, ale téměř dvojnásobně rychleji.
Potenciální příští ministerský předseda Mirek Topolánek si připomíná Martina Luthera Kinga a volá: I have a dream. Mám sen o rovné dani. Realisticky ale dodává, že „testem aplikovatelnosti daňové reformy ODS je členství České republiky v Evropské unii“. Čili že reformy nelze zavádět bez ohledu na okolní svět. Současná situace je taková, že nové členské státy EU a tranzitivní země vůbec vidí v daňové konkurenci účinný prostředek rychlejšího dohánění vyspělejší části starého kontinentu. Ta je ovšem z těchto experimentů stále mrzutější.

Estonsko Zakladatel klubu Nestorem praktické aplikace rovné daně je i ve světovém měřítku Estonsko, protože tam je v údajně úspěšném „provozu“ už deset let. Výchozí rovná sazba daně z příjmu fyzických osob byla v roce 1994 šestadvacet procent, později klesla na nynějších 24 procent hrubého příjmu. Donedávna předseda estonské vlády a lídr strany Res Publica Juhan Parts v Praze uvedl, že jeho kabinet plánoval do roku 2007 další pokles až na 20 procent. Nynější levicovější vláda však prý hodlá posunout termín na rok 2009. Jenomže v roce 2007 mají být v Estonsku parlamentní volby a Res Publica se chce k moci vrátit.
Daň z příjmu právnických osob je v Estonsku 24 procent. Juhan Parts v této souvislosti zdůrazňuje, jak je „patnáctiprocentní“ plán ODS ambiciózní. Je třeba ale mít vždy na zřeteli konkrétní ekonomické podmínky, v nichž nastavení sazeb probíhá. V každém případě se podle expremiéra v Estonsku zřetelně prokázalo, že rovná daň vede k vyššímu ekonomickému růstu i k poklesu nezaměstnanosti.
Daňová soustava se podstatně zjednodušila a zdanění je spravedlivější. Nemáme podléhat mýtu, že rovná daň je výhodná jen pro bohaté. Pomáhá prý i lidem s nižšími příjmy. Juhan Parts v této souvislosti akcentuje nastavení prahu, pod nímž už příjmy nejsou zdaněné, respektive daňová sazba je nulová. V Estonsku je to sedm set estonských korun, přes sto eur měsíčně. Za specifický estonský prvek označuje Parts daňové zvýhodnění vícedětných rodičů (slevy pro rodiny s dětmi ale uplatňují i na Slovensku). Jinak ale obecným principem rovné daně je odbourání slev, odpočtů a dotací a tedy zjednodušení daňové soustavy.
Až propagačně vyznívá expremiérovo tvrzení, že k vyplnění daňového přiznání mu stačí třicet sekund. Sedmdesát procent jednotlivců i firem posílá prý přiznání po internetu, finanční úřady údajně dokážou do dvou hodiny vyřídit případný přeplatek. Dan Mitchell v této souvislosti sakrasticky poznamenal, že u nich v USA se uvažuje o tom, že by daňové přiznání mohlo mít jen dva body. Výši příjmu a pokyn finančního úřadu: Všechno nám to pošlete.

Slovensko Změna rolí Na Slovensku se do loňského roku sazba daně z příjmu fyzických osob pohybovala od deseti do 39 procent. Teď je to devatenáct. Daň z příjmu právnických osob byla 25 procent, nyní je též 19. DPH bylo 20 a 14 procent, teď je to také devatenáct. Ivan Mikloš tvrdí, že to nebyl záměr, ale při propočtu dopadů reformy to tak vyšlo. Nicméně shodné sazby u klíčových daní jsou jistě optimální. Zrušeny byly až na jedinou odpočitatelné položky. Stejně tak daň z dividend, daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí.
Rovná daň je podle Ivana Mikloše výhodná nejen pro bohaté, ale i pro lidi s nižšími příjmy. To kvůli zvýšení nezdanitelného minima na devatenáctinásobek životního minima, v současné době 82 tisíc slovenských korun. Lidé s příjmy do 48 procent průměrné mzdy mají nulovou daň. Největší potíž je u lidí se středními příjmy, kteří prakticky žádnou změnu nepocítili.
Příjmy z příjmových daní jednotlivců a firem byly loni, v prvním roce uplatňování rovné daně, vyšší, než se předpokládalo, i když samozřejmě nižší než předloni. Výnosy z nepřímých daní byly vyšší než předloni, ale v důsledku dopadů vstupu de EU nižší, než se očekávalo. Zvýšení nepřímých daní, především DPH, je podle Ivana Mikloše nevyhnutelná kompenzace nižšího výnosu příjmových daní a samozřejmě i politický problém. Celkový objem daňových příjmů byl loni na Slovensku stejný jako v roce 2003, kdy ještě fungovala předchozí soustava. Souhrnná daňová kvóta (daně plus pojistné) činila zhruba 31 procent (v Česku 36), letos má být zhruba osmadvacetiprocentní.
„Chtěli jsme připravit efektivní, spravedlivý, jednoduchý daňový systém, snížit daňovou zátěž, zlepšit podmínky pro podnikání. O rovné dani ve vládním prohlášení stojí, že zvážíme její uplatnění. Výpočty nakonec ukázaly, že je to nejjednodušší způsob, jak předsevzetí splnit,“ říká Ivan Mikloš. Vždy se podle něj povedou spory o to, co je spravedlnost. On sám se přiklání ke slovům Mirka Topolánka, že progresívní zdanění je pokuta za úspěch, píli a šetrnost. Proto je prý rovná daň spravedlivější. Daňovou reformu je přitom podle Ivana Mikloše třeba dělat současně se změnami v dalších oblastech. Jen dostatečně velký reformní balík prý vytváří prostor pro úspěšnou realizaci.
Mirek Topolánek této souvislosti připomněl slova jednoho svého známého, slovenského politika: Prý jsme – Češi – bohatí a rozhodli jsme se zchudnout. Slováci jsou chudí, ale rozhodli se zbohatnout.