S Fischerovou odborností je jistě vše v pořádku. Vystudoval VŠE, takže má na ministrování vhodný papír, který může prezidentovi předložit. Ani lidsky jeho kroku nelze nic vytknout. Ono opustit lukrativní post v Londýně a tvrdě pak pohořet v Praze v souboji o Hrad je zdrcující.
Jenže Fischer, ač poslední člen kabinetu, rozhodně není tím „nejlepším nakonec“. Jeho vzestup do křesla ministra financí jistě potěší všechny, kteří svou investici do Fischera jakožto prezidentského kandidáta měli za odepsanou. Patří mezi ně například podnikatel Tomáš Chrenek nebo směnárník Mikuláš Šveda, jehož firmu teď bude Fischerem řízené ministerstvo dozorovat.
Ne, Rychlé tužky opravdu nechtějí poukazovat na možné pole pro korupci. Jan Fischer si ale jako ministr Zemanovy vlády musí nechat nahlédnout do karet. Těžko se smířit s tím, že několik dní před přiklepnutím ministerského postu přislíbil do konce července uhradit dluh ve výši 5,5 milionu korun za neúspěšnou volební kampaň. Z čí peněz? Do toho prý nikomu nic není.
Ano, lidé si opravdu přejí změnu v politice, jak to Fischer před prezidentskými volbami říkal. Tentýž muž, který sliboval zatočit se zavedenými „móresy“, teď vstupuje do úřadu správce státní kasy s finančně přinejmenším podivnou minulostí. Což je o to víc alarmující, že se nemusí nikomu zodpovídat, protože ho do funkce nikdo nezvolil. Účty bude Fischer skládat Zemanovi. „Opravdová změna přijde a nesmíme na ni rezignovat,“ napsal Fischer před půl rokem na svém blogu. Škoda jen, že nepřijde už s ním, chtělo by se dodat.
Další komentáře Blahoslava Hrušky:
