Josef Tošovský
Osmého ledna 1991 vstoupila československá koruna do režimu vnitřní směnitelnosti. V noci před tím uvolnil MMF první tranši půjčky na posílení devizových rezerv, které první týden nového devizového režimu razantně zdecimoval. Pod rok připravovaným zá kladním pilířem transformace ztvrdly základy. Josef Tošovský, muž odpovědný v centrální bance za spuštění nového mechanismu, se mohl konečně v klidu vyspat.
Devalvace natřikrát.
Ještě v prosinci 1989 se Václav Klaus domníval, že úplná směnitelnost koruny si vyžádá velmi dlouhou dobu. Josef Tošovský, kterého Klaus 2. ledna 1990 uvedl do funkce předsedy Státní banky československé, umožnil Čechoslovákům d át si ve Vídni kávu už za rok. Jako by již tehdy nastal okamžik, kdy se názory dvou klíčových mužů československých reforem na to, co je právě teď důležité, začaly rozcházet.
Než mohla směnitelnost korunu otevřít alespoň zvnitřku, musel se pro ni najít jakýs takýs reálný kurs. Hned v roce 1990 byla koruna třikrát devalvována. První devalvace 5. ledna znehodnotila korunu o téměř devatenáct procent, ale současně byl zrušen institut devizových příslibů a každý občan dostal možnost vyměnit si dva tisíce korun za volně směnitelnou měnu.
Nastavení kursu se stalo jádrem sporu o další postup celé reformy. Vláda stanovila, že startovní kurs pro směnitelnost bude mezi sedmnácti a dvaceti čtyřmi korunami za dolar. Skupina starších ekonomů odmítala razantní kroky, obávala se cenovéh o skoku a poukazovala na to, že parita kupní síly československé měny je někde kolem šesti korun za dolar, a tak je silná devalvace zbytečná. Spory však na konci roku rozhodl život a Josef Tošovský. Nejprve vláda v září rozhodla o scénáři ekonomi cké reformy, a tedy i o tom, že vnitřní směnitelnost začíná 1. ledna 1991, stejně jako se k tomuto datu liberalizují ceny. V říjnu nás přijali za člena MMF a zároveň začaly devizové problémy, neboť podniky v obavách z d evalvace nakupovaly zásoby a dodávky platily dopředu. V půlce října byly administrativně omezeny dovozy a kurs stále ještě nesměnitelné měny propadl na 24 korun za dolar. Tošovský tehdy zřejmě učinil konec diskusím o kursu. Těsně před Silvestrem s e dostala měna na startovní kurs směnitelnosti ve výši 28 korun za dolar. Dvoumiliardová půjčka od MMF pak umožnila tento kurs dlouhodobě držet, zmizel černý trh a veksláci.
Rozvod bez facek.
První signály o odstředivých tendencích Slovenska přicházely již od roku 1990. Po volbách v roce 1992 bylo jasno. Udržení státu se stalo chimérou a Josef Tošovský způsobil první politický skandál, když na něj prasklo, že si nechal natisknout kolky na bankovky.
Rozdělení státu neznamenalo okamžité oddělení měn. Na začátku ledna 1993 však začala nyní už Česká národní banka kolkovat zásoby bankovek a vzápětí prozradil slovenský premiér Vladimír Mečiar novinářům, že se dohodl s Klausem na oddělení měny již v únoru. Následovala sice dementi, ale 2. února schválily parlamenty zákon o odluce a od 4. do 8. února si lidé mohli vyměňovat peníze za okolkované. Měnová odluka vynesla novou bankovní hvězdu, Pavla Kysilku, který byl v ČNB pově řen řízením celé akce a který se dostal až do bankovní rady. Ve vývoji české měnové politiky sehrál důležitou roli.
Na kordy.
Přestřelky o měnovou politiku mezi Klausem a Tošovským se táhly dlouho a premiér neopomněl při žádné příležitosti vyčíst guvernérovi, že ČNB je příliš restriktivní a měnová zásoba roste příliš pomalu. Jenže již na konci roku 1993 narazil Tošovský na politické priority vlády, která začala ztrácet reformní tempo práce. V prosinci oznámil šéf ČNB, že banka začíná připravovat plnou směnitelnost koruny tak, aby bylo možné ji spustit již od roku 1995. Klaus kontroval, že pln á směnitelnost měny není na pořadu dne. Vláda pak zablokovala potřebné změny devizového zákona na rok a třičtvrtě. Teprve 28. září 1995 přijal Parlament devizový zákon, který vrátil korunu do klubu volně směnitelných měn. Tehdy však již centrální banka kritizovala vládu za nedostatečnou spolupráci s bankou a varovala před vznikajícím schodkem obchodní bilance a hrozbou opětného zrychlení inflace. Koncem června ČNB zvedla základní sazby o dva procentní body a zvýšila povinné minimální rezervy. Premiér byl o tomto kroku informován půl hodiny před zveřejněním.
V únoru 1996 převzal Tošovský ve Frankfurtu nad Mohanem cenu Evropský bankéř roku 1995. Doma však pokračovaly spory. Pod tlakem přílivu krátkodobého spekulačního kapitálu rozhodla ČNB již 28. 2. o rozšíření fluktuačního pásma pro pohyb kursu koruny z dosavadního pásma plus minus půl procenta na sedm a půl procenta. Krátce po volbách zatáhla centrální banka za záchrannou brzdu podruhé a v červnu zvedla své sazby, a zvýšila minimální rezervy dokonce na rekordních 11,5 procenta. P řesto v tomto roce dosáhl schodek běžného účtu platební bilance téměř devíti procent HDP a bylo otázkou času, kdy se vnější nerovnováha přelije do nerovnováhy vnitřní.
V nových službách.
Nastala doba balíčková. Tlak ČNB vyústil 16. dubna 1997 v přijetí vládního dokumentu Korekce hospodářské politiky a další transformační opatření, který seškrtal rozpočtové výdaje o 25,5 miliardy, zmrazil mzdy ve státní sféře a zavedl dovozní depozita. Už 26. května ČNB zcela uvolnila kurs a zavedla režim řízeného floatingu, což znamenalo rychlé znehodnocení měny. K pádu vlády byl jen krok a šéf centrální banky se ocitl uprostřed politického kolbiště. Ačkoli o to nestál, stal se symbolem nového vůdce pro odštěpence z ODS a politiky ODA i lidovce. Po pádu Klausovy vlády se dostal do mimořádného politického tlaku a 16. prosince kývl prezidentu Havlovi na nabídku premiérského křesla a stal se na půl roku premiérem hradní polopolitické vlády. Omezený mandát stačil v zásadě na dva podstatné kroky. Rozhodnutí o privatizaci polostátních bank a příp ravu pobídek pro zahraniční investory. Tehdejší vládní poradce Dědek připravil dokument Hospodářská strategie vstupu do EU a vláda ho těsně před volbami schválila. Pak se už konal návrat do guvernérského křesla, který překvapil, přestože ho sám Tošovský od svého přestupu do Strakovy akademie několikrát ohlašoval. Vrátil se však do jiné centrální banky a s jinými názory. Vývoj ekonomiky se otočil, restrikce stlačily poptávku a kromě deficitu zahraničního obchodu padala i výkonnost ekonomiky. Banka zavedla sledování inflačního cíle s tím, že bude k jeho dosažení používat jako nástroj čtrnáctidenní reposazbu. Kromě toho výpověď dostalo patnáct procent úředníků.
Ještě poslední den v premiérském křesle v rozhovoru s autorem tohoto textu s nelibostí konstatoval, že změnu trendu šlo pozorovat již od února či března, zatímco bankovní rada reagovala až v červnu. Nastala doba rychlého snižová ní úroků a nakonec i razantní obměny bankovní rady, která nyní lépe chápe politické mantinely vlády. A Josef Tošovský je posledním mužem reformní skupiny, který zůstal ve výkonné funkci.
