Ředitel Bruce Wasserstein chce firmu prodat. Nejprve však musí vyplatit šéfa správní rady.
Bruce Wasserstein má pověst obratného vyjednavače. Tento muž, jenž se na Wall Street stal legendou, postavil kariéru na úspěšné realizaci velkých obchodů. Wassersteinovi vždy všechno klaplo - ať už v roli poradce pro firmu Kohlberg Kravis Roberts & Co. při její třicetimiliardové akvizici RJR Nabisco v roce 1989 nebo při prodeji své vlastní firmy bance Dresdner Bank za 1,4 miliardy dolarů v roce 2000, kdy shrábnul stovky milionů.
Nyní je Wasserstein opět v akci. Jako hlava finanční instituce Lazard (jedné z posledních prestižních světových investičních bank, které jsou v soukromých rukou) požádal firmu Goldman Sachs, aby provedla transformaci Lazardu na akciovou společnost obchodovanou na burze. Podle zdrojů blízkých zúčastněným stranám mezitím několik měsíců vyjednával s Lehman Brothers a jinými bankami o její koupi. Prostřednictvím mluvčího banky Lazard to Wasserstein odmítl komentovat.
Obchodní operace s Lazardem bude jedním z jeho dosud nejtvrdších oříšků. Než bude moci cokoli podniknout, Michel David-Weill, jedenasedmdesátiletý předseda správní rady a potomek zakladatelů firmy, mu to musí schválit. Mezi šestapadesátiletým Wassersteinem a David-Weillem to skřípalo prakticky od roku 2001, kdy byl Wasserstein pověřen vedením Lazardu. Horší je však to, že netransparentní účetnictví a spletitá struktura vlastnických podílů odrazuje některé potenciální kupce a táhne cenu společnosti dolů.
BusinessWeek se dozvěděl, že David-Weill připouští veřejnou nabídku akcií jen pod podmínkou, že ho Wasserstein nejprve vyplatí. A suma to bude pěkná. Chce totiž, aby byly jeho akcie oceněny přibližně na stejnou částku, již dostal britský nakladatelský koncern Pearson, když v roce 1998 prodal svůj osmnáctiprocentní podíl v Lazardu za 724 milionů dolarů. Celá banka byla tehdy odhadnuta na čtyři miliardy. Stejné podmínky požaduje například investiční společnost Eurazeo a ostatní firmy, které jsou tichými společníky. Ti vlastní společně v Lazardu 36 procent a mají jedenáct křesel ve správní radě. Pokud Wasserstein nebude hrát fér, použijí proti němu svých šest hlasů. Wasserstein může dát dohromady pouze pět, což znamená, že IPO mohou zablokovat. „Když získá Michel peníze, půjde do toho,“ uvedl aktivně působící společník firmy, „Cena, jakou žádá David-Weill, ale není přiměřená.“ Ten to odmítl komentovat.
Wasserstein přesto pomýšlí na ještě větší peníze. V jistém rozhovoru sdělil, že Lazard by měl být oceněn celkem na šest miliard, ať již v IPO, nebo v prodeji. Banky by považovaly za realističtější tři miliardy. Jsou toho názoru, že Lazard utrpěl ztráty od té doby, kdy Wasserstein začal nabízet mnohamilionové kontrakty při najímání okázale skvělých bankovních odborníků. Bruce Wasserstein uvedl, že bude muset do firmy dva roky znovu investovat, aby tento vývoj zvrátil. Trh primárních emisí vypadá navíc dost neklidně od té doby, co byly s velkou slávou veřejně nabídnuty akcie malé módní investiční banky Greenhill & Co.
Boj s časem.
Wasserstein má silnou motivaci k rychlému uzavření obchodu. V roce 2006 mu totiž končí kontrakt a David-Weill ho může vyhodit. Pokud se ovšem Wassersteinovi podaří před tímto datem přeměnit firmu ve veřejně obchodovanou společnost a vykoupit své partnery, bude ji prakticky kontrolovat. „V sázce je mnoho - hrají se šachy za hranicemi šachovnice,“ sdělil někdejší bankovní odborník Lazardu William D. Cohan, jenž nyní pracuje na knize.
I kdyby Wasserstein souhlasil s podmínkami Michela David-Weilla, čeká ho spousta práce. Nejdřív ze všeho musí zprůhlednit účetnictví firmy. Wasserstein tvrdí v souladu s účetními výkazy Lazardu, že společnost loni vydělala 249 milionů dolarů. David-Weill si stěžuje, že utrpěla ztrátu 150 milionů dolarů. Rozdíl pravděpodobně vznikl tak, že Wasserstein do výpočtu nezahrnuje „příděly“ společníkům, které jsou primárně odměnami. Ale těžko se to dá tvrdit s určitostí.
Wasserstein musí rovněž rozplést složitou korporátní síť, jež vznikala během 156leté historie Lazardu. Firma má například strukturu, podle níž vyplácí různé podíly na zisku komanditistům a aktivním i tichým společníkům.
Stále je brzy na to, abychom mohli prohlásit, že člověk, jemuž na Wall Street přezdívají „Bid'Em Up Bruce“ (Bruce přihazovač), to nedokáže. Dosud se hrálo jen pod rukou – až se odkryje bank, určitě nás čeká nejedno překvapení.
Jak nastolit pořádek v Lazardu
Úctyhodná soukromá banka uvažuje o IPO. Ale než půjde na burzu, musí:
- ZÍSKAT souhlas od předsedy správní rady Michela David-Weilla, jenž může vetovat jakýkoli obchod.
- OBJASNIT účetnictví - David-Weill tvrdí, že je firma ztrátová, ředitel Bruce Wasserstein, že je zisková.
- ZJEDNODUŠIT strukturu vlastnictví, jež dává komanditistům a různým společníkům různá práva na podíl ze zisku.
Pramen: BusinessWeek
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Zuzana Suchá, www.LangPal.com
