„Však už byl podzim. Světla ubývalo a zimy přibývalo, a tak broučci, že už nikam nepoletí. Jen že se ještě sejdou pod jalovcem.“ Citát českého klasika dobře navozuje nejen první podzimní den, který máme za sebou, ale i melancholii, která s touto roční dobou vtrhla na Pražský hrad.
Zatímco broučci věštili pod jalovcem, že bude zlá zima, prezident Václav Klaus poskytl rozhovor listu The Sunday Telegraph, v němž si zafilosofoval na téma zlá budoucnost Evropy. Poslední podzim na Hradě jako by byl pro prezidenta ve znamení vizionářských chmur.
Česká média z interview, které Klaus dal u příležitosti anglického vydání své knihy Evropská integrace bez iluzí, citovala především věty o zničení demokracie a bruselském superstátu. Já jsem si v četbě podtrhával úplně jiná slovíčka. Z Klausových úvah na téma konec národního státu mě zaujala především zmínka o tom, že se cítí mezi evropskými lídry sám a že ho zklamali i britští konzervativci. A vskutku, „Thatcherová střední Evropy“, jak britský list Klause označil, se netají tím, že názorově je mu blízká Strana za nezávislost Spojeného království (UKIP), která před dvaceti lety založila svůj program na tom, že vyvede Británii z područí EU.
Je prý třeba uvažovat o obnovení naší státnosti, pravil Klaus. Obnovení? Nějak jsem si nevšiml, že by byla zničena. Ale budiž – Klaus má jistě pravdu v tom, že bruselské úředníky nikdo nevolí a třeba Evropská komise demokratický deficit jistě ukazuje. Jenže v čem je přednost té naší voličské svobody? Že desetina voličů v roce 2010 dala hlas straně, která tvrdila, že bude lepší a čistější a nakonec skončila v marasmu fízlování a podrazáctví? A když už jde o tu unii – nebyli to nakonec naši nikým nevolení úředníci v regionálních operačních programech, kteří peníze z Bruselu poslali na nejrůznější golfová hřiště a hotely svých kamarádů?
Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky
Kdepak, jednoduché pravdy o tom, že si své věci veřejné nejlépe budeme spravovat sami, jsou poněkud unáhlené klausismy. Ale dost nářků. Nakonec ještě jedna rada k prezidentově postesku, že mu v Bruselu nenaslouchají. Evangelický farář Jan Karafiát, autor Broučků citovaných v úvodu, prý po začátku bohoslužby dveře vinohradské modlitebny pro jistotu zamykal…
