Peking zasáhla krize...
… závadných produktů, a proto se obrátil o pomoc na ostřílenou bojovnici Wu I
Po letošní letní vlně špatných zpráv o závadnosti čínských produktů se Peking konečně rozhoupal k činu. Vedení země učinilo přesně to, co vždycky, když Čína během posledních deseti let čelila svízelné situaci: Povolalo osmašedesátiletou vicepremiérku Wu I.
Její jemné a přátelské vystupování však může klamat. Nejvýše postavená žena v hierarchii Komunistické strany Číny je pro Peking jakýmsi posledním útočištěm. V posledních letech očistila image země po krizi se SARS, měla na starost odpověď na epidemii AIDS, vedla těžká obchodní jednání s Washingtonem a pokusila se zlepšit pochybnou bilanci Číny v otázce práv na duševní vlastnictví.
Nyní je hlavou nového týmu na vysoké úrovni, který se zabývá závadností potravin, léků a dalších výrobků. Ačkoli Wu I některým lidem sdělila, že se chce po říjnovém sjezdu komunistické strany vzdát funkce její místopředsedkyně, většina lidí předpokládá, že zůstane čínskou nejvyšší představitelkou, pokud jde o závadné produkty. „Je velmi, velmi dobrá v dotahování věcí do konce,“ říká James M. Zimmerman, předseda Americké obchodní komory v Číně, „pokud to nezvládne ona, pak nikdo.“
Dobrý začátek.
Otázkou je, zda vůbec někdo může učinit vše, co by bylo třeba kvůli obnově důvěry v čínské zboží. S více než pěti tisíci výrobci léčiv, 450 tisíci společnostmi produkujícími potraviny a s desítkami tisíc malých exportérů je fungující inspekce a regulace v podstatě nemožná. Úkol v oblasti public relation je pak stejně neřešitelný, protože se spotřebitelé na celém světě ptají, zda lze věřit čínskému zboží vyráběnému s tak nízkými náklady.
Wu I měla rychlý start. Během tří týdnů, před kterými práci převzala, zakázaly čínské úřady používat barvy na hračky s obsahem olova, uzavřely 953 podniků na potraviny, které neměly povolení, a více než dva tisíce továren vyrábějících padělané zboží a odebraly licenci 1200 společnostem produkujícím léky a lékařské přístroje. Stejně jako před čtyřmi lety, kdy převzala případ SARS, i tentokrát Wu I pravděpodobně spustí celostátní kampaň, aby motivovala veřejnost, posílí spolupráci různých ministerstev a agentur a propustí úředníky, kteří budou bránit změnám.
Do své práce si přináší pověst tvrdé vyjednavatelky téměř posedlé detaily. Nebojí se přísných opatření: Během boje se SARS rychle umístila do karantény tisíce podezřelých pacientů. Má však také smysl pro humor a jistý stupeň upřímnosti, který není v Číně zcela obvyklý. A takové lidi, jako je americký ministr financí Henry M. Paulson mladší, neváhá něžně obejmout, než se usadí ke stolu.
Wu I vystudovala ropné inženýrství na Pekingském petrochemickém institutu a získala ostruhy v rafinerii na dalekém čínském západě. Stala se vysokou představitelkou petrochemického průmyslu - což je velký úspěch, protože v něm pracují převážně muži -, a pak přešla do podobně uzavřeného světa politiků komunistické strany.
Wu I se poprvé stala významnou osobností na počátku devadesátých let minulého století, kdy se stala ministryní obchodu. Její skutečná politická kariéra však začala, až když koncem tohoto desetiletí získala obchodní smlouvu s Ruskem a USA, což v roce 2001 Číně umožnilo vstoupit do Světové obchodní organizace. Wu I si získala respekt a obdiv mnoha zahraničních obchodních ředitelů a diplomatů díky svému hlubokému porozumění podstatným detailům. „Na počátku jednávání se Světovou obchodní organizací předvedla velkou schopnost tvrdě pracovat na technických detailech,“ říká Christian Murck, asijský šéf společnosti APCO Worldwide, poradenské společnosti pro komunikaci. Cizinci také oceňují její vnímání kulturních odlišností. Trvá například na tom, aby místní čínské speciality, například mořští šneci, nebyly na oficiálních banketech servírovány choulostivým lidem ze Západu.
Konec padělků.
Její poslední misí byl souboj s padělky. V květnu 2004 byla Wu I jmenována šéfkou pracovní skupiny na vysoké úrovni, která se zabývala duševním vlastnictvím, což vedlo ke spolupráci dvanácti různých státních agentur.
Lidé, kteří pracovali na tomto problému, si váží zápalu Wu I, s nímž se snažila odstranit pirátství - což představovalo velkou změnu v postoji Pekingu. Když byl předseda lobbistického Výboru na ochranu kvality značek zaměřeného proti padělkům Jack Chang v roce 2004 požádán, aby představil Wu I, společně se svými lidmi se obával, že jmenování měst s nejhorší pirátskou bilancí rozhněvá místní úřady. Chang se však rozhodl toto riziko podstoupit. „Překvapilo mě, že se vůbec necítila dotčena, a to i když seděla mezi všemi těmi představiteli na místní úrovni,“ říká Chang.
I přes práci Wu I však pirátství v Číně stále vzkvétá. Prodavače vypálených DVD a falešných kabelek značky Louis Vuitton můžete vidět právě ve velkých městech často proto, že místní zastupitelé vyvíjejí jen slabé úsilí, aby ukončili činnost padělatelských dílen. Tomuto problému bude Wu I pravděpodobně znovu čelit, až se bude snažit očistit pověst Číny kvůli výrobě závadného a nestandardního zboží. Na rozdíl od souboje se SARS, při němž se celá společnost dobrovolně mobilizovala, protože chtěla nákazu zastavit, se ten s nekvalitními výrobky povede proti hluboce zakořeněným místním zájmům, jež hájí manažeři podniků i městští představitelé závislí na daních z továren. „Místní zastupitelé chrání vlastní zájmy,“ říká Jihong Sanderson, výkonný ředitel čínského výzkumného institutu na Kalifornské univerzitě v Berkeley, který pomáhal s výcvikem týmu Wu I na ochranu duševního vlastnictví.
Bezostyšný ekonomický kalkul potlačil v Číně všechno - od ochrany práv na duševní vlastnictví přes obranu dělníků až po snahu o čisté životní prostředí. A tentýž kalkul způsobuje, že nejnovější výzvy budou pro pekingskou zachránkyni ty nejtěžší, jakým kdy čelila.
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
