Z P S
I na zlínské strojírny ZPS dopadl soumrak. U soudu leží návrh na konkurs. Podnik jako mnohé jiné stojí na okraji propasti, ale tvrdí, že zatím od státu vůbec nic nechce. Šance na spásu ovšem potrvá jen do června letošního roku. Pak už je budoucnost nejistá.
Bývalé Baťovy strojírny tak musí do počátku léta bojovat o svoji další existenci. Sám generální ředitel Radomír Zbožínek přiznává: „Pokud nebude v červnu znám strategický partner, tak pro ZPS není pozitivní řešení. A jedním dechem dodává, že jiné cesty než vstup strategického partnera pro ZPS nikdo nevidí.
Návrh na konkurs, ať už jeho existenci zainteresovaní potvrzují, či vylučují, nehraje momentálně pro budoucnost společnosti velkou roli. Management, akcionáři i věřitelé si uvědomují, že co neuhrají nyní, nenávratně ztratí. A tak se, jak říkají, snaží. Zárukou má prý být poradenská společnost KPMG, jež vzala otěže restrukturalizačního procesu do rukou. A už s ní začali spolupracovat i zástupci věřitelů podniku, kteří se leckdy nedokážou dohodnout. „Koordinační výbor, jenž byl ustaven věřitelskými bankami ZPS, začal spolupracovat s KPMG, uvedl poradce na sklonku minulého týdne ve svém oficiálním prohlášení.
S rekordní ztrátou
Strojírny uzavřely hospodaření loňského roku podle předběžných výsledků rekordní ztrátou přes půl druhé miliardy korun, provozní výsledek se psal černou barvou a dosáhl sto dvaceti milionů korun. Téměř miliarda z červených čísel jde na vrub opravných položek, zbytek na finanční náklady.
Bankovní úvěry nabobtnaly do výše 4,3 miliardy korun, největším věřitelem s pohledávkou 2,35 miliardy je Konsolidační banka, poté následují banky Komerční a Investiční a Poštovní. Podnik navíc v roce 1997 emitoval pětileté obligace za další miliardu. Generální ředitel sice tvrdí, že ne u všech úvěrů vypršela splatnost, nicméně Konsolidační banka týdeníku EURO potvrdila, že její pohledávka je zařazena mezi nejhorší úvěry. Rovněž si ujasnila, že devadesát sedm procent pohledávky je nezajištěných. Vlastní jmění je momentálně po podzimním snížení základního kapitálu o 1,7 miliardy na 441 milion korun záporné.
Přes to všechno představenstvo společnosti tvrdí, že ZPS nenaplňují zákonné podmínky konkursu: auditovaný majetek společnosti dosahuje šesti miliard, a i kdyby prý všechny závazky byly po lhůtě splatnosti, tak této sumy nedosáhnou.
Na druhou stranu skupina loni utržila 7,26 miliardy korun a vývoz, převážně do USA, Německa a dalších západoevropských zemí, se na obratu podílel třemi pětinami. A to alespoň vypovídá o tom, že podnik vyvinul produkt, který je schopen prodat na náročných trzích.
Kudy do propasti
Šéf ZPS Zbožínek tvrdí, že strojírny byly přeúvěrované již od dob plánovaného hospodářství a navíc měly tu zásadní a přitom tak častou a obligátní nevýhodu, že byly orientované sice exportně, nicméně na měkké trhy Rady vzájemné hospodářské pomoci. Proto před vedením podniku stál zásadní úkol vyvinout konkurenceschopný výrobek a pokusit se ho uplatnit v jiných regionech. Ale bez peněz to nešlo a nejjednodušším a tehdy i nejčastějším řešením byl úvěr, další dluhy narůstaly s tím, jak musel podnik vynakládat další prostředky, aby se na trhu udržel. Velmi zhruba řečeno, stálo to nějakých jeden a čtvrt miliardy korun.
Mělo to však samozřejmě hořkosladké pokračování: tržní podíl ZPS na zahraničních trzích rostl a zároveň s ním přetlak poptávky po jejich výrobcích. Proto vedení společnosti rozhodlo, že bude expandovat a dokoupí další kapacity - opět na dluh. A skupina se rozrostla na celkem šestnáct subjektů. Ovšem ne všechny stačily expanzi, a musely se tedy do nich cpát další peníze. „To byla velká chyba managementu, že tyto subjekty neoddělil od jádra a dál je sanoval, přiznává dnes Zbožínek. Sem patří například ZPS SM, TOS Čelákovice, ZPS ZV. Stálo to prostě hodně peněz a ty se nikdy nevrátily. A z těch akvizic, které byly velmi úspěšné, jako například Kovosvit Sezimovo Ústí, nechtělo vedení odčerpávat prostředky. A tak všechny náklady táhla matka.
Sečteno a podtrženo rovná se 2,5 miliardy, tedy výši ztráty za poslední dva roky. Nicméně i přes obrovské náklady a krůček od pádu do propasti je vedení ZPS pyšné na hodnoty, které vybudovali - výrobek, tržní podíl, kvalifikovaná pracovní síla a know-how. „Konkurence to respektuje, ale teď jde o to, aby se restrukturalizace zvládla dotáhnout do konce, zdůrazňuje generální ředitel.
V roce 1997 však začalo být jasné, že společnost další život na úvěr neutáhne. Vnitřní restrukturalizace neběžela dost rychle, náklady neklesaly a produktivita nerostla tak, aby byly dorovnány vysoké splátky úvěrů, na které nestačily jenom efekty z prodeje.
A ještě o něco později - loňský podzim - si vedení uvědomilo, že z vlastních zdrojů to nepůjde a jediným řešením je investor. Poté nastoupilo KPMG v roli poradce restrukturalizace a výběru strategického partnera. Proces byl prodloužen a načasován do konce června. Teď se blíží do třetí, závěrečné fáze. V nejbližší době má představenstvo ZPS schválit informační memorandum, jež bude předloženo potencionálním zájemcům. Ve frontě jich prý už několik stojí, z nich asi osm je renomovaných a projevuje zatím vážný zájem. „Diskuse vedené s mnoha strategickými investory potvrdily, že ZPS zaujímají strategickou pozici v rámci globálního odvětví výroby obráběcích center, uvádí KPMG ve svém stanovisku.
Generální ředitel dává přednost partnerovi z oboru před finančním. A obavy z toho, že by se někdo chtěl tímto způsobem zbavit konkurence, nemá. „Bude dost času toto nebezpečí eliminovat, soudí.
Zatím není rozhodnuto o tom, jakou formou přesně investor do ZPS vstoupí. To teprve leží na bedrech vyjednavačů, kteří budou muset cenu za restrukturalizaci férově rozdělit mezi všechny účastníky procesu - společnost, akcionáře i věřitele.
Bez natažené ruky
Samozřejmě že v této přechodné fázi vedení jenom nesedí se založenýma rukama a nečeká na příchod korunního prince. Je jasné, že nesmí polevit v práci, dostat se na nulu znamená definitivní konec. A tak se dál vyvíjí, vyrábí a prodává. Rovněž se pokouší výrazně zúžit úvěrové zatížení: jednak prodejem majetku, tedy kromě různých aktiv i dceřiných společností, jež nejsou zapojeny do základního byznysu (například ZPS Nástrojárna, Frézovací stroje). Strojírny by takto mohly získat několik set milionů korun. Dalším v pořadí bude plánované zdvojnásobení základního jmění (dnes 441 milion korun), o němž rozhodli akcionáři na sklonku loňského roku. A pak podnik zužuje zadluženost z provozní činnosti - dosud se podařilo uspořit 340 milionů korun. Zároveň souběžně probíhá vnitřní restrukturalizace, od počátku roku se pracuje na snížení fixních nákladů o dvě stě milionů korun.
Na všechny činnosti firmy, její příjmy a výdaje, přísně dohlíží věřitelský výbor. ZPS už totiž půl druhého roku nedostaly žádný nový úvěr, a tak vyrábí jenom v takovém objemu, který zaručí kontinuitu produkce. Od ledna tak přišly o sto milionů na tržbách.
Při tom všem se na všechny věřitele, ať už jsou státní či soukromé, pohlíží stejným zorným úhlem. „Stát nám už hodně pomohl v tom, že Konsolidační banka převzala úvěr, který jsme měli u České spořitelny. Ale dnes nic dalšího od něj nepožadujeme, žádné státní garance na další úvěry ani nic podobného. Na stát pohlížíme jako na plnohodnotného věřitele, nikoliv toho, kdo má všechno zaplatit, zdůrazňuje Zbožínek. Jeho slova ostatně potvrdil i mluvčí Konsolidační banky Martin Horák, když říká, že ZPS jako jeden z mála potápějících se domácích podniků spolupracuje.
Podnik prý má jinak se státem čistý účet: nedluží na daních ani sociálním a zdravotním pojištění, ještě letos chce dorovnat zbývajících dvaadvacet milionů korun za úvěry na TOZ.
