Demokratické volby jsou ta největší pakárna na světě. Kdyby podle nich fungovaly automobilky, po uvedení modelu by se ve vývojovém oddělení nic nedělo, načež by výrobce přišel s minimálně tříletou obhajobou dosavadního hlubokého myšlenkového i technologického posunu. Naštěstí se tak automobilky nechovají, jelikož potřebují vydělávat. Jedna z britských odnoží BMW, značka Mini, tak mohla jako rozloučení se současným modelem prezentovat tři atraktivní variace: Mini Seven, Mini Park Lane a Mini Checkmate.
I když se příchod nové generace Mini blíží s neúprosností další zimy, současný vůz stále ještě neztratil ani vlásek z původní přitažlivosti. Podsaditá karoserie pevně přitisknutá k zemi vypadá stejně k nakousnutí jako dříve a interiér, v němž na poli designu hrají hlavní roli kruhové budíky přístrojů a podobně tvarované výdechy klimatizace, působí neméně trvanlivě. Nic z toho se ale nevyrovná skvostně nízko posazeným sedačkám a volantu s mohutným věncem, jehož dotek vyvolává nevratnou doživotní závislost na asfaltu. A to je přesně důvod, proč Mini existuje.
Jistě, můžete s ním popojíždět po městě a skuhrat nad tvrdším podvozkem. Lze s ním parkovat před multikinem a tvářit se, že jste si právě před patnácti minutami koupili nejnovější fén od Philipa Starka. A lze s ním částečně vzývat i stranu zelených (přece jen to je malý vůz relativně ohleduplný k životnímu prostředí). Pokud ale nevyjedete na pořádně zakroucenou okresku, jeho podstatu nikdy nepochopíte. Přestože se lidé od BMW v rámci chytré produktové kampaně snaží Mini prodat především jako módní značku, jejich produkt má mnohem víc co nabídnout.
Hlavní výhodou Mini je skutečnost, že k tomu, abyste se již po třech stech metrech za volantem začali usmívat, nepotřebujete ani drtivý výkon, ani dech beroucí informace o akceleraci nebo maximální rychlosti. Stačí verze Cooper s šestnáctistovkou o výkonu 115 koní. I když totiž neomdlíte ze zrychlení na stovku za 9,1 vteřiny, první seznámení s plynovým pedálem vám přinese víc zábavy než celoroční vysílání všech českých televizních kanálů dohromady. Zurčivý zvuk motoru svolného k vytáčení přitom představuje v porovnání s tím, co následuje, pouze skromnou předehru.
Základem úspěchu Mini na silnici je cit. Prostřednictvím volantu se k vám dostávají detailní informace o povrchu vozovky a jeho změnách, o přesném natočení kol i o tom, zda ztrácejí nebo neztrácejí přilnavost. A nepotřebujete ani kontrolku trakce nebo stability, ačkoliv ty zrovna verze Park Lane obsahuje. Tuhá karoserie s koly umístěnými v rozích se na povel nadšeně vrhá do zatáček a bez sebemenšího náznaku nejistoty se jimi prosmýkává, takže si na následující rovince nelámete hlavu nad nedostatečným zrychlením, ale těšíte se na příští výzvu. Dokonce i na sněhu, kterého bylo donedávna až příliš, si užíváte plnou kontrolu nad automobilem, aniž by klouzání při změnách směru mělo negativní vliv na vaše nervy. Spíše naopak.
To, že Mini stále stojí za svezení, ovšem není zvláště objevné. Otázka by spíše měla znít, zda má co nabídnout verze Park Lane. Paket, který k základní ceně Cooperu ve výši 530 tisíc korun přidává dalších 120 tisíc, zahrnuje sportovní sedačky, automatickou klimatizaci, přehrávač kompaktních disků, kontrolu stability a trakce a zejména spoustu imageových drobností typu zadního spoileru na střeše, bíle zbarvených blinkrů či chromovaných doplňků zvnějšku i uvnitř. Nic z toho pochopitelně nenapraví slabiny Mini v podobě ukrutně malého kufru (dle osvědčené zkoušky týdeníku EURO vyhovujícímu převozu dvou bas piv) a represivního vztahu k cestujícím na zadních sedadlech. Většina z přidaného navíc hraje na exhibiční notu, kterou právě Mini příliš zesilovat nepotřebuje. Fakta nicméně hovoří tak, že za základních 530 tisíc nedostanete ani cédéčko, ani klimatizaci, natož automatickou.
Testovaný automobil vyšel spolu s navigací a skleněným střešním oknem na 780 tisíc. Nehledě na to, že navigace má potenciál totálně zkazit prožitek z kabiny Mini, jelikož místo nádherného tachometru vévodícího středu palubní desky se v centrálním kruhu zjevují digitální ulice a cesty, za podobnou částku lze pořídit Golf GTi s výkonem 200 koní nebo ještě silnější Focus ST. A to je natolik silná konkurence, že by stálo za to zauvažovat nad tím, jestli se nevyplatí pořídit si exemplář z definitivní rozlučkové série poladěných Mini s přízviskem John Cooper Works GP. Je rychlejší, agilnější a nemá zadní sedadla. Za více než milion tak dokonalé Mini rozhodně stojí. Jen bych měl trochu obavy, jestli těch dva tisíce vozů už nebude rozebraných.
Mini Cooper Park Lane
Motor: zážehový čtyřválec
Objem: 1598 cm3
Max. výkon: 85 kW
Převodovka: 5stupňová, manuální
Nejvyšší rychlost: 200 km/h
Průměrná spotřeba: 6,9 litru na 100 km
Základní cena: 650 847 Kč
Klady
+ motor ochotný k vytáčení
+ skvělý podvozek
+ nestárnoucí design
Zápory
- vyšší cena
- omezený prostor kdekoli kromě předních sedadel
