Prezident a jeho finanční pravá ruka stáli (společně, protože v Rusku nikdo nepředstírá nezávislost centrální banky na vůli Kremlu) před dilematem.
Na jedné straně potřebovali sazbu snížit, aby uvolnili více peněz do ruské ekonomiky, na druhé straně ji potřebovali mít vysoko, aby drželi jakž takž na uzdě odliv kapitálu, jeden ze svých nejpalčivějších makroekonomických trablů. Výsledek dopadl podle očekávání: snížení sazby o jeden procentní bod na 11,5 procenta.
Odráží to současný stav mysli ruského vedení, jež momentálně trápí nedostatečná výkonnost ruské ekonomiky ještě více než mizející hotovost.
Kremelské schůzce předcházela zpráva ministerstva hospodářství, že v dubnu se ekonomická výkonnost země meziročně propadla o 4,2 procenta. To protiřečí trendu z posledních tří měsíců, během nichž se měla ruská ekonomika, krutě oslabená kombinací západních sankcí a nízké ceny ropy, již dostat z nejhoršího.
Hromadný úprk
V jeho duchu centrální banka také zrevidovala svůj původní pesimistický odhad čtyřprocentního letošního úbytku ruské ekonomické aktivity na poněkud přijatelnějších 2,7 procenta.
Špatné zprávy na vzájemně propojená témata odlivu kapitálu a poklesu ekonomické výkonnosti se však v poslední době do Kremlu jen hrnou. Ratingová agentura Standard & Poor’s oznámila, že Rusko je ze všech zemí planety nejvíce ohroženo možným snížením hodnocení: agentura zvažuje downgrade celkem 27 ruských subjektů včetně centrální vlády.
Již loni začali zemi valem opouštět mohovitější cizinci, vždy citlivý ukazatel ekonomického klimatu. Podle zpravodajské agentury RBK sice čistá imigrace do Ruska čítala 23 tisíc lidí, ovšem do země přicházeli nejvíce Ukrajinci, Bělorusové, Číňané a Kazaši, kdežto lidé ze Západu utíkali: z Ruska odjelo – a nevrátilo se – přes 100 tisíc Němců, na 80 tisíc Američanů a 70 tisíc Britů.
Podobně se chovaly firmy. Obzvlášť zjevné to bylo v případě automobilek: prodej nových vozů v březnu meziročně poklesl o 42 procent.
Namísto oligarchů, kteří často vnímají sídlo v Británii jako věc prestiže, teď z Ruska odcházejí drobnější podnikatelé, kteří prostě chtějí v klidu dělat byznys
Firma General Motors již předtím oznámila, že než by živořila, raději skousne jednorázovou ztrátu 600 milionů dolarů a zhruba v polovině letošního roku zavře svoji továrnu v Petrohradě (halasně otevíranou v roce 2008 za 300 milionů dolarů).
Hodnota prodeje vozů GM se loni propadla o hrozivých 74 procent. Konkurent z Detroitu Ford je na tom ještě hůře: propad u něho dosáhl 78 procent. Záměr zmizet z Ruska, nebo alespoň omezit výrobu oznámily i Renault-Nissan, Volkswagen a Peugeot-Citroën.
Špatný byznys v Rusku odrazuje i letecké společnosti. Ruský federální úřad pro leteckou dopravu ohlásil v květnu meziroční pokles mezinárodních letů v prvních třech měsících letošního roku o 14,5 procenta. Britský EasyJet minulé úterý oznámil, že v létě zredukuje počet letů do Ruska na polovinu (a to už první omezení provozu přišlo v lednu).
Společnost Etihad Airways ze Spojených arabských emirátů zrušila plány na lety Boeingem Dreamliner z Abú Dhabí do Moskvy a snížila počet stávajících letů na třetinu; hongkongská Cathay Pacific tam přestala minulý týden létat úplně. I menší evropské společnosti, jako finský Finnair, podle deníku Kommersant zvažují zredukování svého ruského letového kalendáře.
Zároveň trpí i ruské aerolinky. Úřad oznámil, že se během letošního roku stáhly ze 72 světových destinací. Dvanáctiprocentní nárůst domácího provozu v reakci na vládní daňové úlevy pro letecké společnosti (snížení z 18 na deset procent) je na propad mezinárodního provozu slabou náplastí. To všechno však jsou problémy přechodné.
S každým dolarem, o který stoupne cena ropy, Rusové zbohatnou a s tím poroste i jejich apetit po autech a cestování. Horší, protože trvalý problém pro Rusko a jeho ekonomiku hlásí Británie. Agentura Reuters napsala, že na ostrovech prudce roste počet ruských žádostí o podnikatelská víza.
Například v roce 2011 nevystavil Londýn ani jedno takové vízum, zatímco loni to bylo zhruba 250 víz v kategorii investor (jeho vystavení stojí dva miliony liber v podobě investic do britských aktiv) a necelá stovka v kategorii podnikatel (200 tisíc liber). Letos stále platí vzestupný trend.
Mizející dolary
Problém není ani tolik v číslech, jako ve složení těchto emigrantů. Namísto miliardářů, kteří často vnímají sídlo v Británii jako věc prestiže, nejsou tito noví příchozí žádní oligarchové, nýbrž drobnější podnikatelé, kteří prostě chtějí v klidu dělat byznys.
„Tihle lidé jsou podstatně méně mobilní než superboháči,“ řekla agentuře Katya Zenkovichová, šéfka oddělení ruských klientů realitní společnosti Knight Frank, „když přijdou, usadí se tady natrvalo“. Střední třída, páteř zdravé ekonomiky, přitom již dnes obstarává pouze čtvrtinu ruského HDP; její další odliv je pro Moskvu výhledově větší hrozbou než odchod automobilek nebo aerolinek.
To souvisí s hrozivou statistikou samotného kapitálového odlivu: za loňský rok to bylo podle centrální banky 154 miliard dolarů, letos Nabiullinová a její lidé očekávají 118 miliard. Pro srovnání: když v roce 2013 z Ruska zmizelo 61 miliard dolarů, označil to Putin za „extrémní“.
Zároveň je ovšem pravda, že údaje o objemu mizejícího ruského kapitálu se různí: zatímco londýnská konzultační firma CrossBorreport der Capital uvádí za loňský rok 123 miliard dolarů, studie EY zmiňuje pouze 40 miliard.
Paradoxně nejhorší číslo tak předkládá právě ruská centrální banka; podle blogerů, kteří se tématu věnují, to může být zastaralou metodologií, která nediferencuje mezi jednotlivými kanály kapitálového odlivu.
Na jedné straně existuje měnová spekulace; lidé za rubly kupují dolary, aby se ochránili před horšími zítřky, ale jejich peníze zůstávají v Rusku.
Na druhé straně je to splácení dluhů, především bankovních, zahraničním subjektům, které nejsou ochotny – například kvůli sankcím – takové dluhy refinancovat, což je jinak běžná praxe. Teprve třetí kanál tvoří lidé, kteří své jmění tak či onak dostanou za hranice.
O naléhavosti problému svědčí i mimořádný krok, k němuž Putin sáhl počátkem června: vyhlásil amnestii pro offshorové boháče, kteří své jmění přiznají.
Nový zákon dokonce ani nepožaduje repatriaci jejich bohatství uloženého v daňových rájích, postačí, když se tyto peníze přestěhují někam, kde na ně bude z Moskvy vidět. Jaká je úspěšnost Putinova opatření, dosud není známo.
Přesto prezident plánoval odjezd do Petrohradu na každoroční ekonomický summit v relativně optimistické náladě. Stejně jako loni mnoho západních účastníků účast odřeklo kvůli válce na Ukrajině, ale ti nejdůležitější, šéfové velkých ropných firem, se do Petrohradu chystali.
Mají v sázce příliš mnoho. „Nejistota je naším denním chlebem,“ řekl listu Financial Times Patrick Pouyanné, šéf francouzského Totalu, „běžíme na dlouhou trať, a proto se Ruska nevzdáváme.“
Pouyanné a například CEO britské firmy BP Bob Dudley měli na programu vystoupení v jednom panelu s Igorem Sečinem, bossem ruské energetiky a jedním z lidí, na které se vztahují americké i evropské sankce.
Taková je realita. Ať už je ruská ekonomika v lepším či horším stavu, Putina v jeho kanceláři se smaragdy a obrovitým peršanem drží ropa. A více než osmdesáti procentům Rusů se to tak líbí.
Čtěte také:
Rusko čekají škrty, lidé si musí zvyknout na život v krizi, varuje Medveděv
Ruská ekonomika zrychlila pokles, sráží ji sankce i nízké ceny ropy
Rusko krizi zvládá, prohlásil Putin. Západ ujistil o ochotě spolupracovat
