To, že si počátkem 20. století dovezl cestovatel Alberto Vojtěch Frič do Prahy pravého indiána, je poměrně známá věc. Jihoamerický Čerwuiš neboli Červíček se potuloval hlavním městem, divil se dopravě a zažil nejeden konflikt s četníkem. Ale že v Paraguayi žijí Fričovi potomci, Čechoindiáni, to jsme se dozvěděli poměrně nedávno zásluhou filmařů Alice Růžičkové, Martina Čiháka a Yvonny Fričové. Asociace Checomacoco, složenina z Checo a názvu kmene Chamacoco, se snaží získat podporu pro obyvatele nehostinného kraje Gran Chaca. Právě zde totiž před lety vzplanul český etnograf a kaktusář láskou ke krásce Hermíně, jež po jeho odjezdu povila potomka.
„Jsem příslušník domorodého kmene Čamakoko, ale naplňuje mě hrdostí, že v mých žilách koluje také česká krev,“ říká dnes její nejstarší syn Rodolfo. Letos v dubnu si těchto „krajanů“ povšimla i česká vláda. Občanské sdružení Checomacoco však nechce jít cestou fondů EU pro udržitelný rozvoj Gran Chaca, jejichž finance v hutné výši 18 milionů eur byly v letech 1995-2004 jaksi promrhány… Nápad, jak pomoci obci Puerto Esperanza, což španělsky značí Přístav naděje, je prozaičtější a účelnější. Vedle sbírky na léky, vzdělání a zajištění dodávek pitné vody může každý dárce věnovat indiánům konkrétní krávu, která rozšíří stádo. Jedna dojnice přijde v Paraguayi na tři tisíce korun. Součástí charitativního skutku je i zvolení jména, takže se ze soupisu dozvídáme, že se v Americe budou pást stračeny Jednička, Kačenka, Kráva, Čečetka, '68, Krafka Pafka, Králík či Weberová. Pro zajištění chovu jsou již vybráni i dva býci, jimž místní říkají Toro Padre Reproductor. Jedním je býk Žižka, druhým plemeník Cyril.
Chvályhodný počin je třeba zařadit do správného kulturního rámce. Z dějin etnologie je znám případ, kdy dobré úmysly přinesly i nezamýšlené důsledky. Kupříkladu Lauriston Sharp v roce 1952 ukázal, jak zavedení železných seker u australských Jir Jorontů zcela rozvrátilo společenskou strukturu, neboť kamenný mlat a jeho výroba utvářely mýty i obsahy celé kultury. Své si od vědeckých kolegů vyslechl i Napoleon Chagnon, jenž mezi venezuelskými „zuřivými“ indiány Yanomamö aplikoval očkovací látky.
V případě „českých“ Čamakoků by podobné katastrofy hrozit neměly. O pomoc prostřednictvím krav si sami řekli, což iniciativa náležitě zdůrazňuje. Není důvod si myslet, že naši indiáni nevědí, co dělají.
