Charita
To, že si počátkem 20. století dovezl cestovatel Alberto Vojtěch Frič do Prahy pravého indiána, je poměrně známá věc. Jihoamerický Čerwuiš neboli Červíček se potuloval hlavním městem, divil se dopravě a zažil nejeden konflikt s četníkem. Ale že v Paraguayi žijí Fričovi potomci, Čechoindiáni, to jsme se dozvěděli poměrně nedávno zásluhou filmařů Alice Růžičkové, Martina Čiháka a Yvonny Fričové. Asociace Checomacoco, složenina z Checo a názvu kmene Chamacoco, se snaží získat podporu pro obyvatele nehostinného kraje Gran Chaca. Právě zde totiž před lety vzplanul český etnograf a kaktusář láskou ke krásce Hermíně, jež po jeho odjezdu povila potomka.
„Jsem příslušník domorodého kmene Čamakoko, ale naplňuje mě hrdostí, že v mých žilách koluje také česká krev,“ říká dnes její nejstarší syn Rodolfo. Letos v dubnu si těchto „krajanů“ povšimla i česká vláda. Občanské sdružení Checomacoco však nechce jít cestou fondů EU pro udržitelný rozvoj Gran Chaca, jejichž finance v hutné výši 18 milionů eur byly v letech 1995-2004 jaksi promrhány… Nápad, jak pomoci obci Puerto Esperanza, což španělsky značí Přístav naděje, je prozaičtější a účelnější. Vedle sbírky na léky, vzdělání a zajištění dodávek pitné vody může každý dárce věnovat indiánům konkrétní krávu, která rozšíří stádo. Jedna dojnice přijde v Paraguayi na tři tisíce korun. Součástí charitativního skutku je i zvolení jména, takže se ze soupisu dozvídáme, že se v Americe budou pást stračeny Jednička, Kačenka, Kráva, Čečetka, '68, Krafka Pafka, Králík či Weberová. Pro zajištění chovu jsou již vybráni i dva býci, jimž místní říkají Toro Padre Reproductor. Jedním je býk Žižka, druhým plemeník Cyril.
Chvályhodný počin je třeba zařadit do správného kulturního rámce. Z dějin etnologie je znám případ, kdy dobré úmysly přinesly i nezamýšlené důsledky. Kupříkladu Lauriston Sharp v roce 1952 ukázal, jak zavedení železných seker u australských Jir Jorontů zcela rozvrátilo společenskou strukturu, neboť kamenný mlat a jeho výroba utvářely mýty i obsahy celé kultury. Své si od vědeckých kolegů vyslechl i Napoleon Chagnon, jenž mezi venezuelskými „zuřivými“ indiány Yanomamö aplikoval očkovací látky.
V případě „českých“ Čamakoků by podobné katastrofy hrozit neměly. O pomoc prostřednictvím krav si sami řekli, což iniciativa náležitě zdůrazňuje. Není důvod si myslet, že naši indiáni nevědí, co dělají.
