Energetičtí revolucionáři mají základnu v bývalé NDR
Desítky špičkových podnikatelů z celého světa se věnují svému bohatému programu na summitu v Monte Carlu. Televize ovšem právě přenáší přímý přenos fotbalového zápasu z mistrovství světa. Jeden z byznysmenů s napětím sleduje výkon fotbalistů Anglie. Kdo je tím podnikatelem, který drží palce hráčům jedné ze čtyř historických zemí Spojeného království? Odpověď je překvapivá: německý podnikatel roku, jeden z vítězů soutěže, kterou pořádá auditorská a poradenská firma Ernst & Young. Anton Milner, Angličan „jako poleno“, podniká ve východním Německu a jeho obor je také typicky německý. Výrobky jeho firmy slouží k využití energetického potenciálu Slunce.
Německá společnost Q-Cells, už dnes největší nezávislý výrobce solárních buněk na zeměkouli, je na světě teprve sedm let. Mnozí doufají, že má před sebou velkou a dlouhou budoucnost. Optimisté považují sluneční záření za nejvýznamnější energetický zdroj příštích staletí. „Poslové krále Slunce“ se však už dnes snaží na Zemi ukázat, že fotovoltaika, díky níž se sluneční záření mění v elektrický proud, může být také dobrým byznysem.
Měnit svět.
Firmu založili v roce 1999 čtyři muži - anglický konzultant Anton Milner se třemi německými společníky. „Sešli jsme se v úterý a už ve středu jsme se dohodli,“ popisuje Milner podnikatelské začátky v rozhovoru pro týdeník EURO. Všem bylo jasné, že sdílejí stejnou vizi a že potenciál výroby solárních buněk je značný. A také cítili, že díky fotovoltaice je možné měnit svět. Chtěli být u toho. Společnost se sídlem ve východoněmeckém Thalheimu, do níž na začátku vložili 60 tisíc eur, má dnes tržní hodnotu necelých tří miliard eur. Firma Q-Cells nedávno vyrobila stomiliontou buňku. Úspěch společnosti pramení mimo jiné v její poměrně úzké specializaci. Soustředí se především na produkci buněk na bázi mono a polykrystalického křemíku (o rozměru 150×150 mm), z nichž pak odběratelé a obchodní partneři vytvářejí solární moduly.
Anton Milner (44) byl vyhlášen německým podnikatelem roku společně s jedním ze svých společníků, Reinerem Lemoinem (55). Na červnovém celosvětovém finále v Monte Carlu oba zástupci Německa velmi zaujali porotce a dostali se do užšího okruhu favoritů. Nakonec byli zdatnými soupeři celkového vítěze, jihoafrického krále dopravního impéria Billa Lynche (EURO 25/2006). Lynch a Milner mají jednu věc společnou. Oba dosáhli svého podnikatelského úspěchu v zahraničí. Světový byznysmen roku přišel do Jihoafrické republiky z Irska, dnes však fandí na prvním místě Jižní Africe, která mu jeho podnikatelský vzestup umožnila. Milner zůstává věrný své rodné zemi.
Od ropy k fotovoltaice.
Životopis Antona Milnera, velkého advokáta sluneční energie, je na první pohled překvapující. Jako bývalý zaměstnanec firmy Royal Dutch/Shell se zabýval obchodem s ropou a plynem, řízením rizik a psaním byznysových analýz. V roce 1993 přešel do poradenské společnosti McKinsey & Co., v níž později získal přední manažerskou pozici. Přesto se na přelomu tisíciletí rozhodl pro Německo. Anglický manažer zamířil do země, o které se často tvrdí, že podnikatele spíše odpuzuje.
Právě Německo však bylo z několika důvodů vhodným místem pro nový začátek. Spolková republika nabízí velký trh se značnou kupní silou obyvatel a také přístup k vyspělým technologiím, který jak tvrdí Milner, jinde nenajdete. K tomu je nutné přidat vysokou citlivost Němců vůči ekologickým tématům, což v kombinaci s předchozími faktory znamená, že lze najít trh i pro drahé energetické systémy. V oblasti fotovoltaiky je Německo druhým největším trhem světa po Japonsku, upozorňuje Milner. Pozorovatelé - včetně kupříkladu agentury Reuters - se shodují, že firmě Q-Cells pomohlo také německé zákonodárství. Zákon z roku 2004 garantoval dostatečně vysoké fixní výkupní ceny pro elektřinu ze slunečního zdroje (EURO 24/2006). Tím se posílila poptávka po příslušných výrobcích včetně právě solárních buněk.
Zlí jazykové dokonce tvrdí, že společnost Q-Cells je na německém trhu závislá až příliš, což by mohlo odrazovat případné zájemce o nákup jejích akcií. To však Anton Milner rozhodně odmítá. „Už dnes exportujeme necelou polovinu našich produktů,“ uvádí. Předpokládá, že tento podíl bude nadále stoupat. Zdá se, že celému odvětví nahrává i situace ve Spojených státech, kde se v poslední době hodně mluví o energetické bezpečnosti a hledání alternativních zdrojů.
Sbohem, armádo.
Milnerovi pochopitelně pomohlo i jeho umění najít si dobré partnery. Zatímco on sám začínal u ropy, jeho společník a druhý německý podnikatel roku Reiner Lemoine se už dříve podílel na vzniku dvou jiných firem ve stejném oboru. Q-Cells byl jeho již třetí „start-up“ v solárním odvětví. Lemoine původně vystudoval konstrukci letadel, nechtěl se však věnovat vojenskému výzkumu jako většina jeho spolužáků. Byl ovšem velkým fandou výzkumu nových technologií. Jednou z firem, u jejíhož zrodu stál, je Solon, který vyrábí solární panely a je významným odběratelem buněk Q-Cells. Lemoine je nyní odpovědný především za výzkum a technologický rozvoj, zatímco Angličan Milner má jako výkonný šéf na starosti podnikatelskou strategii, marketing a vztahy s veřejností.
Milner nicméně dodává, že navzdory všem příznivým faktorům nebyly začátky ve Spolkové republice z řady dalších důvodů vůbec jednoduché. „Německo je bohatá země, která se nevyznačuje silným podnikatelským duchem. Není zde americká tradice byznysu, která se projevovala třeba v Silicon Valley,“ říká šéf firmy Q-Cells. Ačkoliv německá střední třída v sobě skrývá obrovský potenciál vzdělaných lidí, hodně Němců dává přednost jistotě a kupříkladu práci v automobilovém průmyslu. Milnerova a Lemoinova společnost měla zpočátku potíže nalákat kvalitní techniky, inženýry, manažery. Později se však karta obrátila, dnes se firma stala velmi známou a uznávanou, takže zájem vzdělaných a talentovaných lidí o práci v ní vzrostl. Kromě větší podpory podnikavosti a inovací by Milner Německu doporučoval také transparentnější daňový systém, byť v zájmu celkové vyváženosti není proti zvýšení daně z přidané hodnoty.
Návrat na východ.
A proč Q-Cells umístila svou základnu na území bývalé NDR? Svou roli přirozeně sehrála i podpora, s níž mohou investoři v nových spolkových zemích počítat. Nešlo ani tolik o přímé dotace. „Potřebovali jsme rychle investovat dva miliony eur,“ vzpomíná Anton Milner. Bylo tedy nutné získat přístup ke kapitálu - grantům a půjčkám. Ze všeho nejdůležitější byla rychlost. A velmi rychle reagovala spolková země Sasko-Anhaltsko.
Později společnost Q-Cells získala ocenění za tvorbu nových pracovních míst. Ve východoněmeckém Thalheimu jich vytvořila na sedm stovek. Q-Cells se navíc společně s americkým partnerem podílela na stavbě nové továrny EverQ, jež chystá produkci jednotlivých součástí produkčního řetězce solárních modulů včetně buněk i panelů. Také v případě EverQ by se měl počet nových míst počítat na stovky. Nechybí však v regionu „mozky“, vzdělaní lidé, kteří odešli za prací do západní části země? Milner upozorňuje, že dnes je možné sledovat i opačný trend. Východní Němci se vracejí do míst, kde se narodili. Zjišťují, že na území bývalé NDR je už dnes modernější infrastruktura. Objevují se dříve neexistující pracovní příležitosti.
Zářivé trhy.
Jestliže zakladatelé Q-Cells velmi pospíchali už v době svých podnikatelských začátků, mají naspěch i dnes. Milner se domnívá, že čas tlačí celé odvětví kolem solární energie. Sluneční zdroj nabízí dlouhodobé či dokonce střednědobě řešení mnoha dnešních problémů lidstva. O tom Milner a jeho společníci nepochybují. Je však nutné co nejrychleji dokázat, že podnikání v tomto oboru může být schopné konkurence i bez závislosti na příznivě nakloněných zákonodárcích.
Q-Cells hodlá o svou konkurenční schopnost do budoucna bojovat na čtyřech frontách. Zaprvé chce získat dostatečně velký tržní podíl a tím i vyšší výnosy, zadruhé snížit potřebu materiálu, především křemíku, zatřetí rozvíjet nové technologie a začtvrté získávat takzvané sluneční trhy. Takovou oblastí, v níž Slunce září zvlášť silně, je v Evropě kupříkladu Španělsko, v Americe zase Kalifornie. Experti předpokládají, že na těchto trzích bude sluneční energie plně konkurenceschopná už za pět sedm let.
Fotovoltaika je zatím v plenkách, uvádí Anton Milner. Díky postupnému rozvoji technologií však bude možné výrazně snížit produkční náklady. Navíc se hledají další možnosti jak ušetřit materiál. Zatímco v roce 2003 byla tloušťka solární buňky 330 mikrometrů, dnes je to pouze 200 mikrometrů.
Součástí strategie Q-Cells je uzavírání partnerství s firmami, jež mají s rozvojem nových technologií značné zkušenosti. V nové továrně EverQ budou kupříkladu využívat technologické postupy, které by měly ušetřit 40 procent křemíku. Právě omezené dodávky křemíku jsou přitom jedním z důvodů, proč se celé odvětví nerozvíjí ještě rychleji. Q-Cells má rovněž 23procentní podíl ve firmě Solar, která rovněž spoří křemík díky technologii produkce solárních modulů vyvinuté pro změnu v Austrálii.
