Jednoduché řešení rejstříků narazí na odpor soudcovské lobby
Jako Kryštof Kolumbus by se mohl cítit poslanec Jiří Pospíšil z ODS. Jeho návrh na novelu upravující fungování obchodního rejstříku není opravdu ničím jiným, než triviálním naklepnutím vejce, které je třeba postavit na špičku. Pospíšil totiž navrhuje, že zákonem bude dáno, co přesně je k registraci potřeba doložit. Na světě bude oficiální tiskopis pro patřičnou žádost a soudní úředník bude mít potom pět dní na to, aby příslušný úřední úkon provedl.
Již čtrnáct let každý, kdo se pokouší v této zemi založit firmu či zapsat změny v jejích orgánech či zaregistrovat její přestěhování, zakouší neskonalé ponížení a utrpení. V případě, že se chce této potupné proceduře vyhnout, nezbývá, než se stát dobrovolným přispěvatelem zcela privátních penzijních fondů našich soudců a advokátů. To vše má jediný důvod. Dosud žádný zákon neřekl, co je to ta registrace a jaké náležitosti jsou k tomu v nějakém počtu ověřených kopií potřeba. Tento stav umožňoval soudcům vybírat nekompromisně mýtné na cestě k založení firmy a toho, kdo odmítal zaplatit zcela jednoduše nepustit dál. Český rejstřík proslul i v zahraniční a stal se oblíbeným tématem autorů zpráv o pokrocích ČR při budování tržní ekonomiky a právního státu.
A ani jeden z ministrů spravedlnosti, zcela libovolné stranické příslušnosti, s tím nic nenadělal. Poslední pokusy rejstřík zprivatizovat, svěřit ho Hospodářské komoře, či vytvořit zvláštní rejstříkový úřad nic neřešily. Pokud projde Pospíšilův návrh, bude úplně jedno, kdo bude mít obchodní rejstřík pod palcem. Je dokonce pravděpodobné, že o tuto činnost se žádná z dosud lobbujících stran najednou nebude drát. Zlatá žíla totiž našim zlatokopům zmizí v nenávratnu.
Tedy jestli tento návrh projde. Vzhledem ke zkušenostem s právnickou lobby lze očekávat tuhý souboj. Určitě se najdou hlasy, které začnou vysvětlovat, jak je složité zapsat, že firma se jmenuje Vomáčka a má živnostenské oprávnění na pletení košíků, a jak je nutné postarat se o právní jistotu všech, kteří se s firmou Vomáčka potkají a jak je nezbytné, aby u jednoho soudu měli možnost požadovat šest kopií výpisu z trestního rejstříku místo tří. A hlavně jak navrhovaná pětidenní lhůta pro zápis je v rozporu s principem soudcovské nezávislosti, kterou si řada našich soudců interpretuje jako právo dát nohy na stůl alespoň na osm hodin denně a požadovat za to minimálně čtrnáct tučných a pravidelně valorizovaných platů.
Kdyby se však podařilo tento odpor zlomit, byl by to sice jen malý krůček pro lidstvo, ale obrovský skok pro český byznys. Mimochodem spousta dalších problémů s právním řádem a fungování soudů lze vyřešit podobně jednoduše. Například tolik kritizované konkursy by zcela změnily podobu, kdyby se konečně podařilo prosadit, že věřitel má právo vybrat si správce konkursní podstaty.
ČLÁNKY DO MAILU