ALOISE LHENICKÝObec Lhenice leží v šumavském podhůří v centru oblasti, které se říká zahrada jižních Čech. Největší vášní zdejšího rodáka Aloise Elhenického však nebylo pěstování zeleniny, ale stavitelství. V Praze měl vlastní firmu a vybudoval řadu známých staveb.Ve druhé polovině 19.
ALOISE LHENICKÝ
Obec Lhenice leží v šumavském podhůří v centru oblasti, které se říká zahrada jižních Čech. Největší vášní zdejšího rodáka Aloise Elhenického však nebylo pěstování zeleniny, ale stavitelství. V Praze měl vlastní firmu a vybudoval řadu známých staveb.
Ve druhé polovině 19. století se Praha začala výrazně rozrůstat. Vznikala nová předměstí a v centru vyrostlo mnoho moderních budov. Výrazným zásahem do podoby města se stala také asanace židovské čtvrti Josefov, která probíhala počátkem 20. století.
Ačkoliv měly tyto změny řadu odpůrců, nové budovy původní zástavbu většinou obohatily a vylepšily. Příkladem může být výstavba Nádraží císaře Františka Josefa (dnešní Hlavní nádraží), Hypoteční banky na Senovážném náměstí či areálu městských jatek v Praze-Holešovicích. Na všech těchto projektech se přitom podílel stejný člověk - stavitel Alois Elhenický.
STAVITEL ZE LHENIC
Je vzácné, když se člověk jmenuje po místě, ze kterého skutečně pochází. Rodina Elhenických se ale přesně tímhle mohla pochlubit. Žila v jihočeské obci Lhenice, která se kdysi nazývala „Elhenice“.
Alois Elhenický se zde narodil 7. června 1844 v rodině truhláře Kašpara Elhenického. Podle místní kroniky byl ještě tentýž den pokřtěn ve farním kostele svatého Jakuba a rodiče se radovali, že otcovo řemeslo bude mít jednou kdo převzít.
Mladý Alois ale k truhlařině příliš netíhl. Zajímala ho architektura a stavitelství, proto se po dokončení základní a vyšší školy přihlásil ke studiu na pražské technice. Stavebním inženýrem se stal v létě 1869 a ještě tentýž rok nastoupil do firmy „Musika a spol.“, ve které působil dalších sedm let. Zkušenosti získal například při stavbě Buštěhradské a Rakovnickoprotivínské dráhy, proto se koncem 70. let 19. století rozhodl osamostatnit. Poté, co složil odbornou zkoušku, se roku 1879 přestěhoval na pražský Smíchov a založil zde vlastní stavební firmu.
VELKOLEPÁ JATKA
Koncem 19. století byl v Praze velký zájem o vybudování ústředních jatek. Hlavním důvodem bylo postupné rušení soukromých porážek, které již neodpovídaly zpřísněným hygienickým normám. Diskuze se táhly od poloviny 80. let až do roku 1892, kdy bylo konečně rozhodnuto o výstavbě nového podniku v Praze-Holešovicích.
Architektem velkoryse pojatého projektu se stal Josef Srdínko, který navrhl například budovu vyšší dívčí školy na rohu Vodičkovy a Školské ulice v Praze. Jedinou otázkou tedy zůstávalo, kdo celý areál postaví. Do výběrového řízení se přihlásil také Alois Elhenický, a protože jeho nabídka byla ze všech nejvýhodnější, dostal zakázku právě on.
Stavební práce začaly v březnu 1893 a trvaly pouhé dva roky. Areál na pozemcích o rozloze 112 000 metrů čtverečních byl přitom vskutku velkolepý. Jateční část měla několik porážek, výsek, tržnici masa, masné komory, chladírny, stanoviště povozů, strojovnu, sklad kůží, kotelnu, skladiště uhlí, střevárnu, dršťkárnu, kaliště, laboratoř i vlastní vodárenskou věž. Slavnostní otevření proběhlo 1. července 1895 a podnik se stal na dlouhá desetiletí hlavním dodavatelem masa pro celou Prahu.
NOVORENESANČNÍ POMNÍK
Pro Aloise Elhenického byla ale výstavba ústředních jatek jen jedním z mnoha projektů. Podílel se na stavbě Nádraží císaře Františka Josefa, vojenských kasáren ve Vršovicích či ústavu pro slepce a hluchoněmé na Smíchově. Zřejmě nejvýznamnější zakázku přitom dostal roku 1891, kdy měl postavit novou budovu Hypoteční banky Království českého na Senovážném náměstí.
Hypoteční banka fungovala v Čechách již od roku 1865 a jejím původním sídlem byl dům U Slovanské lípy ve Spálené ulici. Neustále se zvyšující prestiž podniku si ale po více než dvaceti letech vyžádala stavbu nové reprezentativnější budovy. Jejím projektantem se stal významný rakouský architekt Achille Wolf, který se účastnil stavby Národního divadla i dostavby chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Plány na vybudování banky zhotovil v letech 1889 až 1890.
Trojpatrová volně stojící budova se stala nejlepší ukázkou Elhenického stavitelských schopností. Do tří let vyrostla v místech někdejších novoměstských kasáren a ihned se stala chloubou celé Prahy. Byla postavena v tehdy moderním novorenesančním stylu a obdiv sklidila nejen u laické, ale i odborné veřejnosti.
TRŽNICE A HOTEL
Alois Elhenický ale nebyl jen uznávaným stavitelem. V letech 1888 až 1906 zastával i funkci starosty Smíchova a pod jeho vedením se z nevzhledného předměstí stala moderní městská čtvrť. Jeho zásluhou zde bylo vybudováno elektrické osvětlení, vodovod a vysázeny nové ovocné sady.
Po Elhenického smrti v roce 1915 stavební firma zanikla, vybudované objekty ale zůstaly nadále funkční. Areál ústředních jatek se za první republiky změnil jen minimálně. Po vytvoření Velké Prahy ve dvacátých letech zde byla vystavěna pouze nová etážová chladírna a rozšířily se chlévy. Podnik byl napojen na novou vlečku a zpracovával půl milionu jatečních zvířat ročně. Také Hypoteční banka fungovala po celou dobu první republiky téměř beze změn.
Zlom přišel teprve v období socialismu. Do budovy na Senovážném náměstí se nastěhovala pošta a bylo zde také nechvalně známé ústřední sídlo komunistické cenzury. Jatka v Holešovicích byla koncem 70. let minulého století zrušena poté, co nedaleko Prahy vyrostly nové masokombináty v Čakovicích a Písnici.
Elhenického stavby ale nakonec přece jen v zapomnění neupadly. Z bývalých jatek vznikla již v 80. letech nejznámější pražská tržnice a objekty se postupně dočkaly rekonstrukce. Budovu někdejší Hypoteční banky zase po revoluci získala italská společnost Boscolo a do roku 2003 ji citlivě upravila na luxusní hotel Carlo IV.
Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Pražské domy vyprávějí, Praha 7 křížem krážem
ALOIS ELHENICKÝ (1844-1915)
ý stavitel a dlouholetý starosta Smíchova Alois Elhenický se narodil 7. června 1844 v obci Lhenice nedaleko Prachatic. Jeho otcem byl truhlář, matkou dcera místního sklenáře. Mladý Alois ale nechtěl pracovat se dřevem ani se sklem, jeho vášní se staly stavby. Po absolvování základní a vyšší školy proto vystudoval stavební inženýrství na pražské technice. Po sedmileté praxi u firmy „Musika a spol.“, ve které se podílel například na stavbě Buštěhradské dráhy, se roku 1879 osamostatnil a na pražském Smíchově založil vlastní stavební firmu. V následujících třiceti letech postavil desítky staveb, z nichž nejvýznamnější jsou areál ústředních jatek v Praze-Holešovicích a budova bývalé Hypoteční banky Království českého na Senovážném náměstí. Zemřel 23. října 1915.
