Ještě nedávno tu stávala kasárna, kde v červnu 1945 došlo k jednomu z největších poválečných masakrů sudetských Němců. Zavražděno tu bylo téměř 800 lidí, některé odhady mluví ještě o dalších stovkách mrtvých navíc. Do dvou let má na tomto tragickém místě vzniknout zhruba třicítka nových rodinných domků se zahrádkami.
Majitelka pozemku uprostřed této severočeské obce a zároveň postoloprtská radní Hana Elsnicová už představila studii budoucí nové čtvrti na místě někdejších kasáren. „V roce 2020 plánujeme zahájit práce na stavbě. Teď si myslím, že to asi není úplně předmětem nějakého publikování,” řekla Elsnicová.
Její kolega z postoloprtského zastupitelstva Karel Srbecký týdeníku Euro sdělil, že už je dokonce možné si parcely zarezervovat. To ale Elsnicová odmítá. „V prodeji to ještě rozhodně není,” uvedla majitelka bývalých kasáren.
Podívejte se na video z místa, kde si minulost nikdo moc připomínat nechce:
Srbecký tvrdí, že je dobře, že firma Elsnicové před dvěma lety kasárna zbourala a udělala z něj louku. „To místo potřebuje dýchat. Babička mé ženy byla sice napůl Němka, ale pro nějaké připomínání minulosti moc nejsem,” řekl Srbecký.
Přestože mají na místě vzniknout nové domky se zahrádkami, dodnes není úplně jisté, zda pod zemí nezůstaly ostatky některých obětí masakru. Například šestasedmdesátiletý Walter Urban, jeden z mála pamětníků poválečných událostí v Postoloprtech, dodnes neví, kde je hrob jeho otce, kterého českoslovenští vojáci popravili.
„Nikdo přesně neví, jestli nějaké hroby nejsou přímo tady,” ukazuje Urban na místo bývalých kasáren. Právě on se skoro jako poslední ve městě snaží červnové události roku 1945 připomínat. Pochází ze smíšené česko-německé rodiny, po válce jeho matka i s oběma dětmi ve městě zůstala, ačkoli rodina přišla o veškerý majetek.
Kde není vůle, tam není cesta
Proti plánu postavit na místě kasáren nové domy Urban protestuje, ale marně. Majitelka Elsnicová ho nevyslyšela ani před dvěma lety, když vystupoval proti demolici kasáren a požadoval, aby v opuštěném objektu vznikl památník. Proti dalšímu připomínání minulosti se staví i staronový starosta Postoloprt Zdeněk Pištora. „Nemůžeme soukromému vlastníkovi cokoli nařizovat,” uvedl starosta.
Zda na místě zůstaly nějaké ostatky obětí, by mohl odhalit povinný archeologický průzkum. Zákonnou povinností každého stavebníka je totiž oznámení záměru stavby archeologům.
„Vše, co nám uloží stavební zákon, budeme samozřejmě absolvovat,” dodala Elsnicová.
Otokar Löbl, který se postoloprtským masakrem zabývá už déle než deset let, stále věří, že osud tragického místa v Postoloprtech nezmizí v zapomnění. Díky jeho snaze byla přitom před osmi lety vydána obsáhlá publikace o historii města a vznikla také kompromisní pamětní deska na místním hřbitově.
„Teď je v podstatě vše na veřejnosti. Měl by se podle mě v Postoloprtech vybudovat poněkud důstojnější památník na veřejném místě. Ale kde není vůle, tam není cesta. Jsem však optimistický, že jednoho dne se to stane,” říká Löbl.
Čtěte reportáž Jana Novotného z dějiště masakru, která byla oceněna Česko-německou novinářskou cenou:
Demolice paměti. Reportáž z města, kde si potomci vrahů a obětí dodnes nakukují do oken
