Doručovací služby byly postupně liberalizovány a nejlukrativnější části trhu obsadily privátní firmy. To je v pořádku. Jsou pružné a aktivní. Nicméně neprovozují pobočky téměř na každé vsi a neobsluhují kdejakou samotu každodenní donáškou pošty za pár korun, jako Česká pošta. To samozřejmě znamená značné náklady, které by měl donedávna docela slušně ziskový státní podnik řešit.
Ale může je řešit? Opakované pokusy redukovat pobočkovou síť, či místo rozvozu pošty až do domu zavést schránky jen na začátku či konci ulice a obyvatele malých obcí nechat docházet někam na křižovatku, kudy by projížděl poštovní doručovatel, jak to běžně chodí v řadě zemí světa, jsou u nás politicky neprůchodné. Kolem každého takového pokusu se strhl tak trochu nepochopitelný poprask a vláda podobné plány vždy zarazila.
Když se pak stát pokusí přispět poště tak nějak zadem, třeba provozem datových schránek či přidělením nějakých zakázek na služby státní správě, je z toho vždy poprask, protože to zapáchá nějakou lumpárnou. A možná taková reakce má svůj důvod.
Proč ale peskovat poštu za doplňkový prodej? Stát liberalizoval prostředí, a tak by se i státní podnik měl chovat tržně a hledat využití pro nedostatečně vytížené kapacity, kde se dá. I když to bude prodej cigaret, alkoholu, či hanbatých časopisů.
Když z politických důvodů někdo rozhodne, že to tak být nemá, musí nést náklady daňový poplatník. Chceme to? Já určitě ne. Už tak je toho na nás dost.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
