Poštu nezachrání nekonečné dotace, ale vstup soukromého investora Premiér Bohuslav Sobotka si může odškrtnout jeden splněný předvolební slib. Česká pošta si pro venkovské voliče ČSSD udrží síť poboček a navrch se ještě nebude privatizovat, protože to slovo tradičně patří do stranického slovníku nepřípustných vulgarismů. Na první pohled to vypadá jako velmi milá a uspokojivá záruka. Je tu ovšem malá drobnost, o které už premiér tolik nemluví. Každý rok to státní kasu přijde na skoro dvě miliardy korun. Nikdo přitom nechce ani vyzkoušet, jestli by to nešlo i levněji nebo – nedejbože – zadarmo.
Situace České pošty není dlouhodobě dobrá. Míří do ztráty, což je podle jejích čísel rok od roku jasnější. Vloni měla zisk 305 milionů, v roce 2003 se blížil ještě miliardě. Faktorů, které to způsobují, je mnoho – nástup konkurence, vyšší ceny vstupů, potřeba vnitřních investic do modernizací, obecně nižší chuť lidí posílat dopisy a hlavně povinnost dělat pro stát to, čemu se odborně říká „univerzální služba“. Ve zkratce jde o to, že na objednávku státu musí podnik mít určitou síť poboček, plnit v daném čase doručování a další věci.
To vše vyžaduje mít a udržovat infrastrukturu a zaměstnance, i kdyby všechno jelo jen na půl výkonu.
Právě tahle univerzální služba stojí podle čísel České pošty – která ovšem zpochybňují soukromí operátoři – kolem jedné miliardy ročně. Služba stojí jakoby mimo podnik (teoreticky by ji podle zákona mohla provozovat i jiná firma) a platí se ze speciálního fondu. Jak fond funguje, je zajímavé. Platí do něj všechny poštovní firmy v Česku podle svého podílu na trhu. Takže výsledkem je, že Česká pošta do něj přispívá zhruba 98 procenty.
RAKVE, BIČE, PEŘINY Je jasné, že se s tím musí něco udělat. Pošta honí peníze, kde se dá, výsledkem jsou i kritizované prodeje losů, plyšáků, semínek, pojistek a dalších prkotin. Chybí už snad jen pověstné rakve, biče a peřiny.
Premiér Sobotka prosazuje to nejjednodušší a také nejtupější řešení. Prohlásil, že chce Českou poštu zadotovat, a hotovo. Nikdo mu asi neřekl, že to nejde. Dotaci by Evropská unie považovala za nedovolenou podporu.
Soukromé poštovní firmy by si mohly stěžovat a nejspíš by i uspěly. Elegantnější cestou by mohlo být nalití peněz do fondu, což už by Evropě vadit nemuselo. Pořád to ale stojí ony téměř dvě miliardy ročně.
Levnějším a také jediným skutečně dlouhodobým řešením je využití rad, které premiér tuze nerad slyší. Pošta by klidně mohla mít o zhruba tisícovku poboček méně a pořád by plnila potřebnou službu obyvatelstvu. Druhá věc, před kterou si premiér zacpává uši, je privatizace. Ale tu se s osobním nasazením rozhodl zarazit… TROCHU ODVAHY Pošta by přitom vstup soukromého investora potřebovala. Naučil by ji pohybovat se v liberalizovaném prostředí, nasadil úspory a hlavně přinesl peníze. Proč má třeba dodnes Česká pošta tolik vlastních poboček (3200) a jde jen velmi pomalu do franšíz, které jsou zcela běžné třeba v Rakousku nebo Německu? Nebyla by i tohle cesta k úsporám? Nepomohl by vstup soukromého investora také s know-how, aby si konečně mohla zařídit vlastní banku, a tím vydělat další peníze? Opravdu je pronajímání okének pojišťovnám, bankám a stavebním spořitelnám ta správná cesta k výdělku? Nechtělo by to trochu odvahy, pane premiére?
O autorovi| PETR WEIKERT weikert@mf.cz