Postprivatizační kocovina

Manažeři hovořili s guvernérem ČNB o společné evropské měně

Pokud se na integrační proces a náš vstup do Evropské unie podívám očima ekonoma z centrální banky, tak můžu říct, že se nezmění v podstatě nic. Ekonomická integrace probíhá již řadu let a samotný vstup do EU neznamená nic zásadního - je to institucionální tečka, významný milník na cestě integračního procesu. Diskuse mezi centrálními bankéři o dopadech vstupu do EU se vždy přetáčí na otázky jednotné měny. Jednotná měna však není primárně ekonomické rozhodnutí, je více politické. Těmito slovy zahájil debatu o české budoucnosti v kontextu jednotné evropské měny guvernér České národní banky Zdeněk Tůma.
Na pátém ranním setkání Prague Opinion Exchange Meeting (POEM) se v polovině března v pražském hotelu InterContinental sešlo padesát topmanažerů s guvernérem centrální banky, poslanci a ekonomickými experty nejsilnějších politických stran. Kromě Zdeňka Tůmy, Jana Mládka (ČSSD) a Martina Kocourka (ODS) zasedl mezi panelisty ještě generální ředitel Škody Plzeň Martin Roman, který zde zastupoval Svaz průmyslu a dopravy. Tématem této snídaně nad pražskými střechami bylo „Euro – klidný přístav nebo neklidné vody“.

Časování až po reformě.

Guvernér ČNB hned v úvodním slovu hodil rukavici Špidlovu kabinetu: „Připravuje se reforma veřejných financí a bez toho, aniž bychom znali její jasné kontury, těžko můžeme mluvit o nějakém časování ohledně přijetí jednotné evropské měny. Říkáme, že pokud bude ekonomika připravena na přijetí eura, tak by se to nemělo odkládat. A druhou naší tezí je, že bychom měli mít větší ambice, než má nyní vláda, a neměli bychom se bát reformy veřejných financí. Tato ekonomika je v docela slušné kondici a dá se udělat pár dalších kroků proto, abychom se mohli rozhodovat, jestli přijmout euro v roce 2007 nebo později. Každá možnost volby má svoji cenu a je škoda se této možnosti apriorně vzdát tím, že se ani nepokusím ji získat. Voláme, ať se už v oblasti reformy veřejných financí něco začne dít, ať je jasná strategie do budoucích let.“
Zástupce Svazu průmyslu a dopravy Martin Roman argumentoval, že s přijetím evropské měny nemá naše republika otálet. „Pro podnikatelskou sféru je po vstupu do Evropské unie prioritou rychlé zavedení eura. A to zejména ze dvou důvodů – odpadnou kursová rizika, odpadnou transakční náklady. Významné také je, jak se bude vyvíjet kurs koruny do přijetí eura a jaký bude potom směnný kurs v okamžiku jeho přijetí,“ přesvědčoval Roman. Průmysl hraje podle něj v České republice z pohledu zaměstnanosti podstatně větší roli než v zemích unie. V produktivitě práce v průmyslu zeje totiž propastný rozdíl mezi Českou republikou a Evropskou unií. „Když to vyjádříme nominálně z pohledu přidané hodnoty na jednoho pracovníka, tak se dostaneme na rozdíl čtyř až šestinásobku. To že průmysl i přes takto velký výkyv v produktivitě dokáže být konkurenceschopný a dokáže dávat 1,8 milionu lidí práci, je v tom, že má v tom kursu určitý polštář. Pokud by se kurs koruny zpevňoval, a to příliš rychle, tak logickým dopadem by byla ztráta konkurenceschopnosti s poměrně zásadními dopady do sociální sféry. Pro nás je důležité, aby ten polštář zůstal zachován, než podniky dokončí svoji transformaci a než se v produktivitě práce přiblíží západní konkurenci. Hlavním instrumentem, který může ovlivnit kurs, jsou úrokové sazby. Pro český průmysl je velice dobře, že úrokové sazby u nás jsou níže než v EU, a je jen škoda, že diskontní sazba naší centrální banky není i pod sazbou FED,“ uvedl Martin Roman.

Ne emerging, ale converging markets.

Význam eura pro českou ekonomiku ilustroval poslanec ČSSD Jan Mládek historkou: „Když v srpnu 1998 vrcholila ruská krize, tak jsme se zabývali tím, zda nemůže také dorazit do České republiky. Pohybovala se po celém světě – mezi latinskou Amerikou a jihovýchodní Asií – a nám pořád nebylo jasné, proč se vyhýbá naší zemi. Pak přišel jeden člověk z ING a říkal: to je jednoduché, tam to byly „emerging markets“ a vy spolu s Maďarskem jste „converging markets“. Velmi jemný rozdíl – ve virtuální realitě je u těchto dvou zemí očekávání, že jsou jiné než ty ostatní. To, že jsou jiné, je dáno právě tím, že je nastoupena cesta evropské integrace. Pokud by nastal na této cestě zádrhel, tak bychom se mohli dočkat nepříjemností.“ A v zápětí se ekonomický expert sociální demokracie pustil do polemiky s přítomným centrálním bankéřem: „Nesdílím názor pana guvernéra, že vstupem do EU se nic neděje. Neděje se nic, pokud bere jádro ekonomiky exportní odvětví, které už soutěží delší dobu, tam se toho skutečně moc nestane. Ale EU ovlivní zásadním způsobem obory jako je zemědělství a zpracovatelský průmysl, budování infrastruktury. Po přistoupení k euru budeme také mít možnost ovlivňovat politiky Evropské unie jaksi zevnitř, což by mělo pozitivně přispívat k našemu hospodářskému růstu a ekonomické stabilitě.“ Přes tento nesouhlas Jan Mládek dodal: „Co by se stalo, kdyby naši občané hlasovali nemoudře a odmítli vstup do EU? Dobrá zpráva by byla, že by se to přesto dalo řešit – zrušila by se komplexní smlouva a řešilo by se to smlouvami nižší úrovně, tak jak to dělá Norsko a Švýcarsko. Byly by tam ale dvě základní rizika. Zemědělství by nedostalo tolik dotací a zvětšilo by se riziko kolébání měny. Přestali bychom být „converging markets“ a byli opět jen „emerging markets“.“

170 miliard deficitu.

Stejně jako guvernér Zdeněk Tůma přešel Jan Mládek záhy k problematice reformy veřejných financí. „Úzkým hrdlem jsou skutečně veřejné finance. Dostali jsme se do postprivatizační kocoviny. Dříve jsme deficity hradili z privatizačních příjmů, ale tato éra zjevně skončila. V tomto roce bude sedm procent deficitu HDP, jehož větší část se přelije do veřejného dluhu.
Deficit státního rozpočtu za tento rok je 120 miliard, s pokutou za TV Nova 130 miliard,“ říkal Mládek, když mu do řeči skočil jeho parlamentní kolega. „Připočítejte ještě pokutu za IPB,“ šťouchl Kocourek. „Ne, ne, pane poslanče, IPB se nebude řešit v tomto roce. A pevně doufám, že výsledek bude lepší,“ bránil se Mládek a pokračoval: „Plus připočtěme výsledky dalších entit, které zvýší dluh o dalších 40 miliard. Například město Praha má výrazný deficit. Mluvíme tedy o 170 miliardách, což je sedm procent HDP. Abychom jenom formálně plnili maastrichtské kritérium tří procent, tak potřebujeme snížit tento roční deficit o sto miliard.“ Poslanec Martin Kocourek ve svém expozé rozebral otázku našeho přistoupení k eurozóně z hlediska ODS. „Přistoupení k zemím eurozóny pro nás není cílem, ale prostředkem k ukotvení České republiky. Toto přistoupení má ale nejen své výnosy. Má také své nemalé náklady. Musíme si říct, jakou ambici s přistoupením k eurozóně máme. Buď se můžeme smířit s pozicí státu, který je slabším článkem a těšit se na přerozdělovávací mechanismy. Nebo máme ambici být suverénním sebevědomým členem s rozvíjejícím se průmyslem. Rizika vidím už u samotného projektu eurozóny. Jeho problémem je, že není optimální měnovou zónou podle všech definic. Jsem proto trochu skeptický, pokud jde o její budoucnost,“ říkal Kocourek. Na což guvernér Tůma replikoval: „Dnešní země eurozóny také nejsou optimálními měnovými oblastmi. Nezdá se, že skutečnost, že EU není ideální měnovou zónou, by byla pro euro jednoznačnou překážkou.“

Koalice ODS, KSČM a přeběhlíků.

Poslanec Kocourek pokračoval ve výčtu rizik: „A rizikem pro přistupující Českou republiku je, že v eurozóně jsou na tom vždycky nejhůře slabší členové, neboť jsou plně závislí na chování silnějších států. Pokud nebudeme na hospodářské cykly moci reagovat kursem měny, zbude nám jen zvyšovat nezaměstnanost v případě recese či inflaci v době konjunktury,“ uvedl Kocourek. I zde využil Zdeněk Tůma možnost na obvyklé kritické poznámky ze strany ODS ihned reagovat: „Zatím to není tak, že by na tom slabší členové byli hůře. V Evropské centrální bance má jeden stát vždy jeden hlas. Takže poškozeni se mohou cítit spíše silní členové.“
Na závěr své expozé Martin Kocourek podtrhl: „Přínosem eurozóny je, že nás nutí něco dělat se stavem našich veřejných financí a že odhaluje slabiny v naší fiskální politice.“
Vládnímu poslanci tak bylo dáno pocítit, že by měl k tématu přípravy reformy veřejných financí říci jasné slovo. „Letos v červnu má být referendum o vstupu do EU. Vláda má nyní problém argumentovat maastrichskými kritérii, neboť občané by pak mohli nabýt dojmu, že hlavním výsledkem vstupu do EU bude škrtání výdajů a vyšší daně. Je tu proto tendence odložit nepříjemné kroky až po referendu. To ale vytvoří velký problém, aby se stihlo schválit ještě něco, co by mohlo být zapracováno do návrhu rozpočtu na rok 2004. Zásadní také je, že zde musí dojít k nějakému politickému posunu. volba prezidenta ukázala, že 101 koalice je nefunkční, že je možné vytvořit nesvatou alianci ODS, KSČM a nedefinovaných přeběhlíků, která je schopná tu a tam někoho zvolit, ale zároveň není ochotná se postavit před národ a v tomto složení vládnout. Aby tato země mohla fungovat, bude muset dojít k nějakému přeskupení, k vytvoření jiné koalice. Dovedu se přestavit, že by vláda 101 trvala a s některou s opozičních stran by se uzavřela smlouva, že podporují některé zásadní kroky v reformě veřejných financí. Pokud se to nepodaří, tak spějeme k předčasným volbám,“ otevřeně hovořil Jan Mládek.

Pajdavá produktivita průmyslu.

Ředitel České konsolidační agentury Pavel Řežábek vrátil diskusi k problému, který v úvodním slově načal Martin Roman. „Je Svaz průmyslu připraven na to, že spousta českých podniků nemá v soutěži v EU šanci přežít, když naše produktivita je mezi 20 až 30 procenty evropské?“ zeptal se Řežábek. „Nemyslím si, že z hlediska produktivity bychom na tom byli tak zle. Zatím se zdá, že se nám dobře daří ustát již existující tlak. A znovu opakuji, že vstup do EU na tomto nic nezmění, tato ekonomika je nesmírně otevřená a nebude nijak otevřenější po vstupu do Evropské unie. Nevidím důvod, proč bychom potom měli mít větší potíže, než máme nyní,“ zareagoval guvernér Tůma.
A místopředseda Svazu průmyslu a dopravy Martin Roman dodal: „Svaz průmyslu si uvědomuje, že toto riziko zde existuje. Není možné po podnicích chtít, aby zvýšily během pěti let svoji výkonnost o dvě stě či tři sta procent. Ta nižší produktivita je dána také infrastrukturou, která je u nás horší než v EU. Kursový polštář se musí vypouštět pomalu. Důležité je také snižovat daně, abychom byli z tohoto hlediska atraktivní zemí, a také mít flexibilní pracovní právo. Důvod vysoké evropské nezaměstnanosti je především ve velice neflexibilním pracovním právu EU, která nepodporuje vznik nových pracovních míst, místo čehož chrání současná pracovní místa.“

Vláda se má pochlapit.

Debatující se potom vrátili ke společné evropské měně. „Kouzlo společné měny je přece také v tom, že euro má reálnou šanci se stát světovou rezervní měnou, konkurovat dolaru. Pak získává na ražebném, které si pak všechny země EU rozdělí. Česká ekonomika vzhledem ke svému charakteru, kde dominuje zpracovatelský průmysl, kde dominuje automobilový, elektrotechnický, je typickým příkladem země, která potřebuje stabilní kurs. Aby umožnila kalkulaci výrobcům konečných produktů. Centrální banka by měla sdělit jasnější představu, v jakém okamžiku se zafixuje kurs. Do kdy se nechají hrát roli tržní síly a pak se řekne, to je ten kurs a ten se zafixuje,“ vyzval Mládek Tůmu. Ten odvětil: „Nemůžeme a v žádném případě neřekneme, kdy bude zafixován kurs. Pokud řekneme, kdy ho zafixujeme, tak je to totéž, jako bychom ho fixovali.“
Manažerka Ivana Juráňová se panelistů zeptala, zda spěchají na zavedení eura. Zdeněk Tůma odpověděl: „Domníváme se, že je dobré mít možnost rozhodnout se a že není důvod přijetí eura odkládat. Euro by mělo být přijato spíše dříve než později, ale jsem dalek toho, abych řekl, že jinak to bude katastrofa. Je zřejmé, že nepřijmeme euro v roce 2006, 2007 je hypoteticky možný termín, ale to by se vláda musela hodně pochlapit, abychom na to dosáhli. Vidím horizont 2007 až 2010, kde říkám, že bylo by dobré, kdyby to bylo 2007, ale nepredikuji žádnou katastrofu, když to bude o tři roky později.“
Jan Mládek konstatoval: „Rád bych viděl zavedení eura nejpozději 1. ledna 2010, ale to už musíme hodně spěchat, protože těch nutných mezikroků je hodně.“ Martin Kocourek oponoval: „Připravenost na přijetí eura by měla být co nejdříve, ale pak by bylo vhodné si počkat na dobu, kdy budou výnosy z jeho přijetí převažovat náklady. Zatím tento pocit určitě nemám.“

Jakou rybou chceme být

.
Šéfa konzultační společnosti KPMG Františka Dostálka zajímalo, jaké jsou očekávané náklady se zavedením a fungováním eura v České ekonomice. Na to se guvernérovi nechtělo konkrétně odpovídat a řekl jen: „Není možné udělat si seznam výnosů a nákladů spojených se zavedením eura, pak jednotlivé položky kvantifikovat, sečíst a říct – je to tak či onak. Nakonec to bude politické rozhodnutí. Beru to proto jako součást integračního procesu a ne jako něco, o čem si nyní spočítáme, jestli to pro nás výhodné je či nikoli.“
„Řešíme dilema, zda budeme v klidném, ale zabahněném rybníku, anebo v čisté, neklidné bystřině. Měli bychom se rozhodovat podle toho, jaké ryby chceme být,“ uzavřel poeticky pátý POEM poslanec Kocourek.