Postrádala nedávná opatření v Praze smysl?

Důkladný rozbor záměrů útočníků vyvolává otázku, komu akce sloužila

Všeobecně se hovoří o „muslimských radikálech“ a v pozadí je zmiňována souvislost se zatčením podezřelých z plánování teroristického útoku ve Skandinávii, přičemž jeden z nich má mít starší (drogové) konexe do Prahy. Zmiňován je modus operandi, spočívající ve vniknutí do „židovského objektu“ v době oslavy židovského svátku, vznesení obecně postulovaných požadavků, směřujících na USA (stažení z Iráku, respektive ukončení podpory Izraele), a v následném zavraždění rukojmích a destrukci objektu přinesenými výbušninami. Teroristé přitom podle všeho nebyli na území ČR.

Kdo.

Protiizraelské a protižidovské momenty by ukazovaly na palestinské útočníky. Požadavky, týkající se stažení USA z Iráku, by mohly vést k pákistánským teroristům, hlásícím se ke značce al-Káida. Braní rukojmí je zase pravděpodobnější u čečenských skupin. Zdá se velmi nepravděpodobné, že by se v případě teroristického ohrožení vyskytly všechny tyto příznaky najednou. Kombinace výše uvedených prvků nejen nepomáhá určit původ útočníků, ale dokonce spíše budí dojem uměle komponované (splácané) informace. Balkánským drogovým bossům je Izrael šuma fuk.

Co.

Průnik do židovského objektu a vzetí rukojmí, následné vznesení požadavků a plán dotažený až k popravě rukojmí a k destrukci objektu přinesenými výbušninami vypadá překombinovaně. Takový plán by musel pracovat s dobrým poznáním plánovaného místa činu, který by nebylo možné efektivně vypracovat bez důkladné rekognoskace terénu. Pohyb známých teroristů nebo výskyt jejich pomocníků mapujících místo činu by podle všeho neměl uniknout pozornosti zpravodajců. Z toho lze usoudit, že by mohlo jít přinejlepším o plán v zárodečné fázi, což by velmi snižovalo stupeň reálného ohrožení, který by neposkytoval důvod pro masivní bezpečnostní opatření v terénu.

Kdy.

Událost měla mít časovou souvislost s židovskými svátky. Tato symbolika je nasnadě, ale spíše laikovi. V praxi bylo největšího židovského svátku - pro překvapivost a důvodně předpokládanou nedokonalou ostražitost armády - zneužito k útoku na Izrael na Jom Kipur v roce 1973. Každý, kdo má ždibec mozku v hlavě, si může spočítat, že něco podobného již Židé asi nepřipustí. Nemohou ohlídat všechny dny v roce, ale svátky ano. In puncto údajné zprávy: velmi pravděpodobně stopa laické tvořivosti.

Kde.

Podobný závěr, a to z následujících důvodů: Jubilejní synagoga je sice v Jeruzalémské ulici, ale - při vší úctě k ní i k místní kongregaci - symbolickou hodnotu má Staronová synagoga přece jenom neporovnatelně větší. Informace v tomto znění nedává smysl. Dodatečně se objevivší spekulace, že snad mělo jít o nějakou „židovskou restauraci“, jsou komické. O většině restaurací nikdo pořádně neví, komu patří - a co se té „nejkošernější“ týče, utkat se s teroristy by bylo pro majitele, řečeného „Rambo“, potěšením.

Jak.

Útočníci by nejprve museli přijet či přiletět do země. Poté by museli provést rekognoskaci terénu a sehnat zbraně a výbušniny (jejich převoz přes hranice by zřejmě plánoval pouze někdo s podprahovým IQ). Poté by museli překonat bezpečnostní opatření, která jsou kolem synagog - obzvláště v době svátků - skutečně nepřehlédnutelná. Jak vidno, je zde mnoho úskalí a možností odhalení a předejití záměrům případných teroristů.

Proč.

Cílem akce mělo být nejprve vznesení požadavků, jež ale byly údajně samými aktéry vyhodnoceny jako tak absurdní a nesplnitelné, že současně plánovali totálně destruktivní závěr akce. Z tohoto pohledu by bylo možné vyvodit, že požadavky na USA byly pouze proklamativní a že skutečným cílem bylo zasáhnout židovskou komunitu v ČR. Proč „ausgerechnet“ pražské Židy? Ze stejného důvodu jako cyklisty. To má starodávnou logiku - tu ale používal a podle ní jednal někdo úplně jiný, než se nám objevuje v odhadech! Řekněme enigmaticky, že to nese jisté stopy myšlení Martina Bormanna a jemu podobných!

Qui bono.

Co se akce týče, připusťme v tomto bodě malou možnost. Cílem terorismu je šířit hrůzu nepředvídatelně - avšak v oblastech, kde by to mělo vzhledem k charakteru vznesených požadavků maximální účinek. Realisticky viděno, nic nenasvědčuje, že by Česká republika byla v nějakém exkluzivním postavení. Co se však výskytu vlastní informace týče, je zde více námětů. Od ovlivnění vnitrostátní politiky směrem k akceptování strategického protiteroristického systému přes odůvodnění větších rozpočtových kapitol na obranu a bezpečnost až k exhibici aktivistických politiků, kteří svými těly chrání bezpečnost občanů, ve skutečnosti však odvádějí pozornost od svých hanebností. Stávají se tak hlásnou troubou teroristů, když šíří poplašnou zprávu a pomáhají děsit obyvatelstvo. Tím připravují vítěznou pointu teroristického snažení, protože zneužívají mechanismy takzvané svobodné společnosti proti ní samé, k restrikci ústavních svobod. Používají k tomu spektakulární, nicméně alibistické, protože neúčinné akce, určené jen pro oko a zmučenou duši veřejnosti.

A proč cyklisté?

Zbývá objasnit poslední náznak. Za okupace prý nacisté vydali edikt, podle něhož budou perzekvováni cyklisté a Židé. I ptali se udivení cyklisté: Proč my? A se staletým smutkem v očích jim Židé odpovídali : A proč my?