Za mlčení ke stavu lidských práv v Číně nesklízí kritiku jen český prezident Miloš Zeman. Neslavně dopadl i jeho americký protějšek Barack Obama, který čínskou hlavu státu Si Ťin-pchinga přijal krátce po Zemanovi. The Washington Post mu kupříkladu vytkl, že před návštěvou nezmínil konkrétní pronásledované disidenty.
Výraznou nelibost Pekingu ale vyvolala Nadace washingtonského památníku obětem komunismu. V předvečer návštěvy ocenila generálního tajemníka Světového ujgurského kongresu.
Symbolem čínské expanzivní politiky je po celá desetiletí Tibet, který si země podmanila v půlce minulého století. Myšlenka znovunabytí nezávislosti specifického regionu je vesměs považována za utopickou. Peking odmítá hovořit s duchovním vůdcem dalajlamou i o požadavku skutečné autonomie. Lidskoprávní autority přitom zdůrazňují, že útisk Tibeťanů pokračuje.
Čtěte více: Na Ujgury jde Peking metodou tvrdé ruky a smíšených sňatků
„Mučení a špatné zacházení je v Tibetu rozšířené a zakořeněné. Panuje tam klima strachu a represe, které ovlivňuje veškeré aspekty života. Tibeťané vědí, že budou v případě zadržení pravděpodobně mučeni, a vědí, že i umírněný projev jejich kultury a identity nebo jakýkoli jemný nesouhlas může vést k uvěznění,“ tvrdí na internetu představitel iniciativy Mezinárodní kampaň pro Tibet Kai Müller.
Náboženský útlak
Organizace Freedom House zdůrazňuje, že pokračuje silný náboženský útlak. Buddhistické kláštery nyní podléhají přísné kontrole, úřady určují, kdo v nich může studovat. Několik mnichů v minulém roce skončilo ve vězení. Rádio Svobodná Asie před pár dny uvedlo, že během března se kláštery staly terčem dalších omezení. Amnesty International ve své aktuální výroční zprávě o Číně napsala, že za poslední rok se v protestu proti represím zapálilo přinejmenším sedm lidí. Počet známých sebeupálení podle ní od roku 2009 dosáhl 144.
Peking se mimo jiné i kvůli Tibetu koncem minulého roku dočkal nepříjemného grilování od Výboru OSN proti mučení. Centrální vláda však nařčení z represí odmítá a trvá na tom, že do regionu přináší prosperitu. Mluví nejen o rozvoji infrastruktury, ale také o stoupající úrovni vzdělávání či sociální a zdravotní péče.
Druhá železnice do Tibetu
K 57. výročí povstání proti anexi Peking Tibetu v rámci nové pětiletky nadělil příslib druhé železniční tratě. Měla by spojit Lhasu s městem Čcheng-tu v provincii S’-čchuan. „Doufáme, že železnice bude dokončena tak brzy, jak to bude možné. Poskytne nový impulz našemu rozvoji, hlavně turistickému ruchu,“ uvedl podle Reuters Wang-tuej, představitel tibetského Ňingthri, kudy linka povede. Peking nezveřejnil detaily plánu, slíbil však, že stavba nebude mít negativní dopad na přírodu. Aktivisté mají naproti tomu obavy, že by mohla unikátní oblast zatížit více než první trať do Lhasy z roku 2006.
Modernizace Tibetu navíc zvyšuje napětí v regionu. Těžko prostupné území tvořilo nárazníkové pásmo mezi dvěma konkurenčními asijskými velmocemi. Indie proto na výstavbu silnic, letišť a železnic hledí se znepokojením. Obává se, že by mohly být využity k rychlému přesunu čínských vojsk k jejím hranicím. Nová trasa povede podél linie s indickým státem Arunáčalpradéš, jehož část si Čína nárokuje pod názvem Jižní Tibet. Kritici Pekingu navíc v posledních letech upozorňují na systematickou militarizaci regionu.
Experti varují, že útlak v Tibetu i v jiných odbojných územích ještě vzroste po prosincovém schválení nového čínského protiteroristického zákona, který mimo jiné posiluje pravomoci policie. Obávají se zneužívání vágně formulované terminologie k potlačování jakéhokoli odporu.
