Menu Zavřít

Pošumavští pistolníci Vilímec a Kohout

13. 2. 2010
Autor: profit

Antonín Vilímec byl vyučený sklenář, roku 1921 ale začal vyrábět pistole a v západočeské Kdyni založil „Pošumavskou zbrojovku“. Na jeho práci později navázal Augustin Kohout, který vedl firmu až do roku 1948.

Autor: Československé pistole 1918-1950

Kdyně leží na spojnici mezi Domažlicemi a Klatovy, zhruba sedm kilometrů od hranic s Německem. První zmínky o ní pocházejí z roku 1384, kdy byla součástí rýzmberského panství. Roku 1543 se už uvádí jako městečko.

Nejrozšířenějším řemeslem zde bylo takzvané plátýnkářství (šití mlýnských pytlíků), které po založení textilní manufaktury roku 1678 vystřídala výroba vlněných látek. Podnik zaměstnával zhruba pět set lidí a v polovině devatenáctého století pro něj pracovalo až šest tisíc domácích tkalců.

Kromě textilního průmyslu se ale ve městě rozvíjely i další obory. Jedním z nich byla také výroba pistolí, kterou roku 1921 zahájil sklenář a majitel realit Antonín Vilímec.

Dělo není ruční zbraň

Antonín Vilímec se narodil roku 1870 v Kdyni, kde si později založil sklenářskou živnost a nějaký čas byl i starostou města. Co ho po první světové válce přivedlo na myšlenku vyrábět pistole, není jasné. S nápadem možná přišel jeho švagr Karel Novák, který byl dlouholetým pracovníkem Škodových závodů v Plzni.

Žádost o „koncesi na tovární výrobu ručních zbraní a jejich prodej“ podal Vilímec 23. března 1921. Souhlas ale zpočátku nezískal, protože s podobnou prací neměl žádné zkušenosti. Nepomohla dokonce ani účast Václava Kabelky, soustružnického mistra z rokycanské dělovky, jemuž komise sdělila, že „dělo se za ruční střelnou zbraň nepovažuje“.

Teprve po přijetí puškaře Vladimíra Bulíře už Obchodní a živnostenská komora nemohla nic namítat a 22. července 1921 Vilímec povolení konečně dostal. Výroba zbraní v domě č. 335 ve Farní ulici mohla začít.

Zbrojovka nezbrojovka

ANTONÍN VILÍMEC (1870-1940)
Narodil se 23. prosince 1870 v Kdyni. Vyučil se sklenářem, vedl vlastní sklenářský závod a několik let byl i starostou města. Roku 1921 se pak zřejmě na radu švagra pustil do výroby zbraní a ve Farní ulici č. 335 založil „Pošumavskou zbrojovku“. Podnik se zhruba patnácti zaměstnanci montoval výhradně samonabíjecí pistole Slavia ráže 6,35 mm, jimiž zásoboval blízké okolí. Výroba se postupně rozvíjela, Vilímec ale roku 1930 podnikání opustil a dílnu prodal Augustinu Kohoutovi. Zemřel 22. dubna 1940.

Objem produkce nového závodu byl relativně malý, podnik proto v první fázi nemusel být zapsán ani do firemního rejstříku. Společnost „A. Vilímec – Kdyně“ či „Pošumavská zbrojovka“ tedy firmou v pravém slova smyslu nikdy nebyla a záleželo jen na majiteli, jaký název použije.

Roku 1928 zaměstnávala dílna již 15 zaměstnanců a disponovala jedním elektromotorem o výkonu deseti koňských sil. Vyráběla pouze samonabíjecí pistole Slavia ráže 6,35 mm Browning podle návrhu Karla Nováka. Ten pro vytíženost v plzeňské Škodovce nemohl dílnu sám vést, o chod podniku se proto staral Václav Kabelka.

Firma ovšem takto fungovala jen do roku 1930, kdy se Antonín Vilímec rozhodl dílnu prodat. Novým majitelem se stal další kdyňský podnikatel Augustin Kohout, který na předchozí výrobu plynule navázal.

Pistole od plátýnkáře

Augustin Kohout neměl stejně jako Antonín Vilímec se zbraněmi původně nic společného. Zabýval se již zmíněným šitím „mlýnských plátýnek“ a jeho firma patřila k největším svého druhu v Čechách. Po první světové válce se mu ale přestalo dařit a od roku 1928 byl už jen generálním zástupcem švýcarského výrobce.

Koupě zbrojovky byla tedy pro něj vítanou změnou. Dílovedoucím zůstal Václav Kabelka a podnikání se úspěšně rozvíjelo. Původní pistole Slavia nahradily modernější modely PZK a Mars a produkce rychle rostla.

Kvůli většímu objemu výroby musel ovšem Kohout firmu registrovat, což se neobešlo bez komplikací. Roku 1939 požádal o zapsání firmy pod tradičním názvem „Pošumavská zbrojovka“, úřady byly ale proti. Označení „pošumavská“ podle nich neodpovídalo významu podniku a majitel se musel nakonec spokojit s názvem „Augustin Kohout, výroba automatických pistolí, Kdyně“.

Z ředitele skladníkem

Pomnichovský zábor pohraničí se firmy nedotkl a Kohout usiloval dokonce o rozšíření sortimentu o zapalovače. Zlom přišel teprve roku 1942, kdy se podnik odmítl zapojit do německé zbrojní výroby a byl zrušen. O práci tehdy přišlo všech 48 zaměstnanců, Augustina Kohouta to ale od podnikání neodradilo. Pokoušel se založit novou firmu Kohout a spol., a přestože nebyl úspěšný, záměru se nevzdával.

bitcoin_skoleni

Snaha se mu vyplatila roku 1945, kdy původní zbrojovku opět vzkřísil. Produkci navíc rozšířil o kovové hračky, pračky i drobné domácí nástroje, například kráječe knedlíků. Počet zaměstnanců vzrostl na 85, druhá vlna znárodnění československého průmyslu ale slibný rozvoj zastavila. Firma se roku 1948 stala součástí České zbrojovky Strakonice a Kohout musel přijmout místo skladníka v podniku JAS Kdyně. Poslední pistole Mars vyrobila někdejší „Pošumavská zbrojovka“ roku 1950.

Prameny: Československé pistole 1918-1950, město Kdyně

  • Našli jste v článku chybu?