Dle většiny manažerů odlišné názory politiků na zahraniční problémy ČR poškozují
Myslíte si, že Českou republiku poškozuje rozdílný přístup jejích vrcholných představitelů k zahraničním otázkám?
- Ano 60,9 %
- Ne 34,6 %
- Nevím 4,5 %
V poslední době se v české zahraniční politice objevily názorové spory, které vyvolaly otázku ohledně převzetí mezinárodně-právních závazků předchozího kabinetu případnou budoucí vládou v čele s ČSSD. Předseda opoziční strany ČSSD Jiří Paroubek totiž během návštěv USA, Číny, Sýrie a Ruska zaujal jiný postoj, než je oficiální zahraniční politika České republiky. A ČSSD navíc nesouhlasí ani s uznáním nezávislosti Kosova, ani s vybudováním amerického radaru v Brdech. Proti oficiální české zahraniční politice však vystupuje nejen opoziční ČSSD, ale i koaliční lidovci a Strana zelených. Pro lidovce je nepřijatelné uznání nezávislosti Kosova a pro zelené zase radar. I proto se 60,9 procenta manažerů domnívá, že ČR tyto různé postoje poškozují.
Tento názor se objevuje i v odpovědi: „Rozdílné vystupování v zahraničněpolitických otázkách je nešvar, kterým všichni, kdo nerespektují oficiální politiku, vydávají signál, že jsme stále země, v níž funguje hurá systém. A úplně nejvychytanější variantou je, když ti, co podporovali zahraničněpolitické téma za vlády své strany, je odmítají za vlády strany jiné - v tom se posouváme mezi banánové republiky.“
Nesouhlasí s ním však respondent: „Máme parlamentní demokracii a tři strany ve vládě, a proto je různost názorů normální. Navíc se prezident Václav Klaus, premiér Mirek Topolánek a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg v přístupu až tolik neliší. A Jiří Paroubek není vrcholným představitelem státu. Je jen šéfem hlavní opoziční strany ČSSD. Proto se nikdo nemůže divit, že má tendenci dělat opak toho, co představitelé vládních stran.“
A podporuje ho manažer: „Nedomnívám se, že by názory českých politiků mezinárodní scénu nějak zvlášť zajímaly. Arabské přísloví 'psi štěkají, ale karavana jde dál' asi nejlépe vypovídá o našich politicích. Nezdá se mi, že by naše politická reprezentace měla témata, kterými by byla schopná ovlivňovat mezinárodní dění. A asi to je i dobře.“
Opačný postoj však zaznívá v odpovědi: „Rozdílný přístup ke strategickým rozhodnutím týkajícím se například bezpečnosti státu vadí. Politici by si měli uvědomit, že voliči rozpoznají populismus a zástupné důvody. Celé dohadování o těchto problémech je špatně maskovanou snahou politiků o zviditelnění.“
Podobně věc vidí respondent: „Myslím si, že nás to 'poškozuje', ale spíše v tom smyslu, že vypadáme před Evropou a světem jako šašci, které sice ve světě přijímají, ale za zády se jim smějí. Domácí politika je - bohužel - stejně jako zahraniční spíše věcí vzájemných šprajců než konstruktivní spolupráce.“
Tento manažer je opačného názoru: „Věcně ne. Pouze to může způsobovat problémy v situacích, kdy není jasné, kdo vlastně může za Českou republiky vyjádřit oficiální názor.“
A přidává se k němu respondent: „Nejsme jediná země, v níž má opozice jiný názor na zahraniční otázky než současná nomenklatura.“
Spíše neutrální postoj zaujímá manažer: „Jaký rozdílný přístup a kterých vrcholných představitelů máte na mysli? Pokud se k určité zahraniční otázce rozdílně vyjadřuje premiér a předseda opoziční strany, není na tom nic až tak zvláštního a nevím, proč by nás to mělo poškozovat. Kdyby se k takové otázce rozdílně vyjadřoval například premiér a prezident, nebo dokonce premiér a některý z jeho ministrů, bylo by to trochu horší.“
Žádné pochybnosti však nejsou zřejmé z odpovědi: „Chtějte po našich politicích, aby se na něčem dohodli. Vždyť tohle (absolutní neschopnost dohodnout se a dohody ctít) je prokletím našeho státu - začíná to na polické scéně a přenáší se to jako mor do celé společnosti. A pak se divíme, jak to tady vypadá.“
A ani tento respondent je nemá: „Rozhodně není dobré, nedohodnou-li se vrcholní politici na společném zahraničním přístupu ke strategickým otázkám státu. Nelze však čekat shodu úplnou a pokaždé. Předpokládám, že dotaz se týká současné situaci na naší politické scéně, a nikoli obecného přístupu. Z tohoto hlediska se domnívám, že postoj opozice k obecnému respektování vládní zahraniční politiky je pro ČR ostudou.“
Odpovídalo 133 manažerů
