Jakou zprávou pro ČR je podle vašeho názoru neschválení evropské ústavy?
- dobrou 38,1 %
- špatnou 25,8 %
- žádnou 36,1 %
Příběhem minulého týdne byl rozpad jednání o evropské ústavě. Přes 38 procent respondentů Manažerského barometru se domnívá, že pro Česko je to, že ústava nebyla schválena, zprávou dobrou. Za žádnou ji naopak považuje více než 36 procent dotazovaných. Poslední skupina si myslí, že je to zpráva špatná. První ohlas realisticky pojmenovává, jak by měla Evropa vypadat a jakou roli v ní má Česko zaujmout: „Smysl Evropské unie vidím pouze v tom, že bude vytvořen kompaktní celek, který bude postaven na společných hodnotách a tyto hodnoty bude bránit jednotnou zahraniční politikou, v případě nutnosti i jednotnou evropskou armádou. Jedině taková Evropa může mít podstatnější vliv na dění ve světě, a ne být jen shlukem věčně rozhádaných států, na které velmoci nemusejí brát při svém rozhodování sebemenší ohled. Proto jsem i pro vznik dvourychlostní Evropy, již utvoří jen státy, co si toto uvědomují. Pro některé naše politiky bych pak měl jednu radu: nekrmte voliče iluzí toho, že je možno vybudovat nekonečně suverénní stát v rozsahu ČR. Buď budeme součástí kompaktní Evropy (i se všemi závazky a povinnostmi), nebo budeme vazaly úplně někoho jiného.“
Následující odpověď se věnuje tomu, jak se tuzemští zástupci měli na společných jednáních vyjadřovat: „Je to jenom signál obsahující dvě sdělení. 1. Když už si hrajeme na nějaký Visegrád, tak se toho máme držet, skutečně spolupracovat a v daném případě postupovat společně s Polskem. 2. Evropská unie bude muset urychleně najít nové mechanismy fungování, protože pětadvacetičlenný kolos prostě nemůže se vším souhlasit jednomyslně.“
A obligátní odhalení skutečnosti, že peníze jsou za vším: „Neobávám se toho, že by integrační proces byl zastaven. Hlavní silou, která nyní tlačí na sjednocování Evropy, jsou podniky a podnikatelé, jimž jednotný trh a jednotná měna přinášejí nesporné výhody. Vzhledem k tomu, že peníze si nakonec vždy prosadí svou, směřuje Evropa nepochybně k uspořádání, ve kterém zahraniční politika, obrana, ochrana hranic, boj proti organizovanému zločinu, monetární politika, regulace finančních trhů a možná i další záležitosti budou delegovány na nadnárodní úroveň. Nacionalismus, ideologie odpovědná za rozpoutání dvou sebezničujících válek, je na ústupu, i když jeho občasné účelové využívání nelze vyloučit.“
Konání politiků je ale v rozporu s názory občanů, říká tento manažer: „Nechápu, jak mohou politici jednat o jednotné evropské ústavě, společné obraně a případně měnové politice, když současně občané mnoha těchto zemí jsou proti již přijatému rozšíření a jejich vlády poté mnoha omezujícími podmínkami brání své trhy před dalšími „bratrskými„ státy v Evropské unii.“
Strach z velké Evropy nemá jiný ředitel: „Nevadí mi obava z Evropy, že by vznikl jeden superstát a malé země by se v ní ztratily. Historie naší země je historií Evropy. Nemyslím si, že když se zbavíme domácích specifik, že si moc uškodíme. Naopak. Proto mě mrzí, že se neschválila evropská ústava. I když by se neměla měřit váha hlasů pouze velikostí země, ale v poměru velikost a ekonomická výkonnost.“
Stav, v němž se nachází současná Evropa, není dobrý. Změny jsou více než žádoucí: „Všechna zásadní rozhodnutí Evropské unie z poslední doby, počínaje udělováním výjimek z paktu stability, signalizují, že současné rozhodovací procesy unie jsou nevyhovující. Evropa se bude muset rozhodnout, zda chce být sdružením relativně samostatných států s vlastními silnými institucemi, jež budou i nadále prosazovat své partikulární zájmy, nebo nadnárodním celkem, kterému jednotlivé státy předají všechny kompetence, které lze na vyšší úrovni vykonávat lépe a efektivněji (nemyslím tím absurdní bruselský byrokratický moloch). V tom prvním případě se musí Evropa vzdát některých svých ambiciózních plánů, jako je například (ale nejenom) zavedení společné měny, jež může stěží existovat v prostředí samostatně řízených ekonomik. V tom druhém ovšem musí vzniknout nadnárodní politické strany, evropské zastupitelské sbory volené v celoevropských volbách a silné evropské instituce, které budou mít vyšší pravomoci než instituce jednotlivých států. Jenže toho se dočkáme až ve chvíli, kdy mezi Polskem a Německem (a jejich obyvateli) budou takové vztahy, jako jsou mezi Minnesotou a Wyomingem.“
Poslední hlas hodnotí „aktivitu“ našich vyjednavačů: „Naši zástupci jsou na takových jednáních na rozdíl od Poláků stejně jen na turistickém výletě. Posvačí, vyslechnou a opět odjedou.“
Odpovídalo 97 manažerů
