Listopadové volby do krajských zastupitelstev budou dobrou příležitostí k hodnocení historicky prvního volebního období na úrovni regionální správy. Z politického hlediska je nejzajímavější rozdílná konstelace stran zastoupených v republikové vládě a v krajských zastupitelstvech.
Rodílné výsledky voleb se tak odrazily nakonec i v realizaci reformy veřejné správy, která byla odstartována ještě za Zemanova kabinetu. Vznik krajů totiž podporovala především sociální demokracie a strany bývalé čtyřkoalice. Po prohraných krajských volbách však zájem ČSSD, která je dominantem současného kabinetu, o skutečnou decentralizaci značně ochladl. Zásadním problémem reformy veřejné správy se tak postupně stává rostoucí nerovnováha mezi kompetencemi a úkoly, které stát na kraje převedl, a odpovídajícími financemi. Stačí připomenout předvolební spanilé jízdy Zemanova kabinetu, kde byly jednotlivým krajům slíbeny prostředky ve výši okolo sta miliard korun. Nejenom že současný kabinet se k těmto slibům nezná, ale dokonce na kraje převedl nemocniční síť i s šestimiliardovým dluhem. I když vláda nakonec po několika nátlakových akcích krajských hejtmanů polovinu zaplatí ze státního rozpočtu, zbývající tři miliardy budou kraje muset zaplatit ze svého. Chod veřejné správy a poskytování veřejných služeb musí kraje zajistit ze zákona. Pokud na zajištění těchto funkcí nedostanou odpovídající peníze ve formě cílených dotací ze státního rozpočtu, musí sáhnout do svých příjmů. To ale znamená, že finanční prostředky pro změnu chybí na investiční činnost a rozvoj regionu obecně. Ale ani dostatečně štědrá dotační politika není nejideálnějším řešením. O dotacích, které jsou účelově vázány zákonem o státním rozpočtu, totiž nerozhodují sami krajští zastupitelé, ale vláda a poslanci v Praze. Nerovnováhu mezi svěřenými úkoly a financemi potřebnými na jejich řádné plnění měl odstranit nový zákon o rozpočtovém určení daní, který měl být součástí reformy veřejných financí v oblasti daňové subsidiarity. Dosavadních 3,1 % celkového daňového výběru mělo být zvýšeno na 10,3 %. I tato kompromisní podoba však nakonec Sněmovnou neprošla. Vláda chce sice zákon předložit znovu, jeho případná realizace se však nejméně o rok oddálí. Kraje a obce sice dostaly třicet miliard ze státního rozpočtu, aby nepřijetí zákona nezablokovalo již naplánované investiční akce, to ale nemůže být trvalé řešení.
