Vláda má jednat o letišti, ale neví o jakém
Ministerstvo pro místní rozvoj navrhuje přímý prodej bývalého vojenského letiště Boží Dar v Milovicích. Tou vyvolenou má být společnost Tara Aerospace, a to i přesto, aniž by se ministerští úedníci přesvědčili, že její záměr vybudovat tam mezinárodní osobní a nákladní letiště je reálný. Svědčí o tom průběh nezvykle rychlého jednání o prodeji tohoto státního majetku.
Pět tisíc.
Tara Aerospace byla podle materiálu ministerstva předloženého do vlády vybrána „jako jediný perspektivní zájemce“ poté, co ztroskotaly tři předcházející pokusy o privatizaci. Těch se Tara Aerospace, patřící do skupiny irského podnikatele T. A. Ryana, zakladatele nízkocenových aerolinií Ryanair, nezúčastnila. Nabídka Tary zní na třináct milionů korun za 3,74 milionu metrů čtverečních pozemků a více než dvě stě většinou zdevastovaných budov (EURO 21/2002). Oproti nabídkám z předchozích veřejných výběrových řízení jde o výrazně nižší cenu. Firma Adviccom, která se jako jediná přihlásila do výběrového řízení v loňském roce, nabízela třiatřicet milionů. Její projekt na využití areálu letiště ke zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a pro kontejnerový park a logistické centrum ale výběrová komise neshledala jako vhodný pro revitalizaci území. Tu klade ministerstvo pro místní rozvoj na první místo a podle ředitele odboru realizace rozvojových programů Jiřího Vačkáře „si vyžádá značné dodatečné investice, jejichž návratnost není v krátkém časovém horizontu reálná“. „Proto je třeba, aby zvolený investor byl kapitálově patřičně vybaven a dokázal v co nejkratší době revitalizovat prostor letiště a jeho okolí. Cílem je přinést do oblasti nové hospodářské činnosti, které zajistí zaměstnanost do Milovic, Lysé nad Labem a jejich okolí,“ uvádí Vačkář. Tara Aerospace nabízí do deseti let od zahájení realizace projektu až pět tisíc pracovních míst („ať přímo, nebo nepřímo vlivem rozvoje dané lokality“) a 1,3 miliardy do vybudování „živého civilního letiště a komerční zóny, které budou zahrnovat prvotřídní mezinárodní nákladní letecký terminál s logistickým a distribučním parkem na úrovni současného poznání, s high-tech obchodním parkem, centrem údržby trupů a motorů letadel a s nenákladným výcvikovým centrem pilotů“.
Mlha.
Tuto nabídku projednal kabinet na svém zasedání 15. května a uložil ministerstvům pro místní rozvoj a financí a Fondu národního majetku, aby do 15. června připravila návrh kupní smlouvy. Na otázku, zda bude tento termín dodržen, Váčkář týdeníku EURO v polovině minulého týdne sdělil, že „jednání dosud nepokročila tak daleko, aby bylo možno jednoznačně na tuto otázku dopovědět“. Dále informoval, že dosavadní přípravná jednání probíhají s pověřenými zástupci pana Ryana, ale nabyvatelem majetku by se měla stát česká Tara Aerospace Praha. Pavla Smitková z FNM konstatovala, že „fond vyvíjí maximální snahu, aby byl termín splněn“. K datu pátého června ovšem se zástupci Tary Aerospace ještě nejednal.
Na vládě, ani při jiných příležitostech nebylo podle informací týdeníku EURO odpovězeno na základní otázku, zda lze vůbec letiště, které by bylo centrem obchodu a zaměstnanosti v širokém okolí, v Milovicích vybudovat. A pokud ano, zda to lze pořídit za 1,3 miliardy. Vačkář se v odpovědi na dotaz, zda má ministerstvo k dispozici přesné údaje o kapacitě plánovaného letiště, terminálu a parků omezil na konstatování, že návrh kupní smlouvy „bude obsahovat zpřesnění podnikatelského záměru v oblasti investičního programu v období po realizaci prodeje majetku“. Na otázku, zda a případně o kolik byly zvýšeny investiční záměry Tary Aerospace, se odvolal na předchozí odpověď.
Omezené využití.
Informace týdeníku EURO potvrzují, že materiál o prodeji letiště šel v květnu do vlády bez vyjádření ministerstva dopravy a spojů. Jeho tisková mluvčí Ludmila Roubcová sdělila, že „pokud bude kdokoliv chtít zahájit provozování letecké dopravy na tomto území, musí zahájit příslušná správní řízení o zřízení letiště, provozování letiště, provozování letecké dopravy atd.“. „Doposud nikdo takovou žádost na ministerstvo dopravy a spojů ani na Úřad pro civilní letectví (ÚCL) nepředložil. Obecně letecké aktivity v této oblasti ministerstvo dopravy neodmítá, vždy však upozorňovalo na určitá omezení daná hustotou leteckého provozu nad územím ČR,“ dodala.
Její informaci potvrdil i vedoucí oddělení letišť a leteckých staveb ÚCL Zdeněk Plachý. Jak dále konstatoval, pouze společnost Privum, která spravuje státní majetek v Milovicích, požádala loni v srpnu úřad o prohlídku vzletové a přistávací dráhy v Božím Daru. „Podle našich informací,“ stojí ve stanovisku ÚCL, které má týdeník EURO k dispozici, „je letiště zahrnuto do územního plánu vyššího územního celku Mladá s podmínkou možnosti leteckého provozu pouze se vzlety ve směru 28 a přistání ve směru 10. Pokud jsou naše informace správné, je tato podmínka rozhodující pro úvahy o možném budoucím využití letiště, které by bylo značně omezené.“ Úřad dále konstatuje, že „technický stav vozovky přistávací a vzletové dráhy je pro civilní letecký provoz nevyhovující a bez průzkumu podloží a konstrukce vozovky, stavu odvodňovacího systému a inženýrských sítí nelze ani přibližně odhadnout nutné investiční náklady, které by budoucí provozovatel musel vynaložit pro zprovoznění letiště v souladu s příslušnými předpisy“.
Hluchoněmota.
Vzniká otázka, na základě čeho ministerstvo pro místní rozvoj a Tara Aerospace dospěly k závěru, že 1,3 miliardy bude tak akorát pro revitalizaci širokého okolí Milovic? Na dotaz, zda ministerstvo konzultovalo s odborníky reálnost výstavby nového letiště, Jiří Vačkář zrekapituloval, jaký majetek se prodává, kým byl využíván, že Tara Aerospace by ráda koupila v okolí dalším dva tisíce hektarů pozemků a že bývalé letiště nebylo nikdy schváleno pro civilní provoz. O konzultacích ministerstva ani slovo. „Bude proto věcí budoucího nabyvatele zabezpečit si v rámci platné legislativy ČR všechny náležitosti potřebné k realizaci svého podnikatelského záměru,“ zní poslední věta písemné „odpovědi“. Tara Aerospace, která se zaštiťuje autoritou irského hospodářského zázraku, nekomunikuje vůbec. Společnost, jež nemá v Praze samostatnou adresu ani telefonní číslo a k doptání je pouze na čísle advokátní kanceláře svého předsedy představenstva Jana Tomsy, nejprve ústy členky dozorčí rady Veroniky Hájkové slibovala „někdy“ zavolat, poté se už zcela odmlčela. Její matka je podle vyjádření ministerstva pro místní rozvoj „soukromý podnik registrovaný v Irsku a jako takový nemusí podle irských zákonů zveřejňovat nebo poskytovat podrobnosti o svých finančních výsledcích nebo zájmech“.
Pidiletiště.
Na rozdíl od ministerstva týdeník EURO nabídku Tary Aerospace s odborníky konzultoval. S ohledem na mlhavost záměrů ji nikdo nechtěl přímo hodnotit. Nepřímo ale padly takové informace, jako že jenom dostavba odbavovacího terminálu v Ruzyni bude stát sedm miliard. Nebo že milovická dráha nemůže být kvůli blízkosti obytných domů delší než dva a půl kilometrů, což neumožňuje „super cargo“ provoz, ale pouze přijímání letadel střední velikosti. Ve světě je přebytek nákladních kapacit, ani cargo v Ruzyni není plně využité. Nikde neexistuje „čisté“ cargo letiště, jehož výstavba je v nabídce Tary Aerospace jemně naznačena. Praxe je taková, že třicet procent zboží přepravují nákladní letadla, zbytek tvoří „donakládka“ k cestujícím. Na investice a náklady si vydělají jen letiště s aspoň deseti miliony cestujících ročně. Vesnice Straky a Zbožíčko jsou extrémně blízko dráhy v Božím Daru a obnovení velkoprovozu by se setkalo s odporem obyvatel, proti kterému by se těžko argumentovalo. Týdeníku EURO je ale známo, že když začátkem loňského roku o výstavbě letiště v Božím Daru uvažovala firma PlaneStation obrátilo se ministerstvo dopravy na jednu českou firmu zabývající se projektováním letišť s žádostí o posouzení podnikatelského záměru. Experti opět narazili na problém nekonkrétnosti. Zpracovali však hrubý odhad nákladů na výstavbu - na zelené louce- „pidiletiště“ typu Brno, které se ovšem se záměry Tary Aerospace nemůže rovnat. Zajímavé je, že dospěli zrovna k částce mírně převyšující miliardu korun…
Dvě varianty.
Zajímavé také je, že Tara Aerosdpace zahrnula do své nabídky odkup pozemků a vybydlených paneláků na ploše 585 tisíc metrů čtverečních, ačkoliv v podmínkách, které obdrželo dalších šest firem údajně oslovených v souvislosti s přímým prodejem, se o této možnosti nemluví. Zajímavé rovněž je, že v těchže podmínkách se v případě plánů na výstavbu letiště vyžaduje například uvedení intenzity letového provozu nebo podíl dodávek tuzemských firem, což nabídka Tary Aerospace doporučená vládě neobsahovala.
Zajímavé nakonec je, rodina Ryanů podle údajného vlastního vyjádření převzatého ministerstvem pro místní rozvoj, již investovala v Česku 685 milionů korun. Ale nikoli do letecké dopravy, ale „do rozvoje nemovitostí“. Ředitel Vačkář uvádí, že existují minimálně dvě varianty, jak v kupní smlouvě ošetřit plnění záměrů Tary Aerospace, ale „definitivní postup dosud nebyl přijat“. Bude nutné dávat dobrý pozor, jaký tento postup bude. Patrně půjde o nějaké nové, revoluční řešení, protože dosud státní úřady nebyly při ošetřování plnění záměrů investorů příliš úspěšné.
