EKOLOGICKÉ POTRAVINÁŘSTVÍ Změny životního stylu zejména v případě mladé generace a zvyšující se důraz Evropy na zemědělskou produkci šetrnou k životnímu prostředí. To jsou základní impulzy pro rostoucí potenciál výroby i spotřeby biopotravin v Česku.
EKOLOGICKÉ POTRAVINÁŘSTVÍ Změny životního stylu zejména v případě mladé generace a zvyšující se důraz Evropy na zemědělskou produkci šetrnou k životnímu prostředí. To jsou základní impulzy pro rostoucí potenciál výroby i spotřeby biopotravin v Česku. Neustále se zvyšující konkurence výrobců konvenčních potravin vede ve svých důsledcích k potřebě odlišit ten který potravinářský produkt od obdobného výrobku v očích spotřebitele, k potřebě budovat a vytvářet identitu jednotlivých potravin. Jednou z možností, která prokazatelně spotřebitele oslovuje, jsou potravinářské výrobky, jejichž surovinou je produkt ekologického zemědělství a při jejichž výrobě jsou používány takové technologie, které v maximální míře zachovávají látky potřebné pro výživu lidského organismu v přirozené podobě. Průmyslové zemědělství a konvenční výroba potravin s sebou totiž nesou, jak dokazují stále četnější vědecké studie, některá zdravotní rizika. Určité pesticidy používané v průmyslovém zemědělství například narušují hormony, které hrají důležitou roli při vývoji lidského zárodku. „Lékaři se obávají, že právě tyto látky jsou příčinou některých varujících zdravotních trendů, především rapidně se snižujícího množství spermií. Statistická analýza ukázala, že kvalita lidského spermatu během posledních pěti desetiletí klesla asi o 40 procent, stejnému důvodu se připisuje také rychle rostoucí počet případů rakoviny varlat, prsu iněkterých vývojových poruch u mužů i žen. Na druhou stranu průzkum mezi členy dánského sdružení ekologických zemědělců zjistil, že ve srovnání s různými skupinami dělníků mají v průměru podstatně více spermií. Těm sedlákům, kteří navíc alespoň čtvrtinu svého jídla vaří z biopotravin, byla naměřena o 43 procenta vyšší koncentrace spermatu než skupině mužů reprezentujících běžnou populaci,“ uvádí například studie Hnutí Duha. SOUČASNÁ A MOŽNÁ SPOTŘEBA BIOPOTRAVIN Roční útrata za biopotraviny činí v ČR podle Toma Václavíka z agentury Green marketing (spolupořadatel soutěže o biopotravinu roku) asi 20 korun, což je naprosto směšná částka. V původních zemích EU přitom spotřebitelé za tyto produkty utratí necelých 800 korun, v Řecku a P ortugalsku, v nichž se zatím biopotraviny prosadily nejméně, necelých 300 korun. Skutečností přitom je, že se spotřeba biopotravin v EU i u nás každoročně dramaticky zvyšuje, a to o 10 až 20 procent ročně. Loňský obrat s biopotravinami v ČR přitom činil podle Václavíka zhruba 200 milionů korun, letos očekává výrazně vyšší objem. I tak je ale podíl biovýrobků na celkové spotřebě potravin menší než desetina procenta. V EU je přitom podíl produkce z ekologického zemědělství přes tři procenta, přičemž zejména ve Skandinávii již dosahuje pěti a více procent. Podle analýzy Hnutí Duha navíc některé komodity tento průměr výrazně překračují. Například mléko a mléčné výrobky v Dánsku či Rakousku nebo zelenina ve Švýcarsku dosahují i překračují deset procent. Zhruba třetina celkové spotřeby bioproduktů připadá na sousední Německo, kromě Skandinávie ale také značně roste produkce a spotřeba biopotravin ve Velké Británii. To v praxi přináší velkou perspektivu exportu takových výrobů z ČR do zahraničí. NENÍ DOSTATEK PRODUCENTŮ Export tuzemských biosurovin či biopotravin do zahraničí je pro výrobce přínosem především díky vyšším tržbám za prodávané zboží. Vyspělá Evropa je totiž i díky rostoucí poptávce ochotna za bioprodukty více zaplatit, což je v domácích podmínkách stále ještě problém. Podle Hany Zemanové, vedoucí obchodně-výrobního komplexu Albio (viz profil firmy na straně 17), se přitom za surovinu v kvalitě bio platí zemědělcům výrazně vyšší ceny, oproti konveční potravinářské produkci jsou v řádech desítek procent také vyšší ceny finálních výrobků. I přesto je poptávka v ČR po bioproduktech neuspokojená. V ČR je v současné době sice kolem stovky biozemědělců, spektrum nabídky ale není příliš široké. „Pociťujeme velký nedostatek produktů jako jsou slunečnicová či dýňová semena, len, mák, biovejce, v kvalitě bio zcela chybí máslo, kravské sýry, eidam, zákysy, kefíry, podmáslí nebo rostlinné paštiky a džemy. Tyto produkty by bylo bez problémů možno do obchodů prodat, a to za cenu o 50 až 100 procent vyšší než je cena klasické zemědělské suroviny. V případě ovoce, zeleniny a produktů přímo z prvovýroby bez dalšího zpracování je to pro prvovýrobce lukrativní nabídka, kterou by měli alespoň někteří z nich využít,“ domnívá se Zemanová. PŘÍKLADEM MŮŽE BÝT RAKOUSKO**
Z dosavadních statistik je tedy zřejmé, že domácím zemědělcům ivýrobcům potravin by se sázka na bioprodukci vyplatila. Výrobky by totiž mohli bez problémů uplatnit jak na domácím trhu, tak exportovat do zahraničí, kde se jako optimální cílová země bez vysokých transportních nákladů jeví sousední Německo. Obtížnější uplatnění takové produkce by bylo naopak v Rakousku, neboť tato země vsadila na ekologické zemědělství a produkci biopotravin již dávno. Zhruba každý desátý rolník se bioprodukcí zabývá, ekologické zemědělství zaujímá přibližně 12 procent celkové obhospodařované plochy, což činí kolem 350 tisíc hektarů. Biopotraviny tvoří na tamním trhu přibližně pětiprocentní podíl.
