Přeměnit Českou spořitelnu i její dceřiné společnosti z tradičního na moderní bankovní ústav hodlá její zahraniční vlastník Erste Bank i s pomocí zahraničních manažerů. Místopředseda představenstva a ředitel úseku bankopojištění a marketingu Pojišťovny České spořitelny (PČS), čtyřiatřicetiletý Martin Janovsky je Rakušan.
Sluha dvou pánů.
I když jeho jméno zní slovansky, Janovsky narodil se ve Vídni, kde také absolvoval tamní tereziánskou akademii. Do Prahy jej vyslal rakouský akcionář PČS, Sparkassen Versicherung (SV), rovněž člen skupiny Erste. „Potřebovali jsme někoho, komu by nevadila práce v zahraničí a zároveň by byl schopen zajistit implementaci koncepce bankopojištění,“ vysvětluje výběr Janovského ředitel SV pro mezinárodní obchod Klaus Bergsmann. Výkony „svého muže“ si Bergsmann pochvaluje: „Obdivuji jeho komunikativnost a zároveň schopnost integrace uvnitř společnosti. Výsledky jeho práce ukazují, že rozhodnutí bylo správné.“
Bergsmannův názor sdílí i generální ředitel PČS Jaroslav Kulhánek. „S využitím Janovského zkušeností se nám podařilo nastartovat prodej pojištění přes pobočkovou síť České spořitelny. Janovsky je reprezentativní a komunikativní typ manažera, což podporuje i jeho dobrá jazyková vybavenost,“ říká Kulhánek. Janovsky mluví kromě němčiny plynně anglicky, zvládá základy francouzštiny, ruštiny a samozřejmě také češtiny. „Pokud jde o češtinu, nemám problémy porozumět komplikovaným finančním strategiím. Ty v zaměstnání řeším každý den. Potíže nastanou, když si potřebuji v obchodu koupit mléko,“ usmívá se Janovsky.
Na život, nebo neživot?
Hlavním úkolem vedení společnosti byla ziskovost PČS. V roce 2000 totiž pojišťovna vykázala ztrátu více než 200 milionů korun. „Od té doby procházíme úsporným programem. Již v roce 2001 jsme měli zisk 101 milionů a loni to bylo 177 milionů korun,“ říká Janovsky. Kromě finanční stabilizace naordinovali vlastníci pojišťovně i „změnu jídelníčku“. Původní Živnostenská pojišťovna, ze které PČS vznikla, byla zaměřená především na neživotní pojištění. „Erste se naopak soustřeďuje na bankovní produkty a životní pojištění,“ přibližuje Janovsky důvody strategických změn. Proto se PČS věnovala získávání klientů životního pojištění a „neživot“ prodala Kooperativě. Přesto se tohoto typu pojištění PČS vzdát zcela nehodlá. „Chceme nabízet produkty neživotního pojištění, které logicky doplňují bankovní produkty. Například k hypotéce patří pojištění domácnosti,“ vysvětluje.
Zasíťováno.
PČS po odprodeji neživotní části nebude mít žádné vlastní pobočky a již nyní se distribuce jejích produktů odehrává převážně prostřednictvím mateřské banky. „Vybudovali jsme síť pracovníků zajišťujících podporu poboček v oblasti prodeje a marketingu. Tento přístup je v Česku ojedinělý,“ tvrdí Janovsky. Dále bylo nutné uzpůsobit nabídku finančních produktů tak, aby odpovídala poptávce tuzemských spotřebitelů. „Český finanční trh je nestabilní. Úroky klesají, existuje měnové riziko. Češi tedy preferují krátkodobé ukládání prostředků,“ říká. Proto PČS vytvořila speciální typy, jako je Flexi pojištění. Dalším specifikem je, že Češi jsou dle Janovského zatím v takzvané konzumní fázi vývoje společnosti. Přesto se však začínají zajímat také o své zabezpečení. To nabízí velký růstový potenciál a Janovsky tvrdí, že největší boom životního pojištění ještě nepřišel. „Nyní se jeho rozvoj kvůli nejistotě při vstupu do Evropské unie zpomalil, ale v dalších pěti letech čekám opět dvouciferná růstová tempa,“ předpovídá a argumentuje strukturou aktiv, kdy podíl depozit v Česku je asi šedesátiprocentní a v zemích Evropské unie to je méně než čtvrtina.
Dodavatel myšlenek.
Svoji hlavní úlohu v PČS vidí Janovsky ve vytváření idejí. „Vymyslím deset věcí a z toho třeba jednu použijeme. Vyžaduji korekci ze strany spolupracovníků. Při nástupu jsem chtěl, aby mě upozornili, vymyslím-li něco, co v Česku fungovat nebude,“ vzpomíná Janovsky. Svých českých kolegů si Janovsky váží a považuje je za své „dobré známé“. Tvrdí totiž, že dlouhodobě se není možné chovat v byznyse a v soukromí rozdílně. Hlavně je prý důležité nepotlačovat kreativitu v lidech. Přesto je ovšem někdy nutné ji trochu přibrzdit. Například v oblasti financí nebo při vypracovávání dokumentů. „Češi umí napsat něco na čtyřicet stran, obtížnější bývá shrnout stejnou věc na čtyři strany,“ usmívá se.
Velkou zálibou Janovského jsou adrenalinové sporty, například skok padákem, potápění, jízda na rychlých motocyklech. Tedy disciplíny vyžadující pevné nervy a často odhodlání přijímat radikální rozhodnutí. A to jsou vlastnosti, které se mu při restrukturalizaci PČS určitě hodí.
I když se Janovskému v Praze líbí a má zde mnoho kamarádů, ví, že v Čechách natrvalo nezůstane. „Teď jsem ve věku, kdy musím dělat stále nové věci. Až v Česku splním svoje zadání, určitě se přesunu někam jinam. Městem mých snů je Barcelona,“ uzavírá s úsměvem Janovsky.
