Zákoník by měl nastolit rovnováhu mezi požadavkem zaměstnance a potřebou zaměstnavatele
Poslanecká sněmovna Parlamentu přijala v prvním květnovém týdnu další změnu v zákoně o zaměstnanosti a zamítla návrh Senátu na „legalizování“ takzvaného švarcsystému. Za takový systém se většinou označuje stav, kdy jeden podnikatel uzavře s jinou osobou smlouvu o poskytování služeb, přičemž tato osoba fakticky pracuje jako zaměstnanec.
Zákon versus listina práv.
Původní verze zákona o zaměstnanosti z počátku devadesátých let neobsahovala výslovný zákaz uzavírat s kýmkoli smlouvy jako s podnikatelem. Bylo tedy možné uzavřít například smlouvu na údržbu elektrických zařízení s osobou, která mohla být jinak zaměstnána ve společnosti jako elektrikář, a zákon o zaměstnanosti porušen nebyl. To bylo často výhodné pro obě strany. Pro stát ale šlo v první řadě o snížení příjmů, a proto byla přijata novela, která od 1. ledna 1992 stanovila povinnost zajišťovat plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu činnosti vlastními zaměstnanci. Později bylo toto ustanovení doplněno tak, že tato povinnost neplatila, byl-li úkol svěřen jiné osobě, která však toto plnění musela také zajišťovat svými zaměstnanci. Obdobnou formulaci převzal do paragrafu 13 v minulém roce i nový zákon o zaměstnanosti a nejnovější novela se již jen pokouší reagovat na obavy podnikatelů z postihů při volné interpretaci původní verze zákona úřady práce.
Ustanovení o zákazu nebo omezení švarcsystému je ale značně sporné a mělo by být vykládáno velmi opatrně. Ministerstvo práce a sociálních věcí tvrdí, že jeho cílem je zabezpečit fyzickým osobám právo na zaměstnání v pracovněprávních vztazích. Takové právo na úkor podnikatelů by ale mohlo být v rozporu s Listinou základních práv a svobod, která stanoví, že každý (tedy i podnikatel) má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Listina dále také stanoví, že každý má právo podnikat. Jestliže se tedy dvě osoby dobrovolně dohodnou, že jedna bude pro druhou vykonávat určitou činnost (práci) na základě obchodněprávního vztahu, vykonávají tak svá práva a stát by do nich neměl zasahovat.
Nejistota trvá.
Toto ustanovení má ale i další slabiny. Říká, že podnikatelé musí plnit běžné úkoly pouze svými vlastními zaměstnanci zaměstnanými dle Zákoníku práce. Pokud tedy zaměstnají cizince na základě cizího práva, porušují zákon?! To je zcela nelogické a neracionální omezení podnikání, které je navíc v rozporu s předpisy Evropské unie týkajícími se jednotného vnitřního trhu. Pokud je například slovenské pracovní právo pro slovenského zaměstnance i jeho českého zaměstnavatele výhodnější, proč je sjednání pracovního poměru na základě slovenských předpisů zakázáno? České pracovní právo trpí tím, že je velmi nepružné a v mnoha otázkách nejasné. Primární slabost je v tom, že jeho koncepce nerespektuje vývoj a potřeby podnikatelské sféry, a tím neumožňuje rozvíjet podnikání a zvyšovat zaměstnanost.
Navíc, ponechá-li se na pracovnících úřadů práce či ministerstva, aby rozhodovali o tom, kdy již jde o pracovněprávní vztah, a kdy ještě nikoli, lze na základě předchozích zkušeností s postupy úřadů očekávat, že jejich rozhodnutí budou vůči podnikatelům mnohem přísnější. Prokázat je to možné například na tom, že ačkoli poslední novela žádnou takovou podmínku nestanoví, z ministerstva je již vykládána jako povinnost pracovat s vlastními nástroji nebo povinnost nefakturovat jen jednomu odběrateli. Výsledkem celého vývoje okolo zrušení či nezrušení švarcsystému je tak jen mnohem komplikovanější ustanovení a přetrvávající nejistota pro podnikatele.
Trojice základních kroků.
Soudím, že řešení problému spočívá na třech základních krocích:
1 - Zrušení současného ustanovení paragrafu 13 zákona o zaměstnanosti.
2 - Snížení povinných odvodů pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění pro zaměstnance zavedením takzvaného stropu na tyto odvody ve výši dvounásobku průměrné mzdy. Tato hranice víceméně odpovídá maximu pojistného odváděného v současnosti podnikateli a odstranila by jednu z překážek zaměstnávání.
3 - Přijetí nového zákoníku práce, který by nastolil rovnováhu mezi požadavkem zaměstnance na pracovní jistotu a potřebou zaměstnavatele pružně reagovat na změny na trhu a v poptávce po jeho službách a výrobcích. Tato změna by umožnila podnikatelům zaměstnávat více zaměstnanců a odstranila by další motiv k „zaměstnávání“ na živnostenský list. Navíc by odpovídala obnovené Lisabonské strategii Evropské unie.
