Evropská unie nás likviduje, naříkají zemědělci a zpracovatelé
Co to ta kráva vlastně je, se momentálně doučuje největší český zemědělec Andrej Babiš. Jeho Agrofert Holding mimo jiné ovládá velkochovy s osmi tisíci dojnic a na mléku vloni prodělal sto milionů korun. Nebude to jen nízkou výkupní cenou, ale i nedostatky, na které naráží v zemědělských podnicích, jež postupně přebírá. Agrární magnát se současně ponořuje do mléčných problémů a poznává, jak třeba zanedbaná péče o paznehty a následné zdravotní potíže mohou srazit produkci mléka. „Krávy dojí sedm tisíc litrů mléka za rok, přitom by mohly dát deset tisíc litrů,“ naladil Babiš agrární notu na setkání týdeníku EURO věnovaném zemědělství. Jeden z nejbohatších tuzemských byznysmenů do svého impéria přivedl zemědělská družstva a akciové společnosti celkem s 60 tisíci hektary. Ty kromě úrody vynášejí i bohaté dotace především z Evropské unie. Ale každoroční rozdávání 60 miliard eur z bruselského rozpočtu evropským zemědělcům považuje Babiš za zvrácené. „Kdyby dotace nebyly, bylo by české zemědělství jedno z nejlepších,“ míní.
Bojkot zboží z Východu
„Špatně jsme si vyjednali podmínky při vstupu do unie, a ta teď likviduje náš potravinářský průmysl,“ tvrdí Babiš. Může se alespoň utěšovat tím, že nehlasoval pro vstup České republiky do EU. „Jsme tam jen do počtu. Navíc do unie posíláme lidi, kteří jsou bez chuti, bez projevu a k tomu ještě neumí jazyky,“ nešetří české zástupce v Bruselu.
Majitel Agrofertu si stejně jako šéf Rabbitu Trhový Štěpánov Zdeněk Jandejsek stěžuje, že nefunguje společný evropský trh. Zatímco Česko se plně otevřelo dovozu, tuzemští potravináři se svými výrobky na německý či rakouský trh neprorazí. Babiš dokonce mluví o genetické diskriminaci. Vidí ji v tom, že Francouz kupuje francouzské zboží, Němci si hledí toho, aby v tamních obchodech bylo co nejvíc zboží německého původu. „My jsme pro ně stále ost ware,“ dodává. Dokud prý Češi nebudou vnímat, že české potraviny jsou superkvalitní, zdejšímu zemědělství a potravinářství nic nepomůže.
„O jednotném trhu jsou to jen řeči. My tam nevyvezeme ani kilo,“ naráží Jandejsek na překážky pro vývoz masných výrobků na Západ. Babiš přidává historku, jak se pokusil prodat krůty do Vídně: „Na hranici chtěli odebrat vzorky a dva dny nechat náklad stát. Tak jsme se vrátili a příště už nejeli.“ Tuzemské zpracovatele masa hendikepují i mnohem přísnější nároky českých veterinářů na provozy i kvalitu produkce. Kdyby se stejně posuzovala úroveň masokombinátů ve Španělsku, Řecku či Itálii, musely by se prý zavřít. „Jak to, že naši úředníci připustí, aby se sem valila kuřata z Brazílie krmená masokostní moučkou, když my ji používat nesmíme,“ poukazuje Jandejsek. Potravináři také kritizují, že státní úředníci jdou spíš proti nim, místo aby bránili dovozu laciného „šuntu“.
Amerikanizace v Česku
Nezdravý vývoj, jakým se ubírá české zemědělství po vstupu do EU, dokumentoval na řadě čísel prezident Agrární komory Jan Veleba. Kupříkladu dovoz masa stoupl za uplynulých pět let čtyřnásobně. Mléčných výrobků se do republiky vozí 2,5krát víc než před připojením k unii. „Náš prostor se dramaticky snižuje. Základem rostlinné produkce se stává pouhá výroba surovin. Trvale klesá živočišná výroba, která přitom vytváří zaměstnanost,“ hodnotí Veleba. Rostoucí dovoz přičítá neschopnosti tuzemských zemědělců konkurovat, berou-li menší dotace než sedláci na západ od nás. „Máme 55 procent toho, co zemědělci v Rakousku. V porovnání s Bavorskem tvoří veškeré podpory jen 67 procent,“ vyčíslil.
A to ještě EU vymýšlí, jak snížit dotace velkým farmám, poznamenává Babiš. Ekonomický expert ČSSD a bývalý ministr zemědělství Jan Mládek ale připomíná, že společná zemědělská politika unie (SZP) byla vždycky šitá pro rodinné farmy. Snaží se omezovat velké podniky, které v Česku dominují. Dle Mládka je zdejší zemědělství ideálním kandidátem na amerikanizaci. Tedy spíš velkoplošné pěstování monokultur než opečovávání krajiny, které preferuje evropský model. „Upřímně řečeno nevím, s jakým poselstvím se Češi zapojí do bouřlivé evropské debaty o příští SZP,“ uvedl Mládek. Evropa by se totiž měla letos rozhodnout, zda i v příští sedmiletce nadále vydávat 50 až 60 miliard eur na SZP. A současně si ujasnit, co za tyto obrovské peníze zemědělci vlastně dodávají. „Snáz se obhajují podpory rodinných farem než velkých akciových společností. Jenže potom, co sedláci byli za komunismu vyhnáni mimo zemědělství, rodinné farmy v Čechách skoro nejsou,“ připomíná Mládek. Nevylučuje, že unie může sebrat peníze na zemědělství, aby z nich sanovala ztráty finančního sektoru.
Solární supertunel
Solární elektrárny jsou podle Babiše po lehkých topných olejích druhým největším tunelem v ČR. Lituje, že si postavil továrnu na biopaliva, protože není radno se pouštět byznysu, který ovládá stát. Reputaci prý nevylepší ani bioplynové stanice, za něž jako nejperspektivnější lobbuje Agrární komora. Babišovy farmy, které se „bioplynky“ chystaly stavět, však neuspěly se žádostí o připojení do rozvodné sítě. „Bylo by nejlepší, kdyby distribuční síť vlastnil někdo jiný než ČEZ,“ přemítá agrární magnát.
ČEZ by mohl být pro zemědělce významným odběratelem energetických plodin pro spalování v elektrárnách. „Na produkci obnovitelných zdrojů můžeme celkem vyčlenit 600 tisíc hektarů,“ počítá Veleba. Vzhledem k tomu, že zemědělské půdy je v Česku přes čtyři miliony hektarů, nejde o malý podíl, který by se mohl vyjmout na nepotravinářské užití. Tomáš Chmelík z ČEZ ale upozorňuje na řadu neznámých při případném přísunu biomasy. „Nemáme zaručenou stabilitu dodávek. Farmáři nemají s pěstováním energetických plodin zkušenosti. Navíc půdu většinou nevlastní. Existuje tedy riziko, že majitel jim nájem vypoví a pěstitel nebude schopen dodržet dlouhodobý kontrakt,“ jmenuje Chmelík možná úskalí. Bez jasné strategie státu se prý záměry s cíleně pěstovanou biomasou nikam nepohnou.
