NENÍ-LI DRUHÝ, MUSÍ STAČIT TŘETÍ PILÍŘSnad každý si přeje prožít důchodový věk aktivně mít tak velkou penzi, aby nemusel jen počítat, jak zaplatí bydlení a kolik zbude na jídlo.
NENÍ-LI DRUHÝ, MUSÍ STAČIT TŘETÍ PILÍŘ Snad každý si přeje prožít důchodový věk aktivně mít tak velkou penzi, aby nemusel jen počítat, jak zaplatí bydlení a kolik zbude na jídlo. Je to sotva týden, co jsme se dozvěděli, že porodnost v České republice je druhá nejnižší na světě. Při-počteme-li k tomu vlastně každodenní zprávy o tom, kde a jak státní pokladně utekl tu milion, tu miliarda, závěr je nasnadě. Na penze pro současné a budoucí důchodce bude přispívat stále méně lidí a tuto neustále se snižující částku mizerně hospodařící stát ještě z valné části promrhá. Proto i politická scéna po desetiletí planých a propagačně míněných diskuzích dospěla k závěru, že penzijní reforma už se nedá odkládat. SYSTÉM SE POTÁPÍ Už dnes se náš penzijní systém vlastní vahou potápí. Poměr průměrné penze k průměrné mzdě se snižuje -jestliže před pěti lety byla tato relace 46 %, loni už to byla 43 %, důchodci jsou tedy v porovnání s ostatními chudší. To je mimo jiné důsledek toho, že pracujících ubývá a důchodců naopak přibývá: v roce 1995 na jednoho penzistu vydělávali dva zaměstnaní. Pokud se něco zásadního nestane, za necelé půlstoletí bude už poměr mezi nimi 1:1. Leccos ze současných potíží ovšem padá na vrub nevhodnému a nemoti-vačnímu stávajícímu penzijnímu systému. Obvykle se v těchto souvislostech mluví o třech pilířích. První představuje povinný státní systém, do nějž se musí bez výjimky zapojit všichni a který v zásadě spravují státní orgány, jakkoli podoby tohoto systému jsou zemi od země velmi různé. Za pilíř třetí se zase považují nepovinné systémy fungující na komerčním základě - klasicky jde o penzijní fondy a životní pojištění. DRUHÝ PILÍŘ**
U nás se právě teď hodně mluví o pilíři druhém - povinném systému, jehož pravidla fungování bezezbytku určuje stát, ale jeho správci a hospodáři jsou komerční subjekty. Právě ten u nás totiž úplně chybí. Přitom je na místě zdůraznit, že hlediska státních financí mají 2. a 3. pilíř tu výhodu, že jejich vztah k nim je naprosto neutrální (pokud nedojde k nějaké kolizi zásadního rázu), zatímco první je na nich naprosto závislý. Přes velkou variant-nost penzijních systémů v různých zemích je evidentní, že vývoj z mnoha důvodů směřuje právě k posilování těch částí penzijních systémů, které jsou spravovány na základě ekonomických, respektive komerčních, hledisek a naopak ke snižování významu státem spravovaných systémů.
A protože vytvoření 2. pilíře není pravděpodobné, musí občan sáhnout po možnostech, které mu nabízí nepovinné komerční systémy. U nás jsou to penzijní připojištění a životní pojistky. Zájem o tyto produkty je velký. Pochopitelně je to velmi dobrá zpráva pro penzijní fondy a pojišťovny, ale to na užitečnosti těchto produktů pro jejich klienty nic nemění.
