V České republice stále většina lidí spoléhá na to, že je na stáří zabezpečí stát. Přitom nejen Američané, ale i řada Evropanů už pochopila, že je lepší, když se na důchod připraví sami.
Tradice.
Americký model penzijního zabezpečení se opírá zejména o vlastní soukromé zabezpečení v podobě dlouhodobých pravidelných měsíčních úložek. Domácnosti ve Spojených státech prostě zabezpečují své důchody životním pojištěním a především investicemi do kapitálového trhu.
Lidé tím spoří do takzvaného životního pojištění druhé generace (životní pojištění vázané investicemi do fondů), nebo přímo do akcií a akciových fondů. Ty totiž z dlouhodobého hlediska vykazují podstatně vyšší výnosnost, než je tomu u dlu hopisů a cenných papírů peněžního trhu. Až v posledních letech před dosažením důchodového věku jsou naspořené finanční prostředky v akciích postupně vyměněny za dluhopisy a cenné papíry s nižším rizikem. Na počátku důchodového věku je tím zajištěno zachování kapitálu s nepatrnou volatilitou jeho hodnoty.
Německo se přizpůsobuje.
Vývoj dospěl tak daleko, že i němečtí investoři, po dlouhou dobu známí svým konzervativním investičním přístupem, se začínají více přibližovat americkému pojetí. Na konci třetího čtvrtletí 1999 spravovaly veřejné fondy sdruž ené v BVI (Bundesverband Deutscher Investmengesellschaften - Spolkový svaz německých investičních společností - funkce podobná české UNIS) 338,5 miliardy eur. Tomu odpovídal vzestup o 24,5 procenta oproti roku 1998 (271,8 miliardy eur). Změna investičního přístupu se projevila ve vysokých přílivech prostředků do akciových fondů, například ve třetím čtvrtletí 1999.
OPF = otevřené podílové fondy.
Od konce roku 1998 jsou nadále velmi úspěšné speciální fondy penzijního zabezpečení („AS - Altersvorsorge), které díky pravidelným úložkám vykazují stálý růst.
Vedle investic do akciových fondů se pro soukromé investory stal zajímavým i německý nový trh (porovnatelný s americkým akciovým trhem Nasdaq). Už dva roky od jeho založení v roce 1997 je na něm obchodováno více než 200 růstových titulů ( mladé progresivní akciové společnosti), přičemž podíl soukromých investorů je nadprůměrně vysoký.
Češi sází na jistotu.
Čeští investoři momentálně stále ještě dávají přednost vkladním knížkám a termínovaným vkladům. Z fondů si převážně vybírají ty, které jsou zaměřené na peněžní trh a dluhopisy. Tyto investice se vyznačují vysokou likv iditou a jistotou. V roce 1999 se jimi dalo docílit pěti až sedmi procent zisku. V době nastávajícího přibližování se Evropské unii a stabilnímu mírnému hospodářskému růstu se ani v nadcházejících letech nedá počítat s podst atným zvýšením úrokových sazeb. Dlouhodobě se tak v těchto fondech pouze zachovává kapitál, ke kterému připadne ještě nepatrná prémie za riziko.
Ale i čeští investoři budou potřebovat vyšší výnosy. Jako ve většině vyspělých průmyslových zemí se budou i ve zdejším systému penzijního zabezpečení vyskytovat stále větší potíže související s jeho financováním. Větší starosti o vla stní důchodové zabezpečení si budou muset dělat také tuzemské domácnosti. Následkem toho se při investičním rozhodování dostane do popředí nutnost zajištění vlastní renty.
Státní důchodové zabezpečení bude pokrývat, pokud vůbec, jen určité základní potřeby. K tomu, aby bylo možno zachovat úroveň dosaženou během produktivní fáze života, bude nutné přijmout ještě dodatečná opatření týkající se penzijního zabezpečení.
Předností soukromého zajištění je, že si každý může vybudovat svůj vlastní individuální systém. Ten by se měl, pokud možno, skládat z několika pilířů (za účelem dosažení potřebné diverzifikace). Vedle státem podporovaného programu penzijního připojištění a životního pojištění budou na významu získávat i investice do cenných papírů. Kromě přímých investic na kapitálovém trhu bude růst i význam investičních fondů.
Jelikož český akciový trh vykazuje zatím stále vysokou volatilitu a pouze nepatrnou likviditu, stanou se důležitou součástí penzijního zabezpečení zejména akciové fondy s evropským či mezinárodním zaměřením.
