Made in China je všude. Díky tomu si nejen Češi zvykli na levné oblečení, boty, hračky, televize a počítače. Proto by měli bedlivě naslouchat svým politikům, co říkají, když mluví o Číně.
Minulý týden během návštěvy čínského premiéra se politici v Evropě přidali ke svým americkým kolegům s výzvou, aby Čína dovolila rychleji posilovat své měně vůči hlavním světovým měnám. Čínská měna je uměle podhodnocená, což tamním výrobcům dává výhodu oproti firmám v Evropě a v Americe. Čínské zboží je díky tomu podle některých odhadů až o 40 procent levnější, než by mělo být, a vytlačuje z trhu to evropské a americké.
Nynější evropské a americké volání po silnější měně v Číně souvisí s hledáním cesty z nedávné recese. Evropa a Amerika potřebují znovu nastartovat ekonomický růst a příležitost vidí v exportu do rychle rostoucí Číny. Slabá čínská měna ovšem nedovoluje evropským a americkým firmám prorazit na čínský trh.
Vtip je v tom, že posílení měny automaticky neznamená, že Evropa a Amerika bude do Číny více vyvážet. Například v prvních pěti letech tohoto desetiletí, kdy Čína držela stabilní kurz vůči dolaru, se americký export do Číny ztrojnásobil. V posledních pěti letech, kdy země dovolila renminbi postupně posilovat, se hodnota americkéhho exportu do Číny zvýšila jen o třetinu.
Poměrně jisté ale je, že úspěch evropského a amerického nátlaku na Čínu by zboží dovážené z této země zdražil. To by pocítil každý. Většinu toho, co tady kupujeme, jsou evropské nebo americké značky, jejichž výrobci se dávno přesunuli do Číny.
Ekonomická teorie, podle níž dražší dovoz by měly nahradit relativně levnější domácí výrobky, by pravděpodobně tentokrát neplatila. Protože doma už skoro žádný výrobce nezůstal. Všichni už jedou ve stylu Made in China.
