Frustrovaní cestující si fotili staré vagony s cedulkami, že nefungují dveře. Arriva má na kontě i jeden odřeknutý spoj, netopící soupravu, několik zpoždění a potíže s odbavovacím systémem. K tomu také vlak, který nevyjel kopec, nebo strojvedoucího, jehož plynné bulharštině bohužel nikdo z českých výpravčích nerozuměl. Přesto je důležité říci: základní problém není v Arrivě.
Máte zkušenost s Arrivou na železnici?
Zatímco se Arriva oklepává z prvotního šoku, pomalu stabilizuje délku zpoždění, dává strojvedoucím české mobily místo bulharských a čeká na fungující odbavovací systém, úřady přemýšlejí, jestli a jak firmu za její nástup potrestat. Trest by měl ale přijít zejména na účet krajů a ministerstva dopravy. Protože to byly právě oni, kdo si Arrivu objednal a se založenýma rukama čekal, jak bude fungovat liberalizace železnice v praxi.
Zavřete depo, České dráhy odcházejí. Soukromníci obsadí více kolejí
Bohužel se to celé odehrálo tak nějak, jak je v Česku zvykem. Arriva jistě měla konkurenty, jenže byli dražší. A národ milovníků slevových kuponů si prostě neobjedná cokoliv dražšího, byť má zaručeno, že to bude jakžtakž fungovat, jako když regionální spoje zajišťovaly třeba České dráhy. Dá se jít ještě dál, protože právě výhodná cena je tím faktorem, který preferuje zákon o zadávání veřejných zakázek. Ano, dává prostor pro kvalitativní hodnocení a podobně, ale to by se s ním někdo musel naučit nebát pracovat.
Fakt, že vlak nevyjede kopec a strojvedoucí se nedokáže domluvit - vlastně všechny potíže Arrivy - jsou kromě jejího pochybení také čistým ztělesněním toho, jak v Česku fungují veřejné zakázky. A také, jaký mají státní úředníci strach převzít odpovědnost. Prostě na papíře všechno na začátku sedělo, cena byla nízká, firma se tvářila dobře, tak co budeme řešit. Kontroly ministerstva dopravy a krajů přicházejí až teď. Pokud by se ale někdo důkladně podíval na schopnost Arrivy předtím, než vyjela, nemusely potíže vůbec nastat.
Ironií osudu je, že o možných potížích třeba Liberecký kraj věděl. Upozorňoval ho na to bývalý ředitel Českých drah Miroslav Kupec. Jak se nyní ukázalo, nešlo tu o konkurenční boj, ale o dobře míněnou radu profesionála z oboru. Smutné jen je, že pro příště si z akce Arriva nikdo nevezme poučení.
Čtěte další texty Petra Weikerta
