Společnost vyrábí kapalná paliva z uhlí
Celý podtitulek: Společnost vyrábí kapalná paliva z uhlí, ne z ropy ze Středního východu. A její marže jsou obrovské
Asi 150 kilometrů jihovýchodně od Johannesburgu se na ploše osmi kilometrů čtverečních rozprostírají chladicí věže a potrubí obrovského průmyslového komplexu. To, co se odehrává v místě, známém jako Secunda, budí v současnosti velký zájem. V době závratných cen ropy tady společnost Sasol, která komplex vlastní, produkuje denně 160 tisíc barelů benzinu, motorové nafty a leteckého benzinu. To stačí na pokrytí 28 procent potřeb Jihoafrické republiky, aniž by společnost využila jedinou kapku ropy, ať dovezené nebo tuzemské.
Sasol není všeobecně známé jméno, ale asi by mělo být. Prezident George W. Bush chce zmenšit závislost Spojených států na ropě ze Středního východu. Analytikům působí starosti budoucí propast mezi zásobami a neochabující poptávkou. A Sasol, který má tržby 11,2 miliardy dolarů, už dosahuje obrovského obchodního úspěchu v oblasti, která americkým společnostem unikala: ve výrobě pohonných látek z uhlí. Zahajuje také program výroby dokonale spalované nafty ze zemního plynu. Je dokonce možné, že se spojí s výrobci uhlí přímo ve Spojených státech. „To, co slyšíme z USA, nás vede k názoru, že máme skutečnou obchodní šanci,“ prohlašuje generální ředitel Sasolu Pat Davies.
Není divu, že investoři napomohli tomu, aby hodnota akcií Sasolu obchodovaných na newyorské burze vzrostla za jeden rok téměř o 60 procent, na 34 dolarů. „Člověk před nimi musí smeknout klobouk,“ uvádí Bernard J. Picchi z newyorské firmy Foresight Research Solutions. „Vyrábějí [syntetická paliva] déle než kdokoli jiný.”
Při výrobě benzinu z uhlí používá Sasol Fischerovu-Tropschovu technologii, nazvanou podle dvou Němců, kteří ji vyvinuli ve dvacátých letech 20. století. Třetí říše používala tento postup, při němž se oxid uhelnatý a vodík přeměňují v paliva za pomoci tepla, tlaku a katalyzátorů, k výrobě nafty za druhé světové války. Stejně ho využíval režim apartheidu v Jihoafrické republice ke zmírnění dopadů embarga v osmdesátých letech. Sasol se několik desítek let věnoval zdokonalování této technologie, která mu v současnosti vydělává spousty peněz. Za předpokladu, že by ceny ropy rostly jako dosud, samotná syntetická paliva by měla Sasolu vynést do 30. června 2006 roční provozní zisky ve výši dvou miliard dolarů, tvrdí Picchi. Tučné zisky firmy přiměly některé jihoafrické politické činitele k požadavku, aby Sasol platil daň z nečekaných zisků. To ovlivnilo v nedávné době i ceny akcií.
Na cestě do světa.
Sasol doplňuje své domácí aktivity podnikáním v zahraničí. První na řadě budou továrny na zkapalňování plynů (gas-to-liquids – GTL) v Kataru a Nigérii. Tyto závody využívají jednu verzi technologie zkapalňování uhlí k výrobě kapalných paliv a petrochemických výrobků ze zemního plynu, kterého má Katar velké množství. Katarský závod bude po dokončení vyrábět denně 34 tisíc barelů superčisté motorové nafty a dalších produktů pro Evropu. Sasol také spojuje svou technologii GTL s průzkumnými a výrobními zkušenostmi Chevronu. Obě firmy budují jedno výrobní zařízení v nigerijském Escravosu a plánují další závod v Kataru.
Jednou z nevýhod je cena. Vybudování závodu GTL může v přepočtu na jeden barel denně stát 40 tisíc dolarů, kdežto u konvenční ropné rafinerie je to patnáct tisíc dolarů. Sasol však uvádí, že firma je schopná vydělat na barelu 30 dolarů, když bude jako výchozí surovinu používat levný plyn a cena ropy zůstane dosti vysoká. Picchi počítá s tím, že Sasol bude získávat plyn v Kataru a Nigérii za částku odpovídající pěti až deseti dolarům za barel ropy. Předpokládá, že tyto podniky budou Sasolu vynášet ročně 350 milionů dolarů.
Vydělávat peníze pomocí technologie zkapalňování uhlí je obtížnější, protože výrobní závody stojí víc peněz. Přesto Pensylvánie, která je bohatá na uhlí, dala dohromady balík federálních i státních financí blížící se 625 milionům dolarů, což je odhadovaná cena pilotního projektu. V závodě na výrobu nafty z uhelného odpadu se bude používat technologie firem Royal Dutch Shell a Sasol.
Davies se domnívá, že takové projekty by mohly být v USA uskutečnitelné, kdyby barel ropy stál 40 dolarů a nechyběly by „správné stimuly“. Sasol by však musel také uklidnit znepokojení ohledně emisí oxidu uhličitého. Davies počítá s tím, že v době, kdy bude společnost investovat v USA, její „postupy budou splňovat ekologické předpisy“. Překážky jsou značné. Sasol však má technologii, kterou chce využít každá země, která prahne po energii.
Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
