Předpokládat, že dospělí Češi budou finančně bůhvíjak gramotní, asi nešlo. Po celé generace zdejší spotřebitele v tomto oboru nikdo nevzdělával. O to zajímavější je, že v mezinárodním srovnání v podstatě nedopadli o nic hůř než občanstvo anglosaských zemí.
Co si myslet o kolébce kapitalismu, když 80 procent Britů podle průzkumu Mori neví, co je RPSN, a dopadají ještě hůře než Češi v loňském průzkumu agentury STEM/Mark. Australané sice tvrdí, že vědí, co je složený úrok, ale když dojde na lámání chleba, dovede jej správně vypočíst jen o něco málo než čtvrtina. Kanaďané se bojí rozhodování o svých investicích více než návštěvy zubaře.
A co Američané, kteří se z vyspělých zemí musejí zdaleka nejvíce spoléhat na sebe, a navíc se jejich vzdělávání ve finanční gramotnosti věnují desítky států Unie již mnoho let? Výsledky loni publikovaného průzkumu provedeného Investor Education Foundation/FINRA naznačují, že na tom v mnoha ohledech nejsou ani o chlup lépe než Češi. Navíc řada výzkumů amerických behaviorálních ekonomů naznačuje, že samotné vzdělávání v dané oblasti má pro praktické rozhodování Američanů o finančních otázkách jen malý, byť pozitivní vliv.
Vědci dospívají k závěru, že chyby v rozhodování mají hluboké kořeny v psychologii a ve fungování lidského mozku a spoléhat jen na vzdělání spotřebitelů by bylo chybou. Téměř úplná shoda odborníků například panuje v tom, že při konstrukci dobrovolného penzijního pojištění je obrovský rozdíl v úspěšnosti náboru podle toho, zda se účastníkem pojištění automaticky stává každý, kdo není proti, anebo zda je účast podmíněna výslovným souhlasem. Další užitečná rada pro konstruktéry penzijních systémů: vždycky ponechte základní variantu (v našem případě státního fondu) pro ty, kteří si nedovedou aktivně vybrat. Ve Švédsku se „samospádem“ rozhodla drtivá většina obyvatel.
