Budou předčasné volby v původním říjnovém termínu, o něco později, nebo vůbec? Tenhle podivný chaos není ve skutečnosti způsoben poněkud zmateným poslancem Milošem Melčákem, který se nechce vzdát osmiměsíčního platu, ani jeho právním zástupcem Janem Kalvodou, kterému možná současné bezvládí vyhovuje, protože ze státu dobývá odškodnění v kauze Diag Human.
Je odvozen ze zcela nesourodé kombinace volebního zákona a pravidel fungování ústavního systému.
Zákon garantující nestabilitu
Volební zákon fakticky neumožňuje vznik silných jednobarevných vlád či programově soudržných koalic. A to generuje jistou nestabilitu vlády, kterou neumí ústavní systém pružně řešit, protože neexistuje rychlá a funkční metoda rozpuštění Poslanecké sněmovny a vypsání předčasných voleb.
Pokud tedy současná ústavněpolitická krize povede k tomu, že dojde ke změně ústavy tak, aby vznikla jasná a rozumná pravidla k řešení vládních krizí cestou předčasných voleb, tak to bude jenom dobře. Za trochu neklidu a pár milionů státních výdajů na prodloužení volebních příprav to stojí.
Tedy pokud optimisticky můžeme předpokládat, že to, co dá dohromady skupinka stranických expertů, která vznikla na základě dohody politických špiček na Pražském hradě, bude mít hlavu a patu a nebude to zavdávat příčinu k dalším ústavním stížnostem.
**Život na státní provizorium
Když už ale budou experti takhle pěkně pohromadě, tak by se měli také zamyslet nad zatím trochu přehlíženým problémem, kterým je schvalování rozpočtu kolidující s termínem voleb a sestavováním nové vlády. Jestliže v řadě dalších voleb budeme volit opět na podzim, tak je to třeba nějak vyřešit. Jestliže totiž rozpočet sestavuje vládní koalice před volbami a schvaluje ho úplně jiná vládní koalice po volbách, ocitá se země pod hrozbou, že se každé čtyři roky se bude opakovat rozpočtové provizorium.
Letošní krizový rozpočet je poněkud zvláštní kapitolou, kdy by všechny politické strany byly nejraději, kdyby plná odpovědnost za jeho katastrofický stav padla na bedra úřednické vlády. Optimální by ale bylo posunout termíny tak, aby rozpočet připravila a schválila ta vláda, která končí, a ta další měla rok času na přípravu vlastní podoby hospodaření státu.
