Jsme v Evropské unii, zrekapitulujme, co jsme vyjednali a zhodnoťme, co nás čeká. Vyjednali jsme nejhorší podmínky ze všech. Máme nejméně výjimek ze všech přistupujících zemí. Dostaneme ze všech přistupujících zemí nejmenší dotace (v přepočtu na obyvatele).
Vláda proto musí zvedat daně, aby se přizpůsobila direktivám EU a ještě o něco více, aby měla dost peněz na český příspěvek do bruselské kasy. V EU budeme od počátku členství čistými plátci, to znamená, že budeme platit více než dostávat. Peníze, které z Bruselu přijdou zpět, půjdou z části přímo do rozpočtu, kus připadne zemědělcům a kus na regionálních dotace. Část peněz, která bude do ČR vrácena, bude ale využita proti našim vlastním zájmům - na intervenční nákupy. Stát bude muset evropské peníze používat na intervenční nákupy cukru, mléka, másla a dalších produktů, aby vyhnal ceny na úroveň danou bruselskými nařízeními. Od referenda navíc přibyly v EU stovky nařízení a direktiv, mezi nimi např. zavedení minimálních spotřebních daní na elektřinu a uhlí. Vynořila se i některá překvapení, která jsme si před referendem neuvědomili, jako že např. musíme zvýšit daně na dětské plenky a na restaurace. Po referendu nám Brusel nařídil změnit výpočet HDP, takže náš odvod do EU bude větší, než jsme čekali a dotace nižší. EU mluví o solidaritě a kohezi, ale iv následujících letech budeme doplácet na bohatší státy včetně Irska, Španělska, Portugalska a Řecka, kteří budou skrze EU dostávat více než platit. EU mluví o subsidiaritě, ale dělá pravý opak, když se zabývá převážně tím, co by šlo dělat lépe na národní úrovni a ještě lépe bez jakékoliv státní ingerence. EU mluví o vládě práva, ale velké země vesele nedodržují základní evropská pravidla. Poučme se z toho. V EU budeme mít jen to, co si vyjednáme. Bojujme ode dneška proti všem novým nebezpečným směrnicím. Nedopusťme nevýhodné postavení pro příští rozpočtové období EU. Nedopusťme ratifikaci pro nás nevýhodné evropské ústavní smlouvy. Pouze důsledným hájením národních zájmů může mít členství v EU vůbec nějaký smysl.
