Krach společnosti Enron Corporation, kdysi sedmé největší obchodní společnosti ve Spojených státech, se stal největším bankrotem v historii USA. Akcionáři, zaměstnanci a další lidé přišli o více než 60 milionů dolarů.
Případ společnosti Enron je odrazem mezer v zákonech, které využilo vedení společnosti ve spojení s finančními institucemi, externími auditory a právními poradci. Proto po krachu Enronu zesílily hlasy volající po přijetí přísnějších ekonomických, finančních a účetních předpisů.
Česká republika a její odborné a státní orgány i obchodní společnosti mohou z případu vyvodit závěry, jak se vypořádat s podobnými problémy ve svém vlastním prostředí. Měly by se však vyvarovat toho, aby se ponaučení omezilo pouze na přezkoumání účetních pravidel, povinnosti poskytovat finanční informace o hospodaření společnosti, regulačního rámce nebo i firemních opatření v oblasti vnitřní kontroly.
Vzájemná kontrola.
Poskytování informací o financích společnosti a vnitřní kontrola jsou důležitými aspekty zdravého vedení společnosti a ochrany akcionářů, samy o sobě však zdravou správu obchodních společností - corporate governance - zaručit nemohou. Corporate governance se týká způsobů řízení a kontroly společností, rozdělování práv a odpovědností, jakož i způsobů, jakými se ve společnosti přijímají rozhodnutí. Otázky vyvstávají všude tam, kde je v organizaci odděleno vlastnictví od managementu.
Corporate governance se zabývá problémy, které vyplývají z oddělení vedení společnosti od jejích vlastníků. Určením majetkových práv akcionářů, mechanismem výkonu těchto práv, zajištěním systému vzájemné kontroly a vyvážení mezi jednotlivými složkami, povinností skládat účty a efektivitou správních rad a managementu společností.
Systém zajištění vzájemné kontroly a vyvážení mezi jednotlivými orgány společnosti je ochranou před nežádoucím soustředěním moci. Vytváří rovnováhu mezi vlivem akcionářů a vlivem managementu a zajištuje prospěšnou úroveň diskuse, vedoucí k dobře předem projednaným rozhodnutím představenstva.
Komerční banka, IPB.
Vzpomeneme-li si na případ Komerční banky v roce 1998, uvědomíme si, jak nezdravě v ní byly rozdělené pravomoci. Tehdejší dvanáctičlenná dozorčí rada hodnotila a schvalovala všechna strategická rozhodnutí jakož i nejdůležitější obchody. Všichni členové této dozorčí rady měli zároven vazby na konkurenční Investiční a Poštovní banku (IPB) i zájmy v dalších společnostech. Jejich nezávislost i ochota jednat ve prospěch akcionářů Komerční banky je zpochybnitelná.
Povinnost skládat účty je klíčem k oprávněnosti systému corporate governance, souvisí s poskytováním informací o hospodaření společnosti, s transparentností a vysvětlováním obchodní politiky a způsobu jednání všem subjektům, kterým se společnost zodpovídá. Danoví poplatníci mají ještě čerstvě v paměti krach IPB, který je stál více než 50 miliard korun. Finanční výkazy a obchodní styky managementu IPB nebyly ani jasné ani otevřené, o poskytování informací o hospodaření a transparentnosti nemluvě. Přes podezření na pochybné praktiky, se vedení IPB dařilo vše dobře uchovat v tajnosti, od svých účetních rozvah až po strukturu vlastníků.
Dobrý výkon vyžaduje určení pravomocí členů správních rad a manažerů a přesně definovaná organizační opatření týkající se vnitřních struktur, postupů a komunikace, řízení plnění úkolů, stimulů a odměn.
Z případů Enron a IPB vyvstávají pochybnosti o jednání jejich výkonných vedení a členů správních rad. Je těžké si představit, že by obchodní katastrofa takového rozsahu nastala bez hrubé nedbalosti na straně jejich členů.
Méně často se nastoluje otázka vhodného „namíchání“ pravomocí a stimulů pro výkonné vedení a správní rady tak, aby fungovaly efektivně v souladu se zájmy akcionářů.
Je však v Česku skutečně tak neobvyklé sestavovat správní rady z kamarádů a rodinných příslušníků? I když se záměrně nedopouštěli neetického jednání, nedokázali takoví zástupci správních rad prohlédnout chybné praktiky a plnit úkol provádění účinné kontroly.
Jeden recept neexistuje.
Nutným předpokladem pro zajištění poptávky po kontrole obchodních společností a ochraně investorů jsou bezpochyby celostátně platná opatření týkající se corporate governance, je však odpovědností samotných společností, aby si stanovily závazná firemní pravidla v oblasti corporate governance, která doplní legislativní předpisy a částečně budou dokonce kompenzovat neefektivní zákony.
Pro odpovědné vedoucí subjekty v podnikatelské sféře, které si uvědomují důležitost vytváření spolehlivých systémů corporate governance, je užitečné spolupracovat s odborným týmem konzultantů, ekonomů a právníků, kteří jim pomohou vybudovat systémy corporate governance, jež jsou nejen v souladu se zákony a nejlepší praxí, ale také zváží takové postupy, které nejlépe odpovídají konkrétním podmínkám a požadavkům společnosti. Neexistuje jeden stejný recept pro všechny.
