Máme-li zvolit realistickou strategii, musíme se soustředit na jednu nebo dvě priority
Bývalý sociálnědemokratický premiér a předseda přípravného výboru Strany práv občanů Miloš Zeman nabízí vyšší daně a nižší sociální výdaje. Krize je dle něho předpokladem pro harmonizaci daňové soustavy a rozpočtových pravidel EU. Evropskou ekonomiku je třeba založit na investicích do inovací.
EURO: Evropa se v prvních deseti letech 21. století snažila stát nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa. Co soudíte o tomto úsilí? ZEMAN: Byl jsem od počátku odpůrcem Lisabonské strategii (LS). Připomínala mi Chruščovovo heslo dohnat a předehnat. Byla to deklarace – vyjádření touhy být nejúspěšnější ekonomikou. Aby však byla realistická, musíte říct, jak jí chcete dosáhnout. LS měla mnoho priorit. Ten, kdo však má mnoho priorit, nemá žádnou. Máme-li namísto LS zvolit strategii realistickou, musíme se soustředit na jednu nebo dvě priority. Základní prioritou by měla být orientace na znalostní ekonomiku.
EURO: To však bylo i cílem Lisabonské strategie. ZEMAN: To v ní bylo, ale jako deklarace. Konkrétní nástroje, které by nástupu znalostní ekonomiky pomohly, však chyběly. Druhou prioritou je participační ekonomika. Ta nebyla v LS ani deklaratorně. Od počátku devadesátých let jsem vyznával plán takzvaných zaměstnaneckých akcií, který v USA prosazoval bývalý prezident Ronald Reagan.
EURO: Jaký ekonomický vzor by byl pro Evropu nejlepší? ZEMAN: Není-li nejvýkonnější ekonomikou, je třeba se zeptat, kdo ji dnes má výkonnou. Jsou to snad USA s obrovským deficitem obchodní bilance? Je to Japonsko, které po krizi v devadesátých letech devět let stagnuje? Je to Čína, jejíž statistické parametry jsou sice obdivuhodné, ale politický systém, mírně řečeno, otázkou? Mým vzorem je skandinávský model – vysoké daně a silná veřejná sféra.
EURO: Proč se nedaří založit ekonomiku na znalostním základě? ZEMAN: Uvedu příklad z Finska. Navštívil jsem město Oulu, v němž sídlí společnost Nokia. Vytvořili tam řetězec zvaný vertikální technická difuze. Zní to učeně, ale není to nic jiného, než že začnete univerzitami a základním výzkumem a pokračujete aplikací v podnicích. Považuji univerzitní výzkum za mnohem perspektivnější než model akademie věd.
EURO: Jak vidíte situaci v eurozóně? ZEMAN: Blíží-li se řecká ekonomika krachu, není to kvůli společné měně, ale v důsledku falšování statistik. Důsledkem krize by mělo být posílení evropské integrace. Zastávám radikální názor – harmonizace daňové soustavy a rozpočtových pravidel v Evropské unii.
EURO: Myslíte, že členské státy EU na to dobrovolně přistoupí? ZEMAN: Veškeré inovace a osobnosti se generují za krize, nikoli během konjunktury. Kdyby v třicátých letech existovala stabilita, generál Charles de Gaulle by byl plukovníkem a Winston Churchill bezvýznamným poslancem Dolní sněmovny. Vládli by nám Neville Chamberlain a Édouard Daladier. Posílení integračních prvků EU je možné jen za hospodářské krize, a nikoli během konjunktury, kdy na tom nikomu příliš nezáleží.
EURO: Stane se v roce 2020 Evropa nejkonkurenceschopnější ekonomikou? ZEMAN: Začnu českým příkladem. Nepodařilo se nám prodat 50 procent státních dluhopisů. Z toho vyplývá, že bude-li tato situace pokračovat a dluhopisy se stanou neprodejnými nebo vyžadovat vysoké úroky, naše dluhová služba vyskočí na extrémní hodnoty a bude třeba vypracovat plán, který nás z krize vyvede. Vzpomeňte si na Švejkova feldkuráta Katze, který říkal: „To se to hoduje, když nám lidi půjčují.“
EURO: Jak vidíte ekonomický vývoj? ZEMAN: Dovolím si jednu prognózu. A za půl roku si ověřte, zda jsem měl pravdu. Tipuji, že ve druhé polovině roku se sníží rating České republiky, čímž vzrostou úroky z našich dluhopisů. Vzrostou-li o procento, znamená to zaplatit deset miliard korun navíc.
EURO: Nabízíte nějakou cestu z krize? ZEMAN: Nabízím něco krajně nepopulárního – zvýšit daně a snížit sociální výdaje. Takto vytvořené prostředky bych věnoval na investice, a nikoli na spotřebu. Jedině veřejné zakázky nás vyvedou z krize. Lidé, kteří říkali, že nás vyvedou z krize, jsou stejní jako ti, kteří předpovídali, že žádná nenastane. A pokud nastane, Česku se vyhne.
